Václav Souček: Pěkné číslo
Dopouštím se výjimečně jedné osobní gratulace, mířené do kruhu osobností královéhradecké kultury - a není v tom žádný obvyklý osten. A kdyby nebylo upozornění z řad kámošů, nebylo by ani těchto slov.
Trvalo to, než jsem nabral nějaké rozumy o žánru zvaném folk (vymetal jsem spíš knihovny), a nebýt Ládi Straky a Lokálky, asi bych zůstal poznáváním nepolíben. Do okruhu hradeckých veličin z oněch dob čítám tehdejší osobnosti od Kantorů, z Dělové koule, Savany, Úsvitu, a taky Výletů, dvojičku Pepíků - Tázlera a Janiše. Právě Pepy Tázlera se „congratulation“ týká.
Obcházel jsem troufalé autory uctivým obloukem, jako čtenář a prozaik obdivující schopnost zhudebnit verš, nebo se vypořádat emotivním textem s hudebními motivy, natož pak chopit se nástroje a vdechnout těm nápadům život. Jenže dlouho držet jazyk za zuby jsem nikdy nevydržel, a tak jsem se dočkal drobného ústrku třeba od Honzíka Rafaje, když jsem nepoznal flétnový úryvek z Vivaldiho. Nedůvěřivé pohledy na věčného laika jsem dávno počítat přestal.
Proč tahle neumělá gratulace jednomu z těch Pepíků? Trochu z lítosti, že se našel i v jiném kumštování, trochu v obdivu, jak si poradil se životem, a trochu v naději, že se kytary nadobro nepustil. Léta toužím způsobit setkání všech těch někdejších „kluků“, v jedné hospodě, jako zamlada. Je na to ještě dost času - nejlepší muzikanti prý dozrávají až po sedmdesátce.
A ta se tě, Josefe, prý právě dotýká. Neboj se jí. Sedmdesátka umí být pěkné číslo. Tak někdy někde!
Související
-
Lokálka slaví 45. narozeniny. Specifická hudební sebranka to nazývá jubilejnem!
Na pátek 22. února připravil Český rozhlas Hradec Králové od 10:00 přímý přenos z radiokavárny District V v Havlíčkově ulici. Přivítal hradeckou legendu - skupinu Lokálka.
-
Václav Souček: Ztráty a nálezy
Podívaná na poloplné a poloprázdné lavice to byla neúchvatná, ale už se stalo zvykem, že úporná snaha o hanopisy, nebývá korunována žádaným výsledkem.
-
Václav Souček: Anglický klid
Vousatá anekdota o pověstném klidu Angličana vypadala asi takto: o půlnoci zvoní na recepci hotelu telefon, lord Stephenson si žádá na pokoj sklenici vody. Stane se.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
