Václav Souček: Lidem dobré vůle

1. leden 2020

Rozhlas, to jsou hlasy - a s nimi lidé - vrývající se nesmazatelně do paměti. Poslední Vánoce byly prvně bez Karla Gotta, a přesto vrchovatě s Karlem Gottem, na Malvazinkách se rozprostřel koberec ze svíček.

Témbr a barva hlasu naskočí při vzpomínce na vlídného Františka Nepila, na galerii slavných a zesnulých, na pány Pivce, Hrušínského, Brodského, Sováka, Menšíka, Kemra, Wericha, Horníčka…. ta plejáda včetně dalších nejmenovaných oblíbenců budí tesknou lítost, sesnoubenou s vděčností za to, že naší generaci bylo dopřáno popojít dílek jejich životních cest s nimi.

Čtěte také

Zdeněk Svěrák získal čestný doktorát a medaili královéhradecké univerzity

Živoucí pokladničku moudrého humoru máme v osobě Zdeňka Svěráka, jenž se umí bezelstně přihlásit i ke svým životním omylům, dávno vykoupeným skutky. Charakterizoval dnešní situaci naší nesourodé, rozhádané společnosti velmi výstižně, jako stálou oscilaci mezi strachem a prospěchem.

Teta Anička, když žila kus svého života těžkého, řekla něco podobného jinými slovy: „Bodejť. Nosíme v sobě kus andělského křídla a čertovského ocasu, je to na volbě."

Až Vás přestane brnět hlava po Silvestru, připijte tiše všem lidem dobré vůle. Třeba zrovna na Vás někdo slyší.

autoři: Václav Souček , baj