V okrašlovacím spolku se loučíme pozdravem, ať nám kytky kvetou. Já dodám, ať kvetou i vztahy

8 fotografií

Veroniko, teď vůbec nevím kde začít. Možná bych začal v těch Hořicích, tam jste vyrůstala.
Můžeme klidně začít v Hořicích. Je to odtud kousek. Tam jsem se narodila, tam jsem vyrůstala, měla jsem krásné dětství v takovém sadu u oveček, můj taťka choval ovečky a byl učitelem na střední zemědělské škole. Takže to bylo opravdu idylické dětství. Vystudovala jsem tam gymnázium a pak jsem se posunula z Hořic už dál do Prahy.

Veronika Teplá ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják,Český rozhlas

Do Prahy jste šla také za studiem.
Přesně tak, tam jsem šla za studiem. Vystudovala jsem žurnalistiku na Fakultě sociálních věd. Mým snem bylo stát se novinářkou. Chvilku jsem to i dělala, pracovala jsem v Hospodářských novinách, ale potom, jak jsem se rozkoukávala, tak jsem zjistila, že mi je možná příjemnější práce na druhé straně barikády. To znamená spíš v nějaké instituci, která mi je blízká a za kterou bych chtěla kopat. Můj zájem se přesunul na EU, vyhrála jsem stáž pro mladé absolventy vysokých škol. Takže jsem se hned po vysoké škole přestěhovala do Bruselu, kde jsem pracovala v tiskovém oddělení jedné z evropských institucí.

Proč vedla má cesta z velkého světa do Podkrkonoší? Odpovím jedním slovem, rodina. Nejmladší syn už je Vrchlabák.
Veronika Teplá, vrchlabský spolek TAMAR a projekt Knihobudka

Díky tomu jste se dostala blízko k ministrům a tenkrát Mirku Topolánkovi jako předsedovi vlády.
Já jsem se v Bruselu pohybovala mezi těmito lidmi. Tam si mne vyhlédl tehdejší velvyslanec Jan Kohout, který už v Praze začínal pomalu tvořit tým pro přípravu českého předsednictví EU v roce 2009. Už nějaké tři roky předtím potřebovali začít dávat dohromady lidi. Tehdejší ministr pro evropské záležitosti pan Alexandr Vondra mi nabídl pozici vedoucí oficiální webové stránky českého předsednictví. Takže jsem to dávala se svým týmem dohromady. Bylo to jedno velké dobrodružství, během onoho půlroku, kdy jsme předsedali.

Čtěte také

Vrchlabí bude mít své divadlo. Za zhruba 40 milionů korun vznikne přestavbou bývalého kina

To si tedy dokáži představit. Bavilo vás to?
Hrozně mě to bavilo, byla to obrovská příležitost. Ten tým byl plný mladých a nadšených lidí, byla nám dána velká důvěra. Dnes zpětně to až nechápu, kde tehdejší vláda vzala onu odvahu svěřit i relativně mladým lidem zajímavé pozice. Sáhli jsme si na spoustu zajímavých věcí. Říkám, byla to jízda, člověk věděl, že to trvá jen půl roku, tak se to dalo vydržet. Když nám řekli, že bude zcela nečekaně summit s tehdejším prezidentem Obamou a přijede tisíc novinářů a neměli jsme dlouhou dobu se na to připravit, tak to skutečně byla velká výzva.

Jaké to bylo tenkrát vidět se s americkým prezidentem Obamou tváří v tvář?
Já jsem ho viděla jen zpovzdálí, protože samozřejmě tam probíhala určitá jednání. Takže jsme jen přihlíželi a užívali jsme si, že můžeme být na tom místě a pomáhat. A informovat, protože já jsem byla přímo tam.

Zleva: Lukáš, Lukášek, Veronika, Martínek a Davídek|foto: archiv Veroniky Teplé

Ale pak jste odešla do Vrchlabí. Proč vedla vaše cesta z velkého světa do Podkrkonoší?
Odpovím jedním slovem, rodina. Jak se člověk vyvíjí a rozhodne se založit rodinu, tak my jsme měli dva malé kluky. Pořád jsme byli přesvědčeni, že zůstaneme v Praze, ale potom, když jsme čekali třetího chlapce, já mám 3 kluky, tak jsme se rozhodli, že to je přesně ten moment vrátit se zpátky do svého rodného kraje. Můj manžel je přímo z Vrchlabí. A jsme se přesunuli blíž k horám, blíž se svým rodinám a kořenům. Vždy jsme o tom uvažovali, byl to náš plán, ale Praha je krásná a nabízí spoustu příležitostí i třeba z hlediska vzdělávání dětí. Tak jsme se báli, že děti od toho všeho odstřihneme, když se odstěhujeme. Nakonec prostě to rozhodnutí padlo a Davídek se už narodil ve Vrchlabí, už je to Vrchlabák.

A bylo to podle vás správné rozhodnutí?
Já to hodnotím stále pozitivně. Myslím, že to bylo dobré rozhodnutí. Tím, že jsme oba z malého města, tak nenastalo žádné rozčarování a jsme spokojeni. Život s rodinou na menším městě je daleko jednodušší a příjemnější.

