Václav Souček: Ztráty

11. červenec 2020

Když člověka pandemie odstaví na tři měsíce od rozhlasového mikrofonu, tak neví, čím honem začít, a hlavně - čím skončit.

Tak okrouhlá a možná nepřesná čísla úvodem: pandemie stála po světě už tolik životů, že Vás obcházejí mrákoty - a náš stát v tom nerovném klání obstál se ctí, třebaže se nahonem musel nevídaně zadlužit a půl bilionu bude dlouho rolovat před sebou jak Sisyfův balvan.

Čtěte také

Václav Souček: Síla informací

Éru masívních ztrát máme - doufejme - za sebou, ale vždycky dostaneme nečekaně nějakou další ťafku; o minulém víkendu přišlo o život pět motorkářů, a k těm dramatickým neštěstím musíme přičíst to vlakové u Perninku, v místě trati jako na potvoru nepřístupném.

Pokud jde o novinářské společenství, to může trpce želet odchodu na věčnost velkého malého muže z řad fejetonistů a komentátorů, Jiřího Hanáka. Můžeme se konejšivě domnívat, že každý je nahraditelný; pravda je taková, že jen do jisté míry. Podobných Hanáků se nerodí zástupy. Proto zůstávají výjimeční, a proto jsou ztráty těch výjimečných nadlouho bolestné.

autoři: Václav Souček , baj