Šťastná maminka Eva Vrabcová Nývltová: Vrchol kariéry chci mít za tři roky na olympiádě v Paříži

9. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Eva Vrabcová Nývltová po životním závodě

Eva Vrabcová Nývltová, rodačka z Trutnova, se zúčastnila tří zimních olympijských her v letech 2006, 2010 a 2014. Poté z běžeckého lyžování přešla na atletiku a v roce 2016 už zápolila v maratonu pod pěti kruhy v Riu, o dva roky později brala evropský bronz. 

Loni v dubnu se Eva Vrabcová Nývltová stala maminkou. Nechce se mi to slovo použít, ale v tomto smyslu platí, že díky pandemii může zabojovat o účast na olympiádě, která byla o rok odložena.

Jste dítě štěstěny. Nemyslíte?
Tak určitě, jsem za to ráda, že ta možnost je, nicméně za tuhle cenu bych to asi radši oželela.

Eva Vrabcová Nývltová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Vrcholový sport je každopádně součástí vašeho života už od narození. Porod některé ženy změní, máte stále stejnou chuť a sílu překonávat samu sebe?
Chuť do závodění se mi rozhodně nezměnila. Ale je pravda, že občas mám takový myšlenky, jestli