Pravěký „steakový“ nůž aneb Mohli si lidé v době ledové pochutnat na mamutovi s koprovou omáčkou?

Čtěte také

Už nikdy nebudeme jako pravěcí lidé. Do jejich role se nedokážeme ani dokonale stylizovat

Jídlo je obecně oblíbené, věčné a vděčné téma. Vy budete chtít návštěvníkům přiblížit, jak jedli naši předkové od pravěku až po novověké polní kuchyně. Lovci a sběrači ve starší době kamenné, co mohli mít k snídani? A rozlišovali vůbec snídani, oběd a večeři?
To je dobrá otázka hned na úvod. Určitě měli naši předkové vybrané chutě, to by byla asi chyba si představovat, že snědli cokoliv jen proto, aby se najedli. Byť samozřejmě v různých situacích, kdy mohlo docházet třeba k hladomorům, tak byla ta situace jiná. Ale jestli snídali, to vám nepovím, to nevím, zda dodržovali náš klasický tříjídelní rytmus. Velmi také záleží, v jaké části starší doby kamenné bychom se u těch lovců a sběračů pohybovali. Máme tady lovce mamutů, které zná snad každý, před nimi byli neandrtálci, před nimi ještě předneandrtálské populace. Ale obecně můžeme říci, že to zcela nepochybně bylo maso nějakého uloveného zvířete, které si lidé dokázali v tom období opatřit. Kombinované více nebo méně, podle toho, jaká byla zrovna část roku a jestli byla doba ledová nebo ne, s nějakými bylinkami či jinými výsledky sběru těch pravěkých lidí.

Nejstarší pivo se vyrábělo z obilí, chmelové pivo je poměrně mladá záležitost. Dochucovalo se pelyňkem, takže pravěká piva jsou hodně hořká.
Petr Čechák, archeolog Muzea východních Čech v Hradci Králové

Archeologie je hodně o předmětech. Vy jste nám přinesl ukázat jeden nález o kterém si řekla, že je to obyčejný placatý kámen. Vy ale tvrdíte, že to je steakový nůž.
V podstatě ano. Archeologicky se tomu říká listovitý hrot, protože má přibližně tvar vavřínového listu. A v celých Čechách jich bylo nalezeno osm, dva z nich ve východních Čechách. Jeden nález z Černčic nedaleko Nového Města nad Metují jsem vám přinesl ukázat. Už dlouho se spekuluje napříč Evropou, že tyto listovité hroty nesloužily jako čepele oštěpu, nýbrž jako nože. My jsme s kolegy tento listovitý hrot nechali podrobit analýzám, které to potvrdily. Tento artefakt sloužil jako čepel nože k řezání masa. Takže opravdu takový steakový nůž z doby lovců mamutů před nějakými 20 až 25 tisíci lety.

8 fotografií

Mně se líbí ono označení steakový nůž. I ten bude k vidění v sobotu?
I ten bude k vidění. Přednášky, které máme připraveny, budou doplněny i skutečnými archeologickými nálezy. Takže tam nebude předveden jen tento jeden, ale celá sada steakových nožů z období lovců a sběračů.

Čtěte také

Specifika života i objevy „Na okraji keltského světa“ ukazuje nová výstava v Muzeu východních Čech

Právě díky těmto nálezům si můžeme dnes udělat docela dobrou představu, jakými nástroji jídlo připravovali. Ale z jakých zdrojů se dá zjistit, co přesně jedli a pili?
Říkáte to naprosto přesně. Ty artefakty, které my nacházíme, říkají, z čeho a čím, a relativně dlouho trvalo archeologii, než dospěla do stadia, aby mohla zjistit, co. Samozřejmě pro mladší období, řekněme v našem prostředí od středověku, už máme recepty jídel. Písemně zaznamenané recepty. Totéž platí pro antiku ve Středomoří. Ale problém je pravěk. Pochopitelně, protože žádný recept dochovaný nemáme. Ale tady vstupují do hry další vědecké metody, které už dnes běžně používáme. Například v keramických nádobách, ve kterých oni tenkrát vařili, se jim občas nějaké jídlo připeklo a přiškvařilo. A ty příškvarky se na těch nádobách dochovávají dodnes. My jsme schopni je rozebrat a zjistit, co to bylo. Takže, řekněme, pro naše prostředí od prvních zemědělců, kteří u nás vyráběli keramické nádoby před zhruba 7 000 lety, jsme schopni analyzovat a sledovat, co ti lidé jedli nebo dokonce pili.

Pravěký chleba chutnal podobně jako náš. Jen v něm byly kamínky. Obilí se mlelo na kamenných mlýncích, že kterých se do mouky uvolňovaly.
Petr Čechák, archeolog Muzea východních Čech v Hradci Králové

Které momenty byly podle vás zásadní v historii opatřování a zpracování potravin? Bylo to třeba objevení ohně a jeho fungování?
Takových momentů bylo určitě víc, ale zrovna zmíněný oheň byl jednoznačně obrovským zlomem ve vývoji stravování, ale vlastně celého lidstva. Takže jistě ovládnutí způsobu rozdělávání ohně, příchod zemědělství a pastevectví, pak jednoznačně také přechod od lovu ke sběru. Dále potom třeba také využívání soli. To také chvíli trvalo, ale zkuste dnes vařit a jíst bez soli, to nejde. Tedy to byl jistě jednoznačně další zlom.

Čtěte také

Bylinné pivo od Radky Svatošové: Jsem přesvědčená, že to byl typický magický nápoj našich předků

Zveme vás na sobotní Mezinárodní den archeologie na akci Archeologie prochází žaludkem i dál. Koná se přímo v budově Muzea východních Čech v Hradci Králové?
Ano, bude se konat před samotnou budovou muzea na Eliščině nábřeží s tím, že přednáškový program proběhne v přednáškovém sále uvnitř budovy. Ale jinak vše ostatní bude venku před budovou. Doufejme, že počasí nám bude přát, vypadá to nadějně.

Jak chcete přiblížit stravu našich předků? Budou mít možnost zájemci také si něco vyzkoušet nebo ochutnat?
Bude určitě co ochutnávat. Nemůžu teď prozradit všechno, ale budeme mít jak jídlo, tak pití. Budeme mít pravěké pivo z doby bronzové od kolegů z pardubického muzea a potom kolegové z našeho muzea i dalších institucí a organizací, budou mít připravena různá jídla od neolitického chleba prvních zemědělců přes dobu železnou až po polní kuchyni novověkých konfliktů 18. a 19. století.

Čtěte také

Život v kůži pračlověka nebo archeologa můžete prožít v Archeoparku ve Všestarech u Hradce Králové

Mohl pravěký chleba chutnat podobně, jak ho známe my dnes?
Mohl by chutnat podobně, jen jsou v něm kamínky. Protože obilí se mlelo na kamenných mlýncích, že kterých se do mouky uvolňovaly kamínky. Tedy ten chleba je skutečně křupavý, když se upeče. Ale jinak chutná podobně jako dnes.

A pivo? Je skutečně prokázáno a dochováno, že v době bronzové už znali pivo?
Pivo je dokonce podstatně starší nápoj než z doby bronzové. První pivo si vyráběli už poslední lovci a sběrači na Předním východě na konci poslední doby ledové. Ale toto pivo, o kterém hovoříme, je tzv. Sluneční bárka, tak ho pojmenovali kolegové z Pardubic. Oni učinili nedávno šťastný nález, kdy našli bronzovou nádobu, ve které bylo původně uložené pivo. A odbornou analýzou se jim podařilo zjistit složení nápoje, který uvnitř byl. Ukázalo se, že to bylo pivo. Tak začali vyrábět jeho repliku, kterou pojmenovali Sluneční bárka a budou moci ji lidé v sobotu ochutnávat.

Archeologie prochází žaludkem i dál v Muzeu východních Čech v Hradci Králové|foto:Muzeum východních Čech Hradec Králové

Znali už v té době lidé chmel? Nebo z čeho pivo vyráběli?
Ne, chmel ještě ne, to pivo bylo z obilí. Nejstarší pivo se vyrábělo z obilí, chmelové pivo je poměrně mladá záležitost. A pivo si tenkrát lidé dochucovali zpravidla pelyňkem. Takže pravěká piva jsou obecně hodně hořká.

Čtěte také

Rozhovor s částečně profesionálním pračlověkem. Jaká byla v Čechách móda před 9 000 lety?

Čekají nás tedy zajímavé chutě. Kdo to všechno bude připravovat? Z muzejníků se stanou kuchaři?
Přesně tak. My muzejníci, kolegové z archeologického oddělení, naši pedagogičtí pracovníci z muzea, je v tom takzvaně namočena řada lidí i z dalších institucí. Ale ano, jsme vlastně všichni až na výjimky archeologové nebo muzejníci.

Z jídelníčku a různých přednášek mě zaujal třeba mamut s koprovou omáčkou. To budete přednášet právě vy. Ale nebudete asi mamuta vařit.
Nebudu ho vařit, budeme mít po celý den krátké, půlhodinové přednášky pro veřejnost, pro rodiny s dětmi, vždy v celou hodinu od deseti dopoledne až do čtyř do odpoledne. A přednáška s názvem Mamut s koprovou omáčkou bude právě na téma stravování u lovců a sběračů. Co o tom víme, co nevíme, a zodpovíme si tam otázku, jestli se vůbec mohl jíst mamut s koprovou omáčkou v době ledové. Zda to vůbec bylo reálné.

Petr Čechák ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

My se hodně bavíme o pravěku, ale zajímavé bude jistě i téma Vojáci roku 1866, jejich strava a zdravotní stav.
Je to tak. Přednášky jsou na různá témata od pravěku až po 19. století. Protože u novověkých konfliktů kromě toho, že známe už polní kuchyni a různé kuchařky a přírčky, tak máme i velké množství kosterních pozůstatků těch zemřelých vojáků v těchto válkách. A z těch se vyčte kromě toho, jak byl ten člověk vysoký, kolik vážil a jak zemřel, dá poznat i to, jestli byl dobře nebo hůře živený, zda mu chyběly nějaké vitaminy, zda měl málo bílkovin atd. Takže o tom také bude naše přednáška.

Tak vás ještě jednou zveme spolu s archeologem Petrem Čechákem v sobotu 19. října před Muzeum východních Čech v Hradci Králové, kde v 9:00 začne akce Archeologie prochází žaludkem i dál. Ať se vše vydaří a dobře navařte.