V Austrálii se na vás usmívají i uklízečky. Když se potom člověk vrátí do Čech, tak je to docela šok

7. listopad 2019

Dnes nás čeká cestování na Nový Zéland a také do Austrálie, odkud se vrátila studentka Univerzity Hradec Králové Andrea Željazková. To je dívka, která byla prý dříve docela neprůbojná a hodně spoléhala na rodiče. Potom však začala cestovat sama a už je vše úplně jinak. 

Andreo, my jsme se viděli naposledy v lednu tohoto roku. To jsme si tenkrát povídali o Kambodži, kde jste byla. A teď tedy Nový Zéland a Austrálie. Jestli se dobře pamatuji, tak v Kambodži jste učila malé caparty angličtinu, protože studujete na univerzitě Pedagogickou fakultu.
Přesně tak. Tam jsem byla tři měsíce v rámci univerzity a učila jsem v jedné základní škole angličtinu.

Andrea Željazková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

A co jste teď dělala na Novém Zélandu a v Austrálii? Také jste učila?
Hlavně jsem cestovala. A také jsem studovala, protože je to potřeba v rámci studentských víz. Pracovala jsem jako au pair, což znamená, že jsem se starala o děti. Tedy zase tam byl kontakt s dětmi i s angličtinou. Bydlela jsem v jedné australské rodině. Byl to opět trošku jiný přízvuk, jiná kultura, ale zlepšila jsem se určitě v angličtině. Udělala jsem si tam jazykový kurz, takže paráda.

Chtěla bych všechny kluky a holky podpořit, aby alespoň jednou za studium vyjeli do světa. Je to velké plus do budoucna.
Andrea Željazková, studentka Univerzity Hradec Králové

Je úžasné, že můžete v rámci studia na Univerzitě Hradec Králové cestovat a vyrážet do světa a poznávat ho.
Přesně tak. A já nechápu, proč tak málo lidí této možnosti využívá. Chtěla bych všechny podpořit v tom, aby alespoň jednou za studium vyjeli, protože nemáme ještě trvalou práci, univerzita nám přispěje nemalou částkou a je to jedině plus do budoucna.

Čtěte také

V Kambodži jste se tenkrát ocitla tak trošku náhadou, protože jste chtěla jet původně někam úplně jinam.
Nakonec to dopadlo tak, že v poslední den odletu se plány změnily a musela jsem jet do Kambodži místo do Laosu, který byl původně v plánu.

Jak to bylo teď tedy s Austrálií?
Tam to bylo taky tak. Mně to všechno snad nějak chystá osud, vesmír, všechno dohromady. Protože mým původním plánem byla cesta do Ameriky. Už jsem měla zařízenou letenku přes agenturu, všechno bylo vyřízené, jen mi byla zamítnuta víza a to dokonce dvakrát. Takže potřetí už jsem žádat nešla a se slzami v očích jsem šla do agentury a tam mi pomohli s výjezdem do Austrálie. Já jsem se o tuto zemi dřív vůbec nezajímala, ale nakonec jsem zase ráda, že to dopadlo takto.

Cestování po Novém Zélandu a Austrálii má své neopakovatelné kouzlo

Jak dlouho jste byla v Austrálii a na Novém Zélandu?
Začala jsem cestu na Novém Zélandu, kde jsem byla měsíc. A potom jsem přelétla do Austrálie. Tam jsem strávila zbývajících šest a půl měsíce.

Takže přes půl roku na cestách. Stihla jste si dopředu něco nastudovat o těchto zemích?
Já všechno dělám na poslední chvíli, ne-li až v té konkrétní zemi, takže ne.

Čtěte také

Jak to na vás zapůsobilo, když jste vystoupila z letadla? Jaké byly první dojmy? Čím na vás dýchne Nový Zéland?
Na Novém Zélandu jsou všichni lidé usměvaví. I uklízečky vás zdraví a usmívají se na vás. Je to úplně něco jiného než tady u nás, musím říct. Když se člověk vrátí, tak je to takový šok pro něj. Všichni si tam s vámi chtějí povídat. Vůbec jsem si v Austrálii a na Novém Zélandu nepřipadala jako cizinec, turista, vetřelec. Tam jsou velké vlny, jak Evropanů, tak i jiných cizinců a všichni jsou přijímáni, ačkoliv mají třeba nízkou úroveň angličtiny. Oni vás radostně přijmou mezi sebe, což mě moc překvapilo.

Platí to i o Austrálii?
O té bych řekla, že to platí ještě dvojnásob.

Tam jste tedy poznávala i tamní život v rodinách, protože jste s nimi půl roku bydlela.
Šest měsíců u jedné rodiny. Musím říct, že jsem se toho docela na jednu stranu bála, protože jedete přes půlku světa a nevíte, v čem budete žít, jaké budou životní podmínky. Rodinu jsem si našla přes Facebook, kde jsou různé skupiny rodin, hledající au pair. Oni si o vás potom zjišťují různé informace a ptají se, jaké s tím máte zkušenosti. Pak si zavoláte přes Skype, kde se přesvědčí, jakou máte úroveň angličtiny. Ale hlavně se vás ptají na zkušenosti s dětmi, což já mám. Já děti miluju. Potom přistanete na letišti, kde vás ta rodina vyzvedne. A buď si padnete do oka nebo nepadnete.

A padli jste si tedy do oka?
My jsme si padli do oka hned. Měla jsem docela strach, jak bude probíhat první den s dětmi, protože rodiče pracují, jsou mimo domov a já se starám o děti. Ale děti byly úžasné.

Cestování po Novém Zélandu a Austrálii má své neopakovatelné kouzlo

Kolik jich bylo?
Byly dvě děti, holčička 11 let a kluk 6 let. Musím říct, že jsem se víc bála toho kluka. Ale byla to vzájemná láska. Postupně jsem si zjišťovala všechny údaje o Austrálii, dostávala jsem tipy na cestování, brali mne i na nějaké výlety k moři, což bylo parádní. Nebo mi dali dva týdny dovolené a já jsem mohla procestovat Austrálii.

Pustili vás také do jejich kuchyně? Že byste jim uvařila řízek nebo svíčkovou?
Vařila jsem a chutnalo jim. Ale většinou mi vařili oni nějaká australská jídla a hlavně dezerty. Hráli jsme spolu i různé stolní hry nebo jsme četli knihy, koukali na filmy. Tím vším se mi hrozně zlepšila úroveň angličtiny.

Cestování po Novém Zélandu a Austrálii má své neopakovatelné kouzlo

Když se řekne, že letíte do Austrálie, tak se vás možná každý zeptá, jestli se nebojíte pavouků a hadů. Je jich tam plno?
Všichni to říkají, že jsou v Austrálii hadi a pavouci. Ale já jsem za celou dobu na nic takového nenarazila. Jen v teráriu. Ale je pravda, že je tam spousta varovných cedulí, že v období jejich léta, což je u nás zima, se tam výskyt hadů zvyšuje.

V Austrálii je víc klokanů než lidí. Ale moc rádi je tam nemají. Je jich tolik, že cestování autem je hlavně večer nebezpečné.
Andrea Željazková, studentka Univerzity Hradec Králové

Ale to jste tam zrovna byla, ne?
To jsem tam byla, ale na nic takového jsem naštěstí nenarazila. I co jsem se bavila s hostitelskou rodinou a ostatními obyvateli Austrálie, tak to není tak hrozné, jak se říká.

Čtěte také

A klokani? Je v Austrálii víc lidí nebo klokanů?
Je tam opravdu víc klokanů. Potkala jsem je. Všichni si představíme takový ty roztomilé klokánky, ale lidi je tam moc nemají rádi. Je jich moc. A v rámci cestování je potom hlavně večer nebezpečné řídit auto. Když u nás vidíme u cesty nějaké srnky a zajíce, tak tam klokany.

Co bylo nejkrásnější? Protože na Novém Zélandu i v Austrálii je úžasná příroda.
Příroda, ale i města. Takže si tam všichni najdou určitě to svoje. Na Novém Zélandu určitě doporučuji Tongariro Crossing, což je jeden z nejkrásnějších treků na světě. Je to celodenní výlet, kdy vidíte jak krátery, tak jezera, je to nádhera. To byl za mě takový top. A v Austrálii se mi asi líbilo nejvíc Uluru, což je jejich posvátná hora.

Posvátná hora Uluru - cestování po Novém Zélandu a Austrálii má své neopakovatelné kouzlo

To je takový ten obrovský monolit, zvláštní hora.
Všude vám říkají, jak je to velké. Ale dokud to neuvidíte na vlastní oči, tak tomu neuvěříte. Je to vidět i z letadla, z výšky. Opravdu tam v té oblasti člověk cítí zvláštní atmosféru.

Vy byste mohla teď dávat i rady cestovatelům, ne?
Popravdě i dávám. Pomáhám s chodem jednoho webu a pro všechny, kdo se chcete vydat do Austrálie, doporučuji navštívit stránku jakdoaustralie.cz, kde přispívám jak články, tak i rozhovory s lidmi, kteří se vydali do Austrálie a jsou z Čech.

Jakub Schmidt a Andrea Željazková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Andreo, co vás čeká teď?
Poslední rok ve škole. Takže už mě čeká poslední zkouškové období. Už aby to bylo za mnou. Potom praxe a nástup do školy.

Tak držíme palce, ať hezky učíte děti, naše malé ratolesti. Andrea Željzaková byla naším hostem. Mějte se krásně, děkuji za rozhovor.
Děkuji a přeji hezký den, na shledanou.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související