Tomáš Petráček: Rehabilitace pátera Josefa Toufara je důležitá pro českou společnost a právní systém

Příběh faráře Josefa Toufara si připomeneme s historikem, knězem a postulátorem kauzy blahořečení pátera Toufara Tomášem Petráčkem.

Určitě to můžeme uvítat jako právní a symbolické očištění. Ale morální a společenská rehabilitace Josefa Toufara už proběhla dávno.
Tomáš Petráček, historik, kněz a postulátor kauzy blahořečení pátera Toufara

S jakými myšlenkami jste minulý týden přijal verdikt Krajského soudu v Hradci Králové o rehabilitaci pátera Toufara po dlouhých 74 letech?
Určitě to můžeme uvítat jako takové právní a symbolické očištění, ale myslím, že morální a společenská rehabilitace už proběhla dávno. Takže on to vlastně neměl ani tolik zapotřebí, spíše je to důležité pro českou společnost a český právní systém. Aby se tato křivda a nespravedlivost zacelila a vyslovila.

Čtěte také

Krajský soud v Hradci Králové rehabilitoval faráře Josefa Toufara, kterého umučili příslušníci StB

Kdy jste se vy s příběhem faráře Toufara a s jeho osobností setkal poprvé?
Slyšel jsem o něm v 80. letech minulého století, ale to ještě bylo zahaleno příkrovem mlčení jako něco tajemného, jako něco, o čem se vlastně nesmí mluvit. Šlo o jeden z mnoha zločinů komunistického režimu, které se už pomalu odkrývaly. Ale tento byl zvláště tajemný a mysteriózní, spojený právě s oním pohybem křížku na oltáři.

Můžeme připomenout život Josefa Toufara? On prý pocházel ze zemědělské rodiny, vyučil se truhlářem, ale pak se rozhodl, že půjde stopami víry.
V mnoha směrech je to takový typický příběh českého chlapce ze statku a z hospody, kterou měli v Arnolci na Vysočině. On od dětství toužil po kněžství, ale jeho otec byl antiklerikálně laděný a rozhodně to nechtěl. Takže se mu nabídla příležitost jít studovat až v 26 letech, což bylo dobově vnímané jako superpozdní. Ale on si za tím šel velmi vytrvale, i jako dospělý studoval normálně se studenty na osmiletém gymnáziu, bylo to pro něj samozřejmě komplikované, ale je patrné, že si to docela užíval. Potom nastoupil do Hradce Králové do kněžského semináře, kde studoval třeba s Vítem Tajovským, pozdějším opatem premonstrátské kanonie v Želivě.

Lékaři, kteří ho těsně před smrtí ošetřovali, říkali, že neviděli takto zmučeného člověka ani od gestapa za druhé světové války.
Tomáš Petráček, historik, kněz a postulátor kauzy blahořečení pátera Toufara

Pak nastoupil na své prvním místo v roce 1940 do Zahrádky, což je dnes už zaniklé městečko, které pohltila želivská přehrada, a tam působil velmi úspěšně prvních pět let, také náročných za války. Měl tam vlastenecká kázání a podporoval místní obyvatele pak další tři roky jako farář. A tady je mimochodem zajímavé, a to objevila kniha Miloše Doležala, která vyšla před dvanácti lety, že byl farářem, který v mnoha směrech překračoval dobové hranice nebo stavovské přehrady, onen odstup, který si měli kněží udržovat od ostatních. A tím se stal trnem v oku komunistickému režimu, takže hned po převratu v roce 1948 po něm místní komunisté vystartovali a chtěli, aby byl přesunut jinam. On sám si vybral Čihošť, celý jeho život je tak spojen s Vysočinou. On sám chtěl zůstat venkovským knězem. Tady potom také působil velmi požehnaně a plodně včetně takových detailů, jako že třeba pro místní chlapce zařídil kurzy tance, protože viděl, že na venkovských plesech a zábavách vůbec neumějí tancovat. Tak jim v tom chtěl pomoci.

Čtěte také

Ve Valdicích připomíná pamětní deska pátera Josefa Toufara. Tady byl ve věznici týrán a mučen

A pak o třetí neděli adventní 11. prosince 1949 došlo při jeho kázání, za jeho zády, on to nikdy neviděl, k onomu záhadnému a mysterióznímu pohybu křížku na oltáři, který se nakláněl na obě strany a pak zůstal v takové vychýlené poloze. Ale vidělo to přes dvacet farníků. A protože ta doba byla vypjatá a komunistický režim byl v obzvláště brutální fázi, kdy se snažil obyvatelstvo přimět k poslušnosti, tak se to rychle začalo šířit, začali tam jezdit lidé, začali to zkoumat a stalo se to velmi rychle takovým spontánním poutním místem. Nakonec to dopadlo tak, že se komunistický režim rozhodl na těch nejvyšších patrech, že z toho udělá exemplární případ církevní manipulace s veřejným míněním. 28. ledna 1950 faráře de facto uneslo komando StB, nikdy nebyl ani formálně zatčen, nikdy nebyl odsouzen. To je potřeba říci, že celé to bylo naprosto nezákonné. Unesli ho do Valdic u Jičína, kde ho v dolních patrech věznice speciální komando čtyři týdny mučilo a snažilo se ho donutit k tomu, aby obvinil své církevní představené, že ho přesvědčili k tomu, aby zinscenoval tzv. zázrak čihošťský, ten pohyb křížku.

On se opravdu snažil sloužit všem a překračovat společenské hranice. Chtěl být spíše tvůrcem pokoje než někým, kdo lidi rozděluje.
Tomáš Petráček, historik, kněz a postulátor kauzy blahořečení pátera Toufara

Jak dlouho zůstal Josef Toufar ve vazební věznici ve Valdicích na Jičínsku? Co se tam odehrávalo?
Celkově to martyrium trvalo čtyři týdny. První dva týdny používali takové klasické metody, to znamená, že mu nedovolovali spát, dávali mu přesolené, tzv. karlovarské polívky a pak mu nedali napít. To už bylo fyzické trýznění. Ale potom, když se ani po dvou týdnech nepřiznával, to přešlo v brutální násilí, kdy se na něm opravdu střídaly týmy a ve dne v noci ho bily do bezvědomí. Jsou svědectví těch, kteří byli v sousedních kobkách a byli také vyšetřováni v souvislosti s čihošťským zázrakem, protože byla zatčena docela rozsáhlá skupina osob, odskákalo to mnohem více lidí a rodin než jen Josef Toufar, to jsou celé zničené osudy.

Čtěte také

Znovu68: Před 50 lety vojenská prokuratura začala stíhat vyšetřovatele kněze Toufara

A nakonec, protože to byl samozřejmě agent Vatikánu a třídní nepřítel, nestačilo ani to fyzické trýznění, ale dokonce přinutili pět chlapců, aby ho obvinili z toho, že je zneužíval. Protože vatikánský agent musel být i morálně zvrhlý. A nakonec to vyvrcholilo tím, že ho odvezli v noci do Čihoště, kde s ním natáčeli tajně film, který měl představovat jakousi rekonstrukci. Na těch záběrech vidíme, jak je zmučený, má vymlácené zuby, má obrovsky oteklé ruce, obličej plný modřin.

Byli u toho i estébáci z Vysočiny, kteří ho zatýkali, a ti ho nepoznali. Ti si mysleli, že je to člověk starší o třicet let, jak byl ztýraný. Cestou zpátky, když ho opět do Valdic, tak už začíná umírat. Oni jej pak ještě nechají 24 hodin umírat ve Valdicích na studené podlaze a když zjistí, že opravdu umírá, a protože ho potřebovali pro chystaný monstr proces, tak ho urychleně odvezli do Prahy, do prestižní nemocnice v Legerově ulici, kde už jej ale místní lékaři nedokázali zachránit. Tam 25. února 1950, přesně na druhé výročí Vítězného února, umírá. S tím, že zase ti lékaři, kteří ho ošetřovali, říkali, že neviděli takto zmučeného člověka ani od gestapa za druhé světové války.

Čtěte také

Číhošťský zázrak v prosinci 1949 nebyl nikdy objasněn. Umučený kněz Toufar se ale stal symbolem doby

Umírá v 48 letech, takže to byl muž v plné životní síle.
V plné síle, který mohl požehnaně působit ještě celá desetiletí. Já na něm oceňuji právě tu jeho kněžskou ryzost a prostotu. Byl to neambiciózní člověk, plně oddaný své službě Bohu a lidem. Byl velmi přátelský, dokonce sám sebe definoval, že je farář všech. Tedy on tam nebyl jen pro katolíky, ani v Zahrádce, ani v Čihošti, ale opravdu se snažil pomáhat všem. A pro mě je to i ilustrace základního velikonočního tajemství, které jako křesťané slavíme. A to je, že zrno, které padne do země, přinese mnohé ovoce a plody. Protože komunisté se ho snažili úplně zničit. Zničili jeho život, snažili se zničit jeho pověst, nechali zmizet jeho tělo, ale všechny zoufalé pokusy komunistického režimu o jeho zničení se podařilo zvrátit. Dnes jsou jeho ostatky uloženy v Čihošti v kostele, a spojuje lidi dohromady a působí vlastně dál jako kněz. To znamená, přibližuje lidi k Bohu a dává je do kupy mnohem víc, než mohl během svého pozemského života.

A to je, myslím si, i hlavní význam a odkaz Josefa Toufara pro dnešní dobu.
Ano. A také to je člověk, který se neangažoval v žádných takzvaných kulturních válkách, jak to je dnes často v módě. On se opravdu snažil sloužit všem a překračovat společenské hranice. Chtěl být spíše tvůrcem pokoje než někým, kdo lidi rozděluje.

Tomáš Petráček ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Naším hostem byl historik, kněz a postulátor kauzy blahořečení pátera Josefa Toufara Tomáš Petráček. Moc děkuji za rozhovor.