Čtěte také

O roubené tajemství kostela na Loučné Hoře pečuje Okrašlovací spolek Smidarska. A pomáhá i jinde

Vy jste ale i ve Vrchlabí velice činná a aktivní. A s vámi synové a manžel.
Ano a pes a morčata. (smích) Navíc to jsou všechno chlapi, já jsem jediná žena v domě.

Spolek TAMAR mě zajímá. Co to je?
TAMAR vznikl ještě předtím, než jsem se do Vrchlabí přistěhovala, v roce 2012 tuším. Založily ho čtyři skvělé vrchlabské maminky, které se rozhodly, že chtějí dělat věci jinak, chtějí pomoci různým projektům ve Vrchlabí, které se nějakým způsobem nehýbaly. Viděly například deficit v dětských hřištích a v prostorách, kde by se mohly potkávat mladé rodiny. Tak se rozhodly, že založí spolek, který bude aktivní. A jedním z velkých projektů, který vznikl, byla otevřená farní zahrada, kde je nejen nádherné, podle mě nejhezčí dětské hřiště ve Vrchlabí, ale je tam i část pro všechny generace. Je tam jezírko, mohou se tam setkávat rodiny, ale i senioři. To byl takový velký počin. A holky mne přizvaly, když jsem se stěhovala do Vrchlabí, protože už jsme se znaly z předchozí doby. Abych se k nim přidala a pomohla jim v jejich aktivitách.

Mojí velkou zálibou je zahradničení. Myslím si, že příroda je hrozně důležitá. Ukazuje se jako jeden z velice efektivních léků.
Veronika Teplá, vrchlabský spolek TAMAR a projekt Knihobudka

Těch aktivit je ale mnohem víc. Také třeba Vrchlabské knihobraní a Knihobudka.
Ano. To je náš poslední důležitý počin. Vrchlabská knihobudka vznikla na jaře roku 2019, prošly jí tisíce knih, stovky lidí, spousty dětí, máme z toho velkou radost. Je to klasická knihabudka. Možná posluchači znají místa, kde si lidé mohou knihy vzít, ale mohou je tam i dát a sdílet je.

Na lyžích|foto: Skiareál Špindlerův Mlýn

Ano, na nádražích je hodně takových knihobudek.
Ale nejen na nádražích. Když jsem se dívala, kde všude knihobudky jsou, tak jsou i ve věznicích, v nemocnicích. První v České republice vznikla v IKEMu. Dokonce i v uprchlických táborech je něco jako knihobudky. Jsou skutečně na všech možných místech. A my jsme se rozhodli, že to nebude jen skříň, která bude někde stát a lidé tam budou sdílet knihy. Ale rozjeli jsme okolo toho ještě veřejná čtení. Takže naše knihobudka žije ještě dalším životem.

Je to tedy hodně o potkávání se lidí, vytváření a stmelování sousedských vztahů. Ty jsou velmi důležité.
Ano, říkáte to naprosto správně. Já to vidím možná i jako to zásadnější. Protože není to jen čistě o zvyšování gramotnosti nebo sdílení knížek. Ale je to o tom, že se u té knihobudky s někým potkáte, na veřejném čtení si něco poslechnete. Už zakladatel všech knihobudek na světě Američan Todd Bol je přirovnával k živé vodě na kraji cest. Kde se prostě lidé zastaví a dají do řeči s úplně někým cizím. A za chvíli o něm víte, kde bydlí a co čte a co má rád. A to si myslím, že je krásné.

Čtěte také

Obešla sousedy, dala dohromady recepty a narodil se Mokerský receptář. Kuchařkou si splnila sen

Potom jste se ještě stala také členkou okrašlovacího spolku ve Vrchlabí.
Je to takový vzletný, krásný název. On navazuje na prvorepublikové okrašlovací spolky. Mojí velkou zálibou je zahradničení. Vůbec si myslím, že příroda je hrozně důležitá a bude čím dále více důležitá v dnešní době se vzrůstajícím počtem mentálních a fyzických onemocnění. Příroda se ukazuje jako jeden z velice levných, rychlých a efektivních léků na všechny tyto věci. Takže se o to hodně zajímám. A okrašlovací spolek je založen na tom, že přispívá k péči o veřejný prostor města a jeho okolí s ohledem na životní prostředí, na tradice toho města. Takže jsem členkou s tím, že bych možná vyzvala Vrchlabáky, že přijímáme nové členy. Kdokoliv by měl zájem se k nám přidat, tak si najděte facebook a web a podívejte se na bližší informace.

Kde na to všechno berete energii, Veroniko?
To jsou všechno krásné věci. Ta energie se hledá skoro sama. Zmínila jsem své tři děti, nejmladšímu jsou čtyři, pak je šestiletý a sedmiletý, takže jsou malí a nadšení. Já je do všech projektů zahrnuji také a baví nás to všechny. To znamená, že ten čas není můj, ale sdílíme ho s celou rodinou. Myslím si, že kluci si to hrozně užívají.

Jakub Schmidt a Veronika Teplá ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják,Český rozhlas

Naším hostem byla dnes Veronika Teplá. Moc děkuji za návštěvu a přeji, ať se vaší rodině ve Vrchlabí krásně žije. A vaše komunitní aktivity ať přináší vždy lidem jen to dobré.
Já moc děkuji za pozvání. A rozloučím se stylově, jak se vždy loučíme v našem okrašlovacím spolku, ať nám kytky kvetou. A já možná ještě dodám, ať nám kvetou i vztahy. Na shledanou.