Prvorepublikové vánoce. Hlemýždi nebo exotické ovoce na svátečním stole, to byl znak modernosti

Granátové jablko
Granátové jablko

Vánoce opravdu už klepou na dveře. Navíc jsme si letos připomněli 100. výročí vzniku samostatné Československé republiky, tak bychom to dnes mohli vše propojit a podívat se na Vánoce první republiky. 

První Vánoce v první republice si připomeneme s ředitelkou muzea v Úpici Mgr. Janou Nešněrovou. Psal se rok 1918, bylo krátce po válce. Tedy ony Vánoce asi nebyly příliš bohaté. Ale určitě byly veselé nebo euforické.
Euforické byly určitě, ale musíme si uvědomit, že opravdu onen rok 1918 to byla obrovská zásobovací a hospodářská krize. Tzv. aprovizace, která řídila zásobování do jednotlivých měst. Lidé, kteří za to zodpovídali, byli úplně zoufalí. Kdybychom se podívali na konkrétní věci, třeba u nás v Úpici, tak tam byla nulová dodávka brambor. To byla elementární potravina. A ani toto už nebylo. Nebylo uhlí, nebylo topivo. I když měli bychom poznamenat, že snad ještě horší než Vánoce 1918 byly Vánoce 1919. A to si velmi často s oním koncem světové války nespojíme a neuvědomíme si ten nejhlubší propad i nejdražší ceny potravin v rámci lístkového systému a stanovených regulovaných cen. Nejmenší objem, který člověk dostal na lístky, máme u chleba, to bylo na sklonku roku 1918 přibližně půl kg chleba na týden. A v polovině roku 1919 máme z Úpice záznamy o 45 dekagramech na týden. Takže to šlo ještě dolů. Tedy rok 1919 to bylo ještě chudší, ještě napjatější. Musíme si uvědomit, že s chudobou a bídou, která hraničí s lidskou existencí, je samozřejmě potom spojena i zloba, která se v člověku nakumuluje. A to byla doba hladových demonstrací.

Mgr. Jana Nešněrová se synem Jankem a manželem ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Kdy přesně přišel onen zlom, kdy už to začalo být veselejší? Kdy už se začaly dávat a nakupovat i dárky?
Tak to je doba hospodářské konjunktury, můžeme odhadnout, řekněme, po roce 1923. Rozhodně polovina 20. let je doba, kdybychom zalistovali v dobovém tisku, tak najdeme velice podobné formulace jako v dnešní době. Totiž takové ty věty, ve kterých si mravokárci poněkud stěžují na to, že duchovní stránka Vánoc je výrazně upozaděna a že Vánoce vypadají jako bohapustý konzum.

Holčičky si přály pod stromečkem panenky. Kluci dostávali stavebnici Merkur, dospělí praktické dárky.
Mgr. Jana Nešněrová, ředitelka muzea v Úpici

Co si tenkrát děti nejvíc přáli od Ježíška?
Pokud jde o děti, tak je musíme rozdělit na chlapečky a holčičky. Koneckonců pohybujeme se v době, kdy ještě nebyly školy zpravidla koedukované. A pokud šlo o děvčata, tak to byly určitě panenky. Celuloidová hlavička, celuloidové ručičky, nožičky, tělo kožené nebo případně látkové. To byl takový sen holčiček. Dnes řada dívek touží po barbíně, tehdy se toužilo po panence Autolady, která byla celuloidová, oblečená do sportovního kostýmku a měla ve výbavě auto, takže to bylo opravdu pro továrnické dcerušky.

Dějiny betlémů v Čechách začínají rokem 1562. Bez jesliček a cukroví by to ani nebyly Vánoce

Tradiční vánoční výstava v muzeu v Úpici

Městské muzeum a galerie JWM v Úpici vás zve na tradiční vánoční výstavu, letos s názvem vypůjčeným z jedné ze starých českých vánočních koled - Den přeslavný jest k nám přišel! Těšit můžete na výpravu za taji vánočního pečení našich praprababiček, za nimiž se vypravíme do časů starého Rakouska a první československé republiky, a především na betlémy, bez nichž by naše Vánoce Vánocemi snad ani nebyly.

To byl tedy hit pro holčičky. A pro chlapce?
Pro chlapce v takové polovině 20. let samozřejmě Merkur. Stavebnice, která navíc pochází z našeho kraje, z Police nas Metují. Její nabídka na vánočním trhu předcházela vláčkům, které také po polovině 20. let firma Merkur začala vyrábět.

A co si přáli rodiče pod stromeček?
Ženy v domácnosti si v této bohaté době mohly začít přát elektrospotřebiče, které výrazně usnadňovaly život. Ale když hovoříme o těchto dárcích, tak to jsou dárky oné majetnější vrstvy společnosti. Když bychom odhlédli od této vrstvy a podívali se na vesnici, tak tam se Vánoce 20. let 20. století mnoho neposunuly od Vánoc 19. století. Takže tam to bylo všechno výrazně skromnější. Pro děti to byly dřevěné a látkové hračky, látkové, praktické věci. Nakonec Ježíšek nosí ponožky a teplé oblečení dodnes.

Rozhlasové vánoce

Měkouše, takzvané měkké dárky, jsme my ale jako děti moc rády neměly.
Jako děti a dnes to člověk ocení. Ale ještě zpátky k těm dospělým. Jako dárky se dávaly elektrospotřebiče, vysavače, žehličky a věci, které dnes chápeme jako naprosto běžnou součást výbavy domácnosti. Lednička například.

Ještě mě napadá, paní ředitelko, rádio, rozhlas. Protože ten se také tenkrát začal rozšiřovat, tedy rozhlasové vysílání.
Ano, to jsou také 20. léta, rok 1923 až 25. Tam byl veliký sen najít pod stromečkem rozhlasový přijímač. Ovšem to byl velmi nákladný dárek na tehdejší poměry.

Vánoční strom na plzeňském náměstí Republiky

V nějakém průzkumu teď vyšlo, že stromeček je pořád největším symbolem Vánoc. Bylo tomu tenkrát i za první republiky?
Přesně tak. A co vánočních stromečků týká, musíme je rozdělit na vánoční strom, který potkáme v každém městě dnes a vánoční stromeček, který dnes potkáme v každé domácnosti. Oba tyto stromy mají své kořeny v prvorepublikové době.

Mgr. Jana Nešněrová se synem Jankem ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Pojďme tedy napřed k těm velkým, to byl vánoční strom republiky?
Vánoční strom, který se rozsvěcí v každém městě, na každé vesnici v dnešní době, má opravdu svůj původ v prvorepublikové době. Jedná se o tradici vánočního stromu republiky, jak jste připomněl. První vánoční strom republiky byl rozsvícen v roce 1924 v Brně a předcházel mu takový až dramatický příběh. Byla to iniciativa žurnalisty, spisovatele, dramatika Rudolfa Těsnohlídka, který v roce 1919 se svými dvěma přáteli, výtvarníkem Františkem Koudelkou a úředníkem Josefem Tesařem si udělali před Vánoci výlet do bílovického lesa a našli tam odložené děťátko, sedmnáctiměsíční holčičku, kterou zachránili. A v Rudolfu Těsnohlídkovi zanechal ten zážitek tak hluboký pocit, že pro chudé děti, které nemají žádnou perspektivu, jako jsou třeba děti nemanželské, sirotci nebo děti z rozvrácených rodin, že se pro ně musí něco udělat. On byl velmi citlivý, tak přenesl do českého prostředí inspiraci, kterou načerpal při své návštěvě Kodaně, kde viděl, jakým způsobem se dělá veřejná charita pod vánočním stromem. Tedy v roce 1924 zase s přáteli instalovali první velký vánoční strom republiky v Brně. Cílem bylo, aby sdílení a ochota pomoci, která k vánočním svátkům patří, získala nějakou značku. A tou značkou se stal rozsvícený velký vánoční stromeček na náměstí, pod ním kasička, kde se přispívalo na chudé děti.

Tropické ovoce

Pojďme se podívat také na vánoční stoly, protože to je také důležitá a zajímavá věc, co se tenkrát za první republiky jedlo. V těch majetnějších vrstvách a rodinách to byli dokonce prý i šneci.
Přesně tak, ovšem hlemýžď, to je francouzská pochoutka. Kdybyste zalistoval nejen v kuchařkách, což je jeden takový kvalitní zdroj informací o tom, co na vánočních tabulích bylo, ale také a v periodikách pro ženy, takové ty domácí časopisy, tak tam byste se dočetl i to, že v této době ve 20. letech na české stoly přicházejí teprve ve větší míře exotické plody kiwi, grapefruit, mandarinky, pomeranče, to už bylo tedy tradičnější, ale opravdu tyto věci. A jak jsou hospodyňky nabádány, aby za pomoci cukru třeba onomu grepefruitu přišla na chuť celá rodina.

Z výstavy ČESKOSLOVENSKO! Cesta k samostatnosti 1914 - 1918

Aby tu exotiku nezatracovali.
Tyto věci, to byla taková, řekněme, módní vlna. Mít na vánočním stole nebo na sváteční tabuli opravdu například hlemýždě nebo exotické ovoce, to byl znak modernosti.

Co smažený kapr s bramborovým salátem? To bylo na vánočním stole?
Tradice, ano, přesně tak. To je záležitost, která se v těch měšťanských domácnostech už za první republiky dá najít.

Čtěte takéMuzeum Úpice

Pojďme ještě pozvat na závěr, paní ředitelko, k vám do muzea, do Úpice. Je tam výstava, která se právě Československu před 100 lety věnuje.
Srdečně zveme na výstavu Československo, cesta k samostatnosti 1914 až 1918. Ta není moc vánoční, ale je československá. V rámci této výstavy srdečně zveme všechny posluchače, zejména fandy modelové železnice, velké i malé, nejen na parní sobotu, kterou jsme přichystali jako takový povánoční dárek na 29. prosince.

Vánoční nejen parní sobota v úpickém muzeu

A vy máte navíc ještě mateřské starosti a povinnosti, vy máte miminko. Takže pro vás budou letošní Vánoce jedinečné.
První Vánoce, které neošidíte, protože malé děti, i ta malá miminka, zkrátka neošidíte. Takže 29. prosince u nás v muzeu nejen parní sobota, více než 40 vagonů a několik desítek lokomotiv parních i elektrických na 26 metrů dlouhém kolejišti. Zároveň zveme také na vánoční výstavu, která je v Úpici letos poprvé nachystaná na národní kulturní památce Dřevěnka.

Paní ředitelko, moc děkujeme za krásné povídání, milé setkání u našeho mikrofonu. Přejeme vám také krásné Vánoce, hodně štěstí a zdraví v novém roce celé vaší rodině, která se rozrostla. A v novém roce vás opět moc rádi uvidíme.
Moc děkuji a přeji také krásné pohádkové Vánoce. Na shledanou.

Mgr. Jana Nešněrová se synem Jankem ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem
Spustit audio

Související