Václav Souček: „Tady vlci nejsou“
Hrál se tento dramatický titul z pera autora Pančo Pančeva k výročí Bulharské lidové republiky ve zdejším DVÚ, ještě v době masivního dohledu na kulturu.
Autor téma „vlci“ odčerpával a obhospodařoval na několik způsobů, psal krátké skeče, povídky a dramata. Přijel vysmátý a odjel vysmátý, jen účinkující, obsazení v inscenaci, chodili hodnou dobu s očima nevěřícně obrácenýma k nebi; ta veselohra byla natolik balkánská, že i publikum odcházelo zaražené jako kolík.
No nic - bylo to tak, a je to za námi
Čtěte také
Jenže teď tu ty plaché šelmy jsou, ne že ne, a vede se jim naším přičiněním znamenitě. Obracíme zato oči k nebi z jiného důvodu: chovatelé ovcí a koz se nemůžou dovolat soudného zákonného opatření, aby nemuseli prožívat reálná traumata na pokračování.
Vlci by měli podle teoretických předpokladů lovit v lesích nejslabší kusy přemnožené spárkaté, možná si troufnout i na pustošivé divočáky, a ne beztrestně řádit v ohradách - ale vysvětlujte to vlkům!
To je jako nařídit kormoránům, aby se krmili jen bílou plevelnou rybou a ne kapří násadou. Škoda dalších slov, váznou na jazyku. Zákonodárci a ochránci, proberte se.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
