Petr Voldán: Probrečený víkend

Emoce jsou hodně mocnou čarodějkou s nesmírnou silou. Tak velkou, že skolí třeba i Bimba. Chlap s touto přezdívkou - silný jako slon - Michal Krčmář dojal sportovní fanoušky svými slzami štěstí. Nestyděl se za ně a neměl taky proč. Emoce ke sportu patří.

A když vytrysknou z přemíry štěstí, což se stalo i v případě výhry Petry Kvitové ve dvouhře tenisového Fed Cupu - dojetí se neubránil její otec - je to mnohem lepší, než když dají sportovcům sílu například k mlácení tenisovou raketou o zem. Obojího jsem byl o uplynulé neděli svědkem. Tenisových emocí osobně v hledišti ženského utkání Fed Cupu, biatlonových jako spousta fandů u obrazovky při záběrech ze zimní olympiády v Pchjongčchangu.

A jestli dovolíte, budu trochu víc osobní i v celé dnešní glose.

Protože emoce se mě v souvislosti s nedělním tenisově-biatlonovým probrečeným víkendem dotkly nějak víc než obvykle. Také proto, že jsem měl tu šanci před necelými třemi roky stát na místech, kde včera Michal Krčmář postříbřil svoji dlouholetou dřinu a úspěch na olympiádě medailí i odleskem slz.

Běhání je radost (ilustrační foto)|foto: Fotobanka Pixabay

Tehdy jsem pro televizní cestopisný dokument prorokoval, že zrovna do biatlonového areálu se bude v těchto dnech upírat naše pozornost. Nebyl tam tehdy sníh, střelnicí se proháněl vítr. Byl to hodně silný pocit, sledovat teď medailový úspěch Michala Krčmáře, stejně jako před ním Veroniky Vítkové, příval emocí a mít to spojené s konkrétním místem, korejským zimním střediskem Alpensia, navíc vzdáleném vzdušnou čarou zhruba 8 400 km.

Jak řekl při probrečeném sportovním víkendu Michal Krčmář - “To jsou ty momenty, na které se nezapomíná”.

A už dodám jen ještě jeden citát, se kterým také rád souhlasím a teď se mi ohromně hodí - “Neomlouvej se za pláč. Bez téhle emoce jsme jen roboti”. Ale teď už nejen sportovcům, ale vám všem, úspěšné pondělí i celý týden.