Život člověka je utkán ze vztahů. Ty rozhodují o kvalitě lidské bytosti, říká teolog Tomáš Petráček

Tomáš Petráček je katolický teolog, kněz a církevní historik. Je akademickým kaplanem a vikářem při kostele Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové a aktivním členem redakční rady revue pro teologii a duchovní život Salve. Vyučuje na Katolické teologické fakultě UK a na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové, kde zároveň působí jako vedoucí katedry Kulturních a náboženských studií.

Omlouvám se, že začnu zostra. Ale kde se myslíte, že se v lidech bere zlo?
To je dobrá otázka. Tradiční křesťanské učení říká, že naše přirozenost je dobrá, ale je narušená. To představuje chamtivost, sobectví, závist a podobně. Pak z toho vychází jednání, které produkuje zlo ve světě.

Každý člověk má v sobě intuitivní víru ve smysluplnost lidského života. V to, že mu stojí za to podstoupit každodenní bitvy.
prof. Tomáš Petráček, historik, teolog, učitel, vikář při kostele Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové

Myslíte si tedy, že dobro by bez zla nemohlo existovat?
To je jedna z nejtěžších filozofických a teologických otázek vůbec. Jako křesťané určitě věříme, že na věčnosti už žádné zlo a utrpení nebude. Ale součástí současného dramatu života, který prožíváme, jsou různé zkoušky, selhání a bolesti.

Čtěte také

Kněz a učitel Tomáš Petráček: Expertů na rozeštvávání je tu plno, chybí nám ale usmiřující poselství

Kde vzít lidskost a hledat dobro, když ho člověk v danou chvíli nenachází?
Určitě pomáhá neutápět se v negativitě. Minimálně to kompenzovat něčím dobrým a pozitivním. Vytvářet si kladné prostředí jak v rodině, tak v práci, nezdržovat se v nějakém chronicky toxickém prostředí, které nás ničí. A sílu můžeme čerpat z různých příběhů.

A pro křesťany je to právě příběh Ježíše Krista v tom, co slavíme o Velikonocích. Je tam vlastně všecko, co činí život člověka nesnesitelným a tíživým. My se s ním můžeme v našich zkouškách duchovně spojit a čerpat z něj sílu.

Co když ovšem člověk nevěří v Boha?
Každý člověk má v sobě jakousi implicitní, intuitivní víru ve smysluplnost lidského života. V to, že mu stojí za to podstoupit každodenní bitvy. A pak si lidé mohou vytvořit i určité formy spirituality. Jsem přesvědčený, že všichni lidé mají v životě nějaké momenty, na které se těší. To může být kontakt s přírodou, může to být umění nebo setkání s přáteli.

Čtěte také

Dějiny jsou festivalem promarněných příležitostí. Ale každá krize je výzva, říká kněz Tomáš Petráček

Není to vlastně tak, že úplně nejdůležitější je v životě láska?
Z křesťanského hlediska určitě. A i podle různých výzkumů, když vědci zkoumali třeba, čeho lidé litovali na sklonku života, co v životě zanedbávali, tak se tam skoro nikdy neobjevuje větší nashromážděné bohatství, ale skoro vždy je to o vztazích. Lidský život splétají vztahy, to je úplně to nejdůležitější, tam se rozhoduje o kvalitě lidské bytosti.

Radost je určitě v životě zapotřebí. Možná víra a naděje je něco, čím se odlišujeme od umělé inteligence. Neděsí vás ta trošku?
Někteří se toho opravdu bojí. Moji kolegové už si zkoušeli dokonce i nechat napsat kázání od umělé inteligence. A říkali, že to vlastně nebylo špatné. Ale já bych to zase vnímal jako nějakou výzvu a možnost. Protože takových podobných revolucí už proběhlo několik a vždy jsme se nějak zadaptovali.

Žijeme ve vzrušující době, která ale může ústit do mnohem lidštější a lepší společnosti, než v jakou se dnes odvážíme doufat.
prof. Tomáš Petráček, historik, teolog, učitel, vikář při kostele Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové

Dokáži si představit, že zase bude třeba více prostoru a víc lidí se díky umělé inteligence uvolní třeba pro profese, kde dnes pracovníci zoufale chybí. Různá ošetřovatelská a terapeutická povolání. Nebudeme se muset věnovat práci, kterou zastane umělá inteligence. Tak to bude jen dobře.

Důležité je asi zůstat laskavými lidmi.
Ono není na vybranou. Většinou se tyto inovace rychle rozvíjejí. Dokáži si představit, že vláda vytvoří nějaký vědecký tým, kde budou filozofové, sociologové, psychologové, kteří to budou promýšlet. Čekal bych tedy větší strategické myšlení, snažil bych se připravovat na různé varianty, které může budoucnost přinést.

Včetně nejčernějších scénářů. Ale žijeme ve vzrušující, zajímavé, byť dramatické době, která ale může ústit do nějakého typu společnosti, který bude třeba mnohem lidštější a lepší, než v jaký se dnes vůbec odvážíme doufat.

Takové je velikonoční poselství z úst prof. Tomáše Petráčka. Celý rozhovor je k poslechu v našem audioarchivu.