Václav Souček: Za oklamanými

12. říjen 2019

Kde se bere v člověku nezvratné přesvědčení o správné cestě? Před lety jsem viděl výnos s razítkem a podpisem MNV na průklepáku, kterým byla rodina „kulaka“, hospodařící na dvanácti hektarech, vystěhována z okresu Česká Lípa do okresu Jihlava. Odvézt si mohli kromě osobních věcí půl metráku ječmene, pět slepic a kohouta.

Půlstránku toho papíru Zdeněk opatroval jako oko v hlavě, v té době byl v první třídě. Na Vysočině rodina přežila, ale neodpustil „jim“ tu akci nikdy.

Pár slov v podobném tónu náleží Vlastě Chramostové

Odešla do hereckého nebe ve dvaadevadesáti, a více než polovinu svého věku prožila s hořkým pocitem z vývoje poválečných let; jako valná část její generace uvěřila, dokonce podepsala spolupráci, a byla nejen zklamána - byla drasticky oklamána! Její postoje byly od té doby jednoznačné, třebaže ji nečekala herecká kariéra vroubená kyticemi růží z premiér. Disent to neměl jednoduché ani v Praze, natož pak někde na venkově.

Vlasta Chramostová (2018)|foto: Profimedia

Generaci dnešních třicátníků, lámajících problémy nového tisíciletí o koleno, zůstanou dokumenty, záznamy, a filmy; mezi nimi černobílý režiséra Zdeňka Podskalského z roku 1962, „Bílá paní“.

Hořkou veselohru lze vřele doporučit jako milou vzpomínku na vynikající herečku v nezapomenutelné roli.

autoři: Václav Souček , baj