Strach z rychlosti nemám, když se ovšem bob „otočí“, tak to potom trošku bolí, směje se Jakub Nosek

Jaké to bylo v Číně? Jaké jsou pocity?
Shrnul bych to jedním slovem. Bylo to zvláštní. Zvláštní už z hlediska covidové pandemie, všechna ta opatření a omezení, navzdory tomu si ale myslím, že se jim hry povedly, že to uspořádali pěkně, že bylo vše tak, jak má být. Zvládli to v termínu, nic neposouvali, takže za mě zvládnuté dobře.

Před olympiádou se jdou všichni bobisté nechat tetovat. Je to už tradice a také památka. I připomínka toho, čeho jsme dosáhli.
Jakub Nosek, bobista

Vy to můžeme srovnávat, protože vy jste byl na své první olympiádě už před čtyřmi lety v Koreji.
Před čtyřmi lety to byla první olympiáda, takže tam i motivace byla na trochu vyšší úrovni. A ještě tam nebyla žádná pandemie, my už jsme zvyklí, že je tady s námi covid už třetím rokem pomalu, takže olympiáda byla tenkrát v mnohém jiná. Také to byla Asie, bylo to vše dobře připravené, ale z tohoto pohledu si myslím, že Čína to měla připravené o maličko lépe z organizačního hlediska. Zázemím i sportovišti.

Čtěte také

Neslyšící Jakub Nosek se i přes svůj handicap projel bobem na olympijských hrách v Pchjongčchangu

Ale nebyli tam diváci. Před těmi čtyřmi lety v Koreji ještě diváci být mohli.
Co se týče diváků, tak na zahájení čínské publikum bylo, což dodalo onu potřebnou atmosféru. A pár diváků bylo i v cíli bobové dráhy, tam místní diváci mohli, byli tam i ostatní sportovci a lidé se sportem spojení. Tedy nějakou atmosféru to mělo, nebylo to zase úplně rozdílné. Všechno jsem si i při druhé olympiádě užíval, je to obrovská čest, když jdete za českou vlajkou v průvodu a celý stadion vám tleská. Zahájení her za mě bylo ohromným zážitkem.

Co po té sportovní stránce? Chtěli jste skončit v první desítce, jak čtyřbob, tak i dvojbob.
Je to tak, člověk si musí dávat velké cíle. Že to nedopadne, to je věc druhá. Musíte potom zhodnotit, proč to nedopadlo. Ale já si myslím, že v obou disciplínách jsme do toho dali maximum a ve dvojbobu jsme vylepšili výsledek o 2 místa, což se počítá. Ta čtyřka bohužel nedopadla, ale jak říkám, je to sport a je potřeba i s tímto počítat.

Tetování bobisty Jakuba Noska|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Co je vaším úkolem při jízdě bobů? Vy do něj naskakujete jako ten poslední, čtvrtý?
Pro letošní rok se to změnilo, ve dvojbobu jsem zůstal na tom druhém místě, tam jiné místo, kromě řidiče bobu, ani není, já bych to asi neodřídil. Ale ve čtyřbobu kvůli tomu, že přišel Dominik Záleský, náš nejlepší český sprinter, tak jsme přehodili posádku. On šel na mé místo a já jsem se posunul před něj na třetí místo, na levé křídlo. To byl také zážitek, změnit pozici po sedmi letech, kdy jsem jezdil na brzdě, a v podstatě jsem naskakoval rovně. Tady to bylo trošku jiné a svým způsobem to pro mě byla výzva. Myslím si, že dobře zvládnutá.

Jakube, vy jste z Náchoda, platí to pořád?
Já se sice označuji za Náchoďáka, ale narodil jsme se v Ústí nad Labem. Když mi byly čtyři roky, tak jsme se přestěhovali do Náchoda a v podstatě až do nástupu na vysokou školu jsem žil v Náchodě. Takže se považuji za Náchoďáka. V Novém Městě nad Metují jsem trénoval atletiku, ale moje město je Náchod.

Čtěte také

Eva Vrabcová Nývltová: Ráda bych se podívala na svoji šestou olympiádu. Běhání mě pořád moc baví

Pojďme zpátky k bobům, jak jste se k nim vůbec dostal? Jako atleta vás lákala velká rychlost?
Neřekl bych, že by mě to lákalo, ale potkal jsem jednoho pilota při studiu na vysoké škole, Radka Matouška. A on si našel mé výsledky v atletice, a jestli to nechci zkusit. Ukázal mi co to je za sport, vzal mě na trenažér, zaběhl jsem tam relativně slušné časy, tak jsem si říkal: proč to nezkusit, uvidíme. Potřeboval jsem z atletiky trošku už vypadnout, nějakou změnu. A už je z toho 8 sezón na bobech.

Jezdí opravdu velkou rychlostí, když se to pořádně rozjede.
Ano, rychlosti se pohybují na různých drahách od 120 do 150 kilometrů v hodině. Světový rekord je 157 a to už je sakra rychlost.

Bobisté Dominik Dvořák a Jakub Nosek|foto:Arnd Wiegmann

Nemáte někdy strach z tak velké rychlosti?
Strach z rychlosti úplně ne, spíš mám respekt. Je potřeba mít zdravý respekt a vždy na dráhu a do jízdy jít s tím, že se může stát cokoliv. Ale dráha je samozřejmě bezpečně zkonstruovaná, nedá se vyletět ven, když nás to otočí, tak se udržíme v dráze. Když se to otočí, tak to trošku bolí, ale s tím se musí počítat.

Čtěte také

I z vozíku se dá skórovat! Dřu jako kůň. Chci se podívat na svou pátou paralympiádu do Tokia

Stala se vám někdy nějaká nehoda?
Došlo ke spoustě otočení. Já už to nepočítám, myslím, že tak 10 až 12 otočení jsem zažil. Některé mírnější, jiné horší, ale hned jste zpátky, když se všechno sejde dobře.

Co tetování, Jakube? Před čtyřmi lety jsme si vás fotili, že je ho máte někde pod žebry.
Přímo na žebrech přímo, chtěl jsem zažít tu bolest. Mám tam olympijské kruhy s bobem. A letos, protože to mám jako tradici, tak jsem přemýšlel, co si nechat vytetovat. Kruhy už mám, tak jsem si nechal vytetovat emblém olympijských her v Pekingu na vnitřní stranu bicepsu. Barevně, aby to bylo hezké, je to památka. Je to připomínka toho, co časem dosáhnu.

Je to tradice mezi bobisty?
Je to tradice, myslím, že už od roku 1994, od her v norském Lillehammeru. Před olympiádou se jdou všichni bobisté nechat tetovat.

Jakub Nosek a Jakub Schmidt ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Takže už máte vymyšleno, co si tam necháte vytetovat za 4 roky?
Uvidíme, je to za dlouhý čas. Každopádně místa na těle ubývají, ale bude čas ještě něco vymyslet.

Co vás čekáte v nejbližší době? Vím, že máte doma malou holčičku.
Mám malou holčičku, je to radost. A v nejbližší době si chci v první řadě odpočinout, protože to není jen tento olympijský rok, je to celých 8 sezón, kdy jsem tělo ždímal na hranici možného, a už je potřeba i po psychické stránce si trošku odpočinout. Rekonstruujeme teď domeček se zahradou, takže tam chci v rámci možností strávit nějaký čas a musím říct, že mě to baví. Je to změna a děláte to pro rodinu, pro sebe.

Celý rozhovor s bobistou Jakubem Noskem si můžete poslechnout v našem audioarchivu.