Bylinky Od Dobroty, tedy od bylinkářky Terezy Skutilové! Co sbírat a jak to pak jednoduše zpracovat
Věnujeme se bylinkám. Mnohé z nich nám právě v těchto horkých srpnových dnech dozrávají a lákají ke sběru. Můžeme je najít všude kolem nás. A usušit, zpracovat, použít pro naše zdraví a pro krásu.
Je to jednoduché, levné a hlavně - funguje to.
Jak ale na to? Poradí nám bylinkářka Tereza Skutilová, kterou můžete najít na instagramu pod jménem "Od Dobroty".
Bylinky máme na dosah ruky. Co si právě teď nasbírat a jak si připravit domácí lékárnu na zimu?
Nemusíme shánět exotické „superpotraviny“ ani utrácet za drahé doplňky. Kopřiva, řebříček nebo jitrocel rostou často pár kroků od našeho domu a právě teď je můžeme sbírat a jednoduše zpracovat.
S bylinkářkou Terezou Skutilovou alias Od Dobroty jsme vybrali pět srpnových zastavení v přírodě.
Kopřiva: tentokrát si všimněte semínek
Kopřivu známe skoro všichni. Méně už víme, že kromě listů můžeme využít také její semínka. V lidovém léčitelství se po staletí používala jako posilující potravina při únavě, po nemoci nebo při velké fyzické námaze. Obsahují rostlinné oleje, bílkoviny, vlákninu, vitamin E a minerální látky, například hořčík, železo, vápník nebo draslík.
Jak poznat rostlinu, ze které semínka získáme? Kopřiva je dvoudomá - samčí a samičí květy tedy rostou na oddělených rostlinách. Samičí rostliny poznáme podle trsů semínek visících dolů. Sbíráme je dříve, než zčernají, a vždy za suchého počasí.
Tereza Skutilová doporučuje ustřihnout celou rostlinu a nechat ji ve stínu uschnout. Potom semínka jednoduše odrolíme a můžeme je ještě prosít přes hrubší sítko.
A co s nimi? Jednu až dvě čajové lžičky můžeme přidat do jogurtu, kaše, domácí granoly, salátu nebo pomazánky. Mají jemně oříškovou chuť. Naložit se dají také do medu.
Sbírat můžeme stále i mladé kopřivové výhonky. Hodí se na čaj, ale také třeba na pesto. Spařenou kopřivu stačí rozmixovat s ořechy, olivovým olejem, česnekem a případně parmezánem. Výsledkem je pesto na těstoviny i topinky.
Řebříček: do čaje, oleje i bylinkového másla
Nenápadné bílé květy řebříčku potkáváme na loukách i kolem cest. Rostlina obsahuje silice, flavonoidy, hořčiny a třísloviny. Tradičně se používá například na podporu trávení a k péči o pokožku a drobná poranění.
Nejjednodušší je připravit si nálev. Jednu až dvě čajové lžičky sušené natě zalijeme horkou vodou a necháme přibližně deset minut louhovat. Řebříček můžeme kombinovat například s meduňkou nebo mátou.
Kvetoucí nať lze využít také k přípravě olejového macerátu. Necháme ji mírně zavadnout, zalijeme kvalitním rostlinným olejem a tři až čtyři týdny louhujeme. Takový olej se tradičně používá k péči o suchou a namáhanou pokožku nebo jako základ domácí masti.
Mladé lístky se dají využít dokonce v kuchyni. Mají kořenitou a lehce nahořklou chuť, takže stačí malé množství do bylinkového másla, pomazánky nebo salátu.
Řebříček provází člověka velmi dlouho. Odkazuje na to i jeho latinský název Achillea millefolium.
Podle legendy jím řecký hrdina Achilles ošetřoval zraněné vojáky během trojské války. Millefolium znamená „tisíc listů“ a připomíná jeho jemně členěné listy.
Jitrocel není jen sirup proti kašli
Jitrocel pozná snad každý. Roste na loukách, u cest a často přímo pod našima nohama. Většina lidí si ho spojuje hlavně se sirupem proti kašli, jeho využití je ale mnohem širší.
Obsahuje mimo jiné slizové látky, třísloviny a flavonoidy. Jeho tradiční použití při podráždění horních cest dýchacích a suchém kašli uznává také Evropská léková agentura.
Listy můžeme usušit na čaj nebo připravit studený macerát. Stačí je zalít studenou vodou a nechat několik hodin, například přes noc, louhovat.
Čerstvý list lze promnout mezi prsty a přiložit na drobnou oděrku nebo místo po štípnutí hmyzem. Mladé listy jsou navíc jedlé. Hodí se do salátů, pomazánek nebo pesta. Nejlepší jsou na jaře, ale i v létě můžeme hledat mladší zdravé listy bez hnědých skvrn.
Jitrocel má také pozoruhodný příběh. Jeho semena se snadno zachytávají na botách nebo srsti zvířat, a rostlina se tak s člověkem rozšířila téměř po celém světě. Původní obyvatelé Severní Ameriky mu podle tradovaného označení říkali „stopa bílého muže“, protože se objevoval tam, kudy procházeli evropští osadníci.
Chmel není dobrý jen na pivo
Česko a chmel patří k sobě. Tahle popínavá rostlina má ale mnohem širší využití než jen při vaření piva.
V tradičním bylinkářství se chmel používá při mírných projevech psychického stresu a na podporu spánku. Často se kombinuje s kozlíkem, meduňkou nebo levandulí. Právě kvůli tlumivému působení není vhodné po jeho užití řídit.
Pro sběr nás zajímají samičí šištice. Když je rozebereme, najdeme uvnitř žlutý prášek - lupulin. Žlázky obsahují látky, které dávají chmelu jeho typickou vůni a hořkost.
Planý chmel můžeme hledat hlavně na vlhčích místech, například kolem řek a potoků.
A pokud ho někdy budete pozorovat při růstu, stojí za to chvíli vydržet. Chmel patří k našim velmi rychle rostoucím rostlinám a za vhodných podmínek dokáže během jediného dne povyrůst o desítky centimetrů. Navíc se kolem opory ovíjí ve svém přirozeném směru - po směru hodinových ručiček.
Domácí lékárna na zimu: teď přicházejí plody a semena
S koncem léta bylinkářská sezóna nekončí. Jen se mění to, co nám příroda nabízí. Od květů a listů se postupně přesouváme k semenům a plodům, později přijdou na řadu také kořeny.
Začít můžeme bezinkami. Sbíráme dobře vyzrálé tmavé plody černého bezu a vždy je tepelně zpracujeme.
Připravit z nich můžeme šťávu, sirup, povidla nebo džem. Nezralé zelené plody odstraníme a větší množství syrových bezinek nekonzumujeme.
Přichází také čas jeřabin. Obsahují vitamin C, karotenoidy a polyfenolické látky. I je je vhodné tepelně upravit - například na marmeládu, sirup, želé nebo pikantní omáčku.
Na šípky si ještě chvíli počkáme. Sbíráme je krásně červené a vyzrálé, ale stále pevné. Můžeme je usušit, připravit z nich marmeládu nebo pyré.
Pokud nám jde hlavně o vitamin C, který je citlivý na dlouhé zahřívání, lze rozdrcené šípky nechat přes noc macerovat ve studené vodě a potom nápoj jen krátce a šetrně zahřát.
A nezapomínejme na úplně obyčejná jablka, hrušky a švestky. Nemusíme je vnímat jako léčivé rostliny, ale pravidelná konzumace sezonního ovoce má pro zdraví velký význam. Jablka a hrušky jsou zdrojem vlákniny, švestky obsahují kromě vlákniny také sorbitol a zejména sušené švestky jsou známé svým vlivem na pravidelné vyprazdňování.
Do zásob na zimu mohou patřit také sušené jedlé houby.
Zde najdete všech pět dílů seriálu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
