Václav Souček: Nemožné ihned
Jsme při obchodech s lidskou bídou jen zkoprnělými svědky, nebo se už jejími následky řadíme na chvost řetězce obětí?
Výstavba vesničky pro dětské sirotky ze Sýrie měla být symbolickým darem (třebaže v desítkách milionů), ale nebude. Projekt ztroskotal, druhá strana měla o mnoho lukrativnější představy.
Čtěte také
Vše podobné dobré vůli budiž ohraničeno rozumem; můžete se sice věnovat bližním z jiných kontinentů až k samé hranici sebeobětování, ale to už nemá s proklamovanou humanitou mnoho společného.
Vyvstanou-li okamžitě potom opakované požadavky o azylová řízení sirotků, budí to dojem, že jde spíš o politické proklamace na úrovni tučné čárky příslušné partaje před okolním světem.
Pokud jde o ony proslulé „kvóty“ a příděly migrantů, nemůže platit zásada „nemožné ihned, zázraky na počkání“. To „nemožné ihned“ se už vrací jako bumerang, a zázrak se nekoná.
Nic z toho však neznamená obchodu s bídou pasivně přihlížet. Jinak v tom Evropa i s námi nebude vězet jen po „koulena“ (jak říká roztomile Bolek Polívka), ale až po uši.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
