Máme spoustu zkušeností a také varování, co by se mohlo stát u nás. Čeští hasiči pomáhali ve Francii
S letošními obřími ničivými požáry ve Francii na přelomu července a srpna pomáhali bojovat i čeští hasiči. Například u města Bordeaux na jihozápadě země, kde zuřil největší požár za posledních téměř 80 let, nebo i v oblasti Provence.
Přímo na místě pracoval i sedmičlenný tým pod vedením kapitána Václava Novotného z hasičského záchranného sboru Královéhradeckého kraje, který pomáhal hasit ze vzduchu ve vrtulníku Black Hawk. Tak nám řekněte, kde přesně jste tedy pomáhali hasit?
První část naší mise jsme byli západně od města Bordeaux ve Francii a druhou část mise jsme byli v departmanu Var, což je část Provence na jihu Francie.
Lišily se ty dva požáry od sebe?
Určitě. Požár u Bordeaux byl obřích rozměrů na ploše 42 600 hektarů, což je zhruba polovina okresu Jičín. A v Provence to bylo zhruba 6 000 hektarů, čili to bylo menší, ale na druhou stranu tam byl nedostupný terén, byly tam v ohrožení domy, které jsou odloučené od měst. Ještě pro představu, požár v Hřensku, náš největší požár před několika lety, měl plochu 1000 hektarů. To jen pro srovnání.
Požár má tak velký tepelný výkon, že dokáže nad sebou změnit počasí v bouři, kde mohou vznikat i elektrické výboje a blesky.
kpt. Václav Novotný, Hasičský záchranný sbor Královéhradeckého kraje
Překvapil vás požár u Bordeaux tím svým rozsahem?
Ano, když to pak vidíte ze vzduchu, ty fronty požáru, místa, kde se požár šíří a nevidíte ani nakonec linie toho požáru, tak si to ze země ani nejde představit. Byl to požár opravdu velkých rozměrů a na rovině, což je také něco zajímavého. Nic podobného jsem v Česku neviděl.Čtěte také
Tam se prý dokonce vytvořila i ohňová bouře. Můžeme vysvětlit, co to je?
To je bouře poháněná ohněm, laicky řečeno. Požár má tak velký tepelný výkon, že dokáže nad sebou změnit počasí. Tím, jak se uvolňuje velké množství energie a částečky se ve vzduchu třou o sebe, tak mohou vznikat i elektrické výboje, blesky. To byl jev, který jsme tam také viděli poprvé. Ze vzdálenosti 70 kilometrů, kde byla naše základna, jsme to mohli pozorovat.
Jaký byl váš úkol?
Byl jsem velitelem českého modulu, takže jsme řídil sedmičlenný tým a byl jsem styčným důstojníkem pro francouzskou stranu. Řešil jsem veškeré požadavky Francouzů vůči nám a veškeré naše požadavky vůči nim.
Můžeme představit i váš vrtulník, se kterým jste ve Francii pomáhali?
Vrtulník je Sikorsky UH-60 Black Hawk, americký stroj, který má možnost přimontovat pod sebe bambivak o objemu tři a půl kubíku. Standardně něco málo přes tři tisíce litrů vody a vydrží ve vzduchu hasit zhruba dvě hodiny. Poté musí na letiště natankovat. A tak stále dokola. Většinou jsme absolvovali čtyři kolečka denně, to znamená, že jsme byli ve vzduchu kolem osmi hodin.
Nebyli jste na to sami, protože tam létalo mnoho dalších letadel a helikoptér.
Byli jsme takzvaně ve vláčku, francouzský vrtulník Super Puma Eurocopter byl lídr našeho týmu. Vždy určil místo, kde se bude voda shazovat a my jsme potom šli za nimi na podobné místo, aby to hašení bylo co nejúčinnější. Za jedno kolečko jsme shodili něco kolem deseti kubíků vody na jedno místo. Na jednu linii požáru tam, kam to bylo třeba.
Byli jsme tam celkově 12 dní a z toho jsme 9 dní hasili. Denně to bylo zhruba 8 hodin, většinou až do soumraku.
kpt. Václav Novotný, Hasičský záchranný sbor Královéhradeckého kraje
S jakými riziky musíte počítat, když jdete hasit lesní požár ze vzduchu tímto způsobem?
Všeobecně je hašení z vrtulníku velmi riziková činnost. Jednak tím, že ten požár má velký tepelný výkon, jsou tam zplodiny hoření a vrtulník do nich nesmí vletět, protože by se mu mohly zastavit motory, čili by mohl spadnout. Musíme se držet na návětrné straně požáru, to je první věc. Druhá věc je například při nabírání vody, protože ne všechny vodní zdroje dobře známé a ten bambivak, který je zavěšený pod vrtulníkem, by se mohl pod vodou o něco zaseknout. Tam je další riziko. Potom udržet stroj zhruba 10 metrů nad vodou, aby se nekymácel, aby nešel nahoru a dolů při nabírání vody, to je pro pilota velice obtížená disciplína. Tedy celkově jde o velmi rizikovou činnost.
Čtěte také
Kdo potom určí, kam se voda má přesně shodit?
To záleží na hostitelském státu, každý má na to svoji vlastní taktiku. Tady ve Francii je takzvaný vrtulník Dragon, což je vrtulník, který nehasí, ale létá nad místem požáru, řídí provoz letových prostředků a určuje právě místa, na která se bude házet voda.
Kolik dní jste ve Francii pomáhali? Vím, že se vaše mise prodlužovala.
Byli jsme tam celkově 12 dní a z toho jsme 9 dní hasili. Denně to bylo zhruba 8 hodin. Vždy záleží na hostitelském státu a na tom, jak autority rozhodnou o nasazení vrtulníku. Například ve Francii jsme začínali trochu později, kolem desáté nebo jedenácté dopoledne, někdy i po obědě. Ale hasili jsme většinou až do soumraku.
Jak celou situaci vnímali místní lidé? Pomáhali nějakým způsobem hasičům?
Určitě. U Bordeaux došlo k evakuaci asi 250 tisíc lidí, čili to místo bylo vylidněné a my jsme se plně věnovali hašení, nebyl problém s tím, že by tam byli civilisté. Ale na druhou stranu v Provence, kde ta evakuace nebyla tak rozsáhlá a všude po okolí a po cestách, kde jsme jeli, byly stánky, lidé tam nabízeli občerstvení pro hasiče, všude byly plakáty, kde lidé děkovali hasičům., Byla tam místa pro odpočinek, která lidé spontánně vytvořili, takže tam byla cítit velká solidarita. Dokonce jsme při jednom přeletu jsme viděli z kamenů nápis Merci Pompier, tedy Děkujeme hasičům.
Takovým požárům je nejlépe předcházet. Případně oheň co nejrychleji a nejefektivněji potlačit, když je ještě malého rozsahu.
kpt. Václav Novotný, Hasičský záchranný sbor Královéhradeckého kraje
I prezident Francie Emmanuel Macron vám poděkoval na sociálních sítích.
Ano, dokonce jsme jej krátce zahlédli na letišti západně od Bordeaux, kde jsme operovali. Bylo nám i řečeno, že nám přijde osobně poděkovat, nicméně se mu změnil program a musel rychle odjet.
Čtěte také
Co si jako profesionální hasiči odnášíte ze své francouzské mise?
Spoustu zkušeností a také určitý výhled do budoucna, nebo varování, co by se mohlo stát i u nás. My samozřejmě po návratu celou misi analyzujeme, všechny data a zkušenosti, které jsme nasbírali, si sdílíme a na základě toho přemýšlíme, jak ještě vylepšit nebo změnit naše postupy a naše preventivní opatření. Aby u nás nedošlo k tomu, k čemu dochází v jižních státech, kde jsou tyto obří požáry.
V Evropě se mění charakter těch požárů. Jsou větší a mohutnější, silnější?
Určitě, je potřeba se na to připravit. Vím, že v současné době probíhají i jednání o legislativních změnách, co se týká národních parků a chráněných krajinných oblastí. Takže se pracuje na více frontách na tom, abychom takovým požárům nejlépe předešli. A v případě, že už se něco takového stane, abychom oheň co nejrychleji a co nejefektivněji potlačili. Vrtulníky, které máme v současné době pronajaté, dva Black Hawky, slouží k tomu, abychom byli schopni co nejrychleji zareagovat na případný požár a potlačili ho ještě při jeho malém rozsahu.
Vaše práce a profese je velmi náročná. Kdo by chtěl vidět, co všechno dokážete a umíte, můžeme už pozvat na září na Mistrovství České republiky v hasičském sportu, které se bude konat v Hradci Králové.
Ano, rád pozvu všechny posluchače na 4. až 6. září na stadion v Botanické ulici v Hradci Králové, kde se bude konat Mistrovství České republiky v požárním sportu profesionálních a dobrovolných hasičů. Naposledy tedy v našem regionu tato akce konala v Trutnově v roce 2015. Tedy po 11 letech se bude určitě zase na co dívat. Srdečně všechny zvu.
Naším hostem byl kapitán Václav Novotný z Hasičského záchranného sboru Královéhradeckého kraje. Pod jeho vedením pomáhal tým českých hasičů bojovat s velkými lesními požáry v létě ve Francii. Moc děkuji za rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
