Evangelium a totalita jsou neslučitelné, říká odvážný kněz, rebel, chartista i truhlář Josef Kordík

8 fotografií

„Mělo by nám záležet na všech, kteří jsou potřební a v nouzi,“ citujeme Josefa Kordíka z Knihy, která může být: Svoboda jít s Bohem, rozhovory s Josefem Kordíkem, které připravila hebraistka a spisovatelka Terezie Dubinová.

Josef Kordík se narodil v roce 1948 v Jilemnici, vyrůstal v Nové Vsi nad Popelkou, vystudoval textilní průmyslovku. V roce 1975 byl vysvěcen na kněze, roku 1978 podepsal Chartu 77. Jeho fara v Libčevsi se stala výletním místem undergroundu. Po odebrání státního souhlasu k výkonu duchovenské práce v roce 1981 byl trestně stíhán, pracoval jako truhlář a zámečník. Od roku 1989 žije a pracuje v Železnici u Jičína, kde vybudoval živé farní společenství.

A dozvídáme se, že předtím Josef Kordík sepsal knihu o svém životě v totalitě s názvem: Kniha, která nemusela být (komentované dokumenty trestního stíhání).

Kdyby mně někdo začal přetěžovat, tak se seberu a jdu uklízet do lesa.
Josef Kordík, římskokatolický farář

„Ještě plánuji, nevím, jestli se to povede, „Knihu, která musí být“. U první knížky, která mi trvala skoro pětadvacet let, jsem tiskaři slíbil, že napíšu pokračování a on se mě zeptal, jestli mám dobrého advokáta. Ujistil jsem ho, že pokračování vyjde až po mé smrti. S tou poslední jsem tedy ještě nezačal, měla by totiž být o lidech, kteří mi chtěli komplikovat život. A to se nedá psát, dokud ještě žijí.“

Čtěte také

Stoletý emeritní farář a probošt Karel Exner: Život byl dříve klidnější, dnes se stále někam spěchá

Přiznává, že jeho nervy občas „pochodují“, k jeho slabostem prý patří netrpělivost a vzteklost. „Moje nervy si nejlíp odpočinou v lese, někdy tam chodím dost často," dodává muž, který vůbec rád chodí.

Ve svém volném čase, kterého donedávna kvůli administraci mnoho nebylo, doputoval mj. ze Železnice do Santiago de Compostela nebo do Říma. V uplynulých letech věnoval neúnavnou péči i opravám kostela sv. Jiljí a železnické fary, využíval přitom především vlastních sil.

Čtěte také

Svoboda svědomí byla úžasná věc za minulého režimu a je úžasná i dnes

Papírování, byrokracie a spory s úřady vedly Josefa Kracíka po více než třiceti letech k tomu, že dal výpověď z funkce administrátora, složil mandát správce. V železnické farnosti, kterou mu v roce 1989 svěřil biskup Karel Otčenášek a kde, jak říká, je mu dobře, však působí a káže dál.

Tristní osud některých kostelů v regionu mu leží na srdci stále, ale bojovat s větrnými mlýny už nechce.

Žije skromně, je vděčný, že mu s pořádkem a hostitelskými úkoly pomáhá hospodyně Marie. „Bez ní by se farnost neobešla,“ říká Josef Kordík.

Čtěte také

Století arcibiskupa Otčenáška, čestného a zásadového člověka. Ovšem nejpřísnější byl sám na sebe

Při natáčení rozhlasové Návštěvy jsem se o tom mohla přesvědčit sama. K rozhovoru jsem ji ale nepřemluvila, nestojí o nadbytečnou pozornost. I z krátkého setkání jsem mohla vytušit, že mám před sebou empatickou, inteligentní, upřímnou a pohostinnou ženu.

Po večerech si vzájemně předčítají knihy, četbu vybírají oba. Josef Kordík se neostýchá přiznat, že paní Marie je k některým jeho kázáním kritická. Zvlášť, když jsou hodně zaměřená na překladatelské problémy bible, se kterými se železnický kněz nehodlá smířit. Rozčilují ho hlavně pracovní překlady, které mají faráři od církve k dispozici.

Být užitečný, to je biblické téma

S římskokatolickým knězem Josefem Kordíkem se před železnickou farou loučíme s úsměvem. Ostatně, ten mého hostitele provázel takřka po celou dobu natáčení. Osobitý muž má v sobě nejen hlubokou přemýšlivost, ale taky humor, v jeho společnosti se člověk cítí dobře, i když přitom mimoděk začne přehodnocovat sám sebe. Skvělá zkušenost.

8 fotografií

Odcházím z fary směrem k působivému železnickému kostelu sv. Jiljí, který nezapře románský základ a v uších mi doznívají slova Josefa Kordíka: „Nejenom pracovat, ale být ochoten, sloužit, být užitečný. Ta výzva „abyste byli užiteční“, to je také biblické téma. Užitečnost. Pořád se to opakuje.“