Dějiny jsou festivalem promarněných příležitostí. Ale každá krize je výzva, říká kněz Tomáš Petráček

Tomáš Petráček je katolický teolog, kněz a církevní historik. Je akademickým kaplanem a vikářem při kostele Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové a aktivním členem redakční rady revue pro teologii a duchovní život Salve. Vyučuje na Katolické teologické fakultě UK a na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové, kde zároveň působí jako vedoucí katedry Kulturních a náboženských studií.

 Za co se teď pane profesore modlíte?
Modlitba nespočívá pouze v prosbách, ale pokud bych měl formulovat, za co se nyní modlím, tak si myslím, že obecně všichni křesťané a lidé dobré vůle, jako se modlili za nemocné a ukončení covidové pandemie, tak se nyní modlí za ukončení války a násilí na Ukrajině.

Měli bychom intenzivně přemýšlet o tom, jak přeorganizovat svět a uspořádat věci tak, aby se podobné hrůzy už znovu stát nemohly.
Prof. PhDr. Tomáš Petráček, Ph.D., Th.D., katolický duchovní a univerzitní učitel

Dobře už tedy bylo? Dva roky jsme tu trávili s covidem a teď přišla válka na Ukrajině a obrovská uprchlická krize.
Asi zpětně teď doceňujeme uplynulých 30 let, kdy jsme si spokojeně žili v blahobytu a neřešili jsme žádné existenční záležitosti. Plánovali jsme si budoucnost a řešili úkoly, které se nyní jeví jako méně významné a důležité.

Čtěte také

Kněz a učitel Tomáš Petráček: Expertů na rozeštvávání je tu plno, chybí nám ale usmiřující poselství

Ale zase nesmíme úplně podlehnout tomu dojmu a nechat se pohltit konkrétní historickou situací. Nevidět přes její horizont. Protože se zdá, že covid překonáme a je dost dobře možné, že i současný konflikt skončí dříve než si myslíme nebo než se obáváme.

Nikdy jste neztratil víru v to, že se věci dějí přesně tak, jak mají?
To bych neřekl. Naopak si myslím, že dějiny jsou takovým festivalem promarněných příležitostí a věcí, které by bylo bývalo mnohem lepší, kdyby se nestaly. Na druhou stranu jsou to výzvy. Každá krize je pozvání k tomu, abychom o věcech přemýšleli. Zkoumali, proč k nim došlo, změnili své jednání a dokázali se jim vyhnout do budoucna.

Teď bychom měli napřít všechny své síly k ukončení násilí a hrůz, které Ruská federace rozpoutala na Ukrajině. A zároveň abychom hned intenzivně přemýšleli o tom, jak přeorganizovat svět a uspořádat věci tak, aby se nic podobného už znovu stát nemohlo.

Čtěte také

Bůh nám dal tvář, usmívat se už musíme sami. Život by měl být tancem, hrou a zábavou

Hodně věcí dosud platných už ale neplatí. Ve společnosti je čím dál více bolesti a vyhnanství. A modlitba asi válku nevyřeší.
Nevyřeší, ale současně je nutným předpolím pro její vyřešení. Protože vytváří nějaké pole pozitivní energie, které pomáhá změnit myšlení lidí, vyrovnávat se se ztrátami, dává lidem sílu začít znovu a také jim dává sílu právě ke změně světa.

My v Evropě žijeme v období dlouhého míru, tak aby se tohoto dobra dostalo i v jiných částech světa, kde tolik štěstí nemají.

Stále sledujeme aktuální informace, co se děje ve světě. Je to vůbec dobře?
Myslím si, že ano. Doufám, že to tak stále ještě je. Ale trochu se obávám, že si na válku už pomalu zvykáme, protože lidé si zvyknou na vše. Ale tohle je tak veliké bezpráví a zlo, které se děje, a naše bezmoc je tak obrovská, že si myslím, že pořád ještě by to s námi mělo otřásat do hloubky osobnosti.

Pavla Kindernayová a Tomáš Petráček ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Tomáš Dražek, Český rozhlas

Opravdu bychom to měli, podle mne, intenzivně prožívat.

Celý rozhovor Pavly Kindernayové s Tomášem Petráčkem si můžete poslechnout v našem audioarchivu.