Co možná nevíte o vánočce a jmelí. Magie a symbolika české vánoční tradice

Ředitelka Městského muzea a galerie J. W. Mezerové v Úpici Mgr. Jana Nešněrová v naší radioporadně na téma: pravé staročeské Vánoce. Zapomenuté recepty a známé i neznámé vánoční zvyky.

Nejstarší vánoční tradice

Pečení vánočky patří k nejstarším z českých vánočních zvyklostí. Její předchůdkyně calta, vlastně nepletená vánočka, se na Vánoce pekla už ve 14. století.

Čtěte také

Každá vánočka má své kouzlo. Třináctiletá Eliška Vágnerová v soutěži o nejlepší vánočku pod Rýchorami

O dvě století později už měla tvar, který známe dnes. Výroba vánočky byla dlouho výsadou pekařského cechu, doma ji lidé pekli až v 18. století.

Hospodyně pekla obvykle tolik vánoček, kolik měla rodina členů, a pak ještě jednu, největší, na štědrovečerní stůl. První upečenou vánočku podle tradice dostal hospodář, aby byla v novém roce dobrá úroda. A byl to opět hospodář, kdo v závěru štědrovečerní večeře nakrojil největší vánočku a podělil jí celou rodinu. Často z ní dostal krajíček i dobytek, aby na něj nemohly zlé síly a nemoci.

Magie a symbolika

Sladká vánočka vznikla coby vylepšená varianta klasického chleba, který na vánočním stole také nesměl chybět. Kynuté pečivo mělo výsadní postavení, protože proces nabývání těsta na objemu symbolizoval nárůst štěstí a hojnosti.

Staročeská vánoční tabule|foto: Muzeum středního Pootaví

Vánočka má blízko k figurkám z těsta, které se o Vánocích pro štěstí rozvěšovaly po domě a hospodářství. Sama je také figurkou - tvarem má připomínat děťátko zavinuté v peřince, na oslavu nového života a plodnosti.

Symbolický význam mají i jednotlivé prameny vánočky. Čtyři spodní prameny představují zemi, slunce, vodu a vzduch. Prostřední cop ze tří pramenů spojuje rozum, vůli a cit. Ve vrchním, nejtenčím pletenci se snoubí vědění a láska.

Jak na vánočku vyzrát?

Příprava vánočky není jednoduchá. Při přípravě těsta se musí dbát na kvalitu kvasnic, dobře prosít mouku a v neposlední řadě použít suroviny, které do vánočky tradičně patří. Tedy máslo, nikoliv margarín, a také sádlo, nutné pro dokonalou vláčnost.

Čtěte také

Jak upéct vláčnou vánočku? Tajemství je ve žloutcích

Obtížné je vypracovat těsto, aby bylo hladké, spojité a nelepilo se na mísu. I v průběhu kynutí, pletení a pečení vánočky pak přichází mnoho momentů, kdy stačí malá chyba a dílo se nepovede. Ženy v dřívějších dobách proti takovým hrozbám podnikaly zajímavá opatření.

Aby se vánočka zdařila, nesměla hospodyně po celou dobu přípravy promluvit. Také nikdo neměl mluvit na ni. Při zadělávání těsta musela mít na sobě bílou zástěru a na hlavě šátek. Během kynutí pak vyskakovala do výšky, aby těsto dobře vyběhlo. Však také nešlo o málo: nepovedená vánočka znamenala nezdar v příštím roce.

K tradicím českých Vánoc patří i jmelí

Stále zelená, keřovitá až 80 cm vysoká rostlina roste po celé Evropě jako cizopasník v korunách jehličnatých i listnatých stromů, kam její semena zanesou ptáci trusem. Semena pak zapustí kořínky do kůry stromu a rostlina se živí jeho mízou, z níž čerpá vodu a minerály. Ostatní živiny si vytváří fotosyntézou.

Jmelí je téměř nezničitelné. Usychá až se svým hostitelem, a tudíž např. na cedrech dosahuje stáří i čtyři sta let. Má přes tisíc odrůd a patří také mezi léčivé rostliny. Používá se při výrobě léků proti arterioskleróze, protože obsahuje látky snižující krevní tlak a podporující rozšiřování cév.

Jmelí ve vázičkách|foto: Fotobanka Profimedia

O jmelí se traduje legenda , že bylo stromem, z jehož dřeva byl zhotoven kříž, na němž ukřižovali Ježíše. Krista. Strom pak seschl hanbou do malých keříků, které zahrnují lidi kolem sebe dobrem. A svým parazitujícím životem, kdy zčásti žije ze živin stromů. symbolizuje život věřících, kteří jsou zčásti živi z Kristova těla.

Čím více má jmelí bílých bobulek, tím víc přinese v Novém roce štěstí

Jeho bílé bobule (se srdčitými semeny) podobné perlám dozrávají právě v prosinci, a proto jmelí připadalo našim předkům magické, a tak mu přisoudili kouzelné účinky. Zavěšovali ho do domů jako ochranu před ohněm, čarodějnicemi a zlými duchy.

Čtěte také

Zimní slunovrat je svátkem světla. Znamená znovuzrození Slunce. V každém z nás je kus Kelta

Také se tradovalo, že jmelí splní jedno přání každému, kdo jej zašeptá do plamínku první zapálené svíčky na vánočním stromečku.

Do Čech se dostal zvyk zavěšovat do domu jmelí z Anglie. Keltové věřili, že přináší do domu štěstí, odvahu, lásku a plodnost, proto také dodržovali líbací zvyk: Muž směl políbit každou ženu, kterou uviděl procházet pod zavěšeným jmelím. Po každém polibku utrhli políbení společně jednu bobulku, až na tu poslední. S tou se pak nechávalo jmelí viset až do příštích Vánoc.

Podle jeho lepivých semen, které obsahují bílé bobule se také věřilo, že jmelí dokáže spojit dvě osoby opačného pohlaví nebo také udržet (možná i slepit) vztah mezi nimi. Lepivá semena také dala jmelí latinský název: viscum - lepidlo.

Zvyk zavěšovat zelené, stříbrné,anebo zlaté jmelí k lustru či ho dávat do váziček na stůl se u nás dodržuje dodnes.

Ředitelka muzea v Úpici Jana Nešněrová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

Dnes však lidé spíše věří, že jmelí přinese do domu štěstí, když ho hlava rodiny zavěsí ráno na Štědrý den nad svátečně prostřený stůl, anebo, že přinese štěstí tomu, kdo ho dostal darem. (ne tomu, kdo si ho koupí).

Celou radioporadnu o staročeských vánočních zvycích s Janou Něšněrovou si můžete poslechnout v našem audio-archivu: