Václav Souček: Poměry a průměry

19. prosinec 2019

Maminka kamaráda Petra byla vídeňská Češka po rodičích. Když ovdověla, přestěhovala se s dítětem do nevelkého bytu v pražské Libni. Její důchod, přepočítaný ze šilinků na koruny, jí umožnil slušné živobytí, do zaměstnání chodit nepotřebovala; ostatně i Petr se po jejím vzoru poohlížel už za socíku po svobodném povolání.

Komunikovala velmi půvabnou, Vídní poznamenanou češtinou, mohla si dovolit pedikérku domů, a nemusela úporně škudlit, sousedky z činžáku jí záviděly. Dožila i po sametu spokojeně vysokého věku. Už tehdy mi u povídání s ní nad kafíčkem vrtalo hlavou, proč tak markantní rozdíl v příjmu penzistů, bývali jsme přece kdysi všichni obyvateli c.k. Rakouska.

Čtěte také

Václav Souček: Nemožné ihned

Nový odstavec se týká protestů proti chystané důchodové reformě ve sladké Francii. Statistiky procent mezi průměrnou mzdou a průměrným důchodem se liší, ale to nejnižší číslo uvádí 49 procent z průměrné mzdy. Inu - to by bylo Francouzům co závidět, neboť o takovém poměru se může průměrnému našinci jen zdát.

Francouzský stát tvrdí prostřednictvím svého ministerstva, že současný stav je neudržitelný, a volá po reformě, ulice se bouří. Česká reformní snaha se dlouho utápěla v komisionálních teoriích a léčkách důmyslných penzijních pilířů, než vláda přistoupila na princip pravidelné valorizace; jenže s penzemi se bystře valorizují i mzdy. Poměr sice kmitá, ale k lepšímu se nehýbe.

Rezultát? Naši poživatelé mandatorních výdajů budou rádi i za to…

autoři: Václav Souček , baj