Neúspěchy jsou někdy skvělá věc, usmívá se farářka Erika Oubrechtová, která miluje v kázání humor

Ani nedokáži odhadnout a představit si, kolik máte kolem Vánoc práce.
Je to toho opravdu teď hodně, je hodně koncertů a setkávání. Je hodně i rozhovorů a telefonických kontaktů, je toho teď dost. Ale je to takové hezké období, že jsou všichni příjemně naladěni. I když někdy trochu i ve stresu, ale ve finále je to pěkné.

Vánoce jsou dárek pro každého člověka. Dostali jsme žolíka v podobě Krista, který nás má rád a pečuje o svět, i když se nám to nezdá.
Erika Oubrechtová, farářka Církve československé husitské

Jak vypadá Husův sbor v Dobrušce? Je tam vše hezky vyzdobené?
Husův sbor v Dobrušce vypadá nádherně. Nám se stala letos taková hezká věc, že z věci, která na začátku vypadala velmi traumatizující a nepěkná, tedy, že jsme měli ve sboru sochu, ale ta patřila galerii, která si ji odvezla, protože její autor, František Bílek, měl velké výročí a galerie chtěla dělat velkou výstavu, tak to vypadalo, že budeme mít sbor úplně prázdný a nakonec se všemi možnými cestami a necestami stalo, že tam máme nový nádherný obraz od renomovaného autora Luďka Rathouského. Obraz je to vážně nádherný a zdobí sbor. Je to pro nás velká věc a opravdu z toho prostoru je nyní úplně jiný pocit. Je to největší ozdoba sboru.

Čtěte také

Farářka Oubrechtová: Líbí se mi, že se na Vánoce snažíme být lepší. Darem je ale každý obyčejný den

Možná takový vánoční dárek pro vás.
To byl trošku podzimní dárek, ale vánoční dárky jsou také hezké. I vedlejší výzdoby, jako stromeček a další, vše je tam hezké. Betlém máme malinký a starý, ovečky by potřebovaly renovaci, ale máme takový kouzelný betlémek.

Kolik bohoslužeb a vánočních setkání vás čeká během svátků?
Každý rok je to podle toho, jak to vyjde. Letos to vychází, že Štědrý den je v sobotu, takže máme v 15. hodin takovou štědrodenní bohoslužbu, která je moje srdcovka, já ji opravdu miluji. Protože to je ve chvíli, kdy začínáte kouzlit světlem a nádherně vám to navodí večer. Protože začínáte při světle a najednou mají svíce větší a větší zář, protože denní světlo ubývá, a končíte ve tmě. Lidé se rozcházejí do té tmy, do svých domovů, krásně naladěni, je to nádherná, pro mě jedna z nejkrásnějších chvil celého vánočního období, ne-li roku.

Takové zklidnění.
Přesně tak. Opravdu přijdete ještě v tom shonu, pak to chvilku trvá a odcházíte už s vánoční zvěstí. Už s klidem v duši. Je to pěkné.

Čtěte také

Mám obrovské štěstí, že se k lidem mohu dostávat během jejich důležitých chvil v životě

Už víte, o čem budete chtít při bohoslužbě mluvit? Přemýšlela jste nad tím?
Měla bych přemýšlet už v listopadu. Takže přemýšlím, ale ještě to nemám úplně přesně zformulované. Ale základ je stále stejný a to jsou pastýři, kteří jsou v prázdné krajině a zjeví se jim anděl, který jim sdělí tu nádhernou zvěst, že se jim narodil spasitel. A to úplně stačí.

Slyšel jsem, že máte vždy ráda v kázání humor.
Ten je potřeba. Scházíme se někdy v zimní modlitebně, kde je teplíčko. A když přijdete z chladného venku do tepla, teď se člověk uvolní a to kázání, nesmí být nudné, aby farníci neusnuli, to se tak prostě někdy stane. Ale mé dvě výborné kolegyně mi na to říkaly: nebudit, hlavně nebudit. Lidé si přišli odpočinout a načerpat svým způsobem síly.

Chtěla jste být vždy farářka?
Ne, mě to nikdy nenapadlo, ale vždy lákalo. Říkala jsem si, jak asi ten svět funguje. Narodila jsem se do rodiny, která není věřící, je taková běžná česká. Takoví ti něcisté, jak říká krásně Tomáš Halík. Prostě něco je a říkejme tomu třeba matka příroda nebo zkrátka něco. Zkrátka není to úplně nábožensky zakotvené. Ale nikdy mě nenapadlo, že bych byla tím, kdo bude kázat víru. A jak jsem se k tomu dostala, to je zajímavé. Vlastně přes neúspěchy. Nepodařily se mi některé věci, které jsem si plánovala, a tak mě Hospodin nějakým způsobem navedl na to, že je tady prostor. I když se mi do toho prostoru na začátku vůbec nechtělo vstupovat, tak jsem za to nyní velmi vděčná. Takže neúspěchy jsou někdy skvělá věc.

Čtěte také

Kopne-li vás zvíře, je to upřímné. U člověka je to složitější. Říká farářka Anna Holínská, nositelka Ceny Ď

Prý jste dokonce šla na teologickou školu jako nevěřící.
Ano. Husitská teologická fakulta, kterou jsem absolvovala, přitahuje hodně lidí, kteří spíše hledají, než že by to už měli v sobě jasně dané. A na té škole jsem potkala lidi, kteří mě nějakým způsobem formovali a ukázali mi, že víra nemusí být zkostnatělá věc, je to něco živého. Ještě než jsem na školu šla, tak se mi líbilo židovství, takže já jsem tam nejdříve šla s láskou k judaismu, který jsem také vystudovala. Potom jsem jela do Izraele a zjistila jsem, že mé sny a představy jsou zase někde jinde, než je realita.

Vy jste také maminkou tří kluků. Jak vypadají Vánoce u vás? Už máte všechny dárky?
Dárky nám nosí Ježíšek a nevím, jak to letos dopadne. Doufáme, že si na nás vzpomene. Teď pečeme cukroví a pak dlouho uklízíme. Děti ujídají a já jim říkám, aby to nechaly být. Oni stejně nenápadně ujídají, myslím si, že to je taková klasická domácnost v předvánočním shonu.

Čtěte také

Díky mladé farářce Žanetě Černochové ožívá znovu po dlouhých letech Husův sbor ve Studnici u Náchoda

Zpíváte si koledy?
Doufám, že mi děti zazpívají pod stromečkem. Já mám hrozně ráda, ale není to tedy koleda, ale pokládám ji za nádhernou vánoční píseň, od Václava Neckáře Půlnoční. To je nádhera. Mám ráda Štědrý večer, mám ráda, když to navození krásného slavnostního pocit. Koledy provázejí naši kulturu mnoho staletí.

Ježíšek, to je také krásná a tajemná česká záležitost, viďte?
A nikdo neví, jak vypadá. Můžete si představovat, že je to malý chlapeček, batole nebo miminko, nebo desetiletý kluk, je to krásné.

Měla byste na závěr našeho milého setkání nějaké přání nebo poselství?
Mám zkušenost, že vánoční doba obecně na člověka vytváří velký tlak. A to s představou, jak by to mělo být. Jenže ta představa se nenaplňuje. Buď tím, že je člověk sám, nebo že v rodině není úplně vše tak, jak si představujeme. Naše představy jsou od reality vzdálené a potom člověk padá do svých hlubin a temnot a nemá radost. Vánoce z křesťanského hlediska jsou vlastně dárek pro každého člověka. Dostali jsme žolíka v podobě Krista, který nás má rád a pečuje o svět, i když se nám to nezdá. Tato zvěst je obsahem Vánoc. To, jestli budu mít plný stůl, nebo jestli u něj budu sedět sama, to je druhá věc. Ale, že Pánbůh řídí nějakým způsobem svět a myslí na lidi, to je ten obsah. Takže bych přála, když nám bude smutno, abychom nezapomínali na to, že je to ještě o něčem jiném než o tom, o čem si my říkáme, že to je.

Moc děkuji za tato krásná slova farářce Církve československé husitské Erice Oubrechtové. Krásné Vánoce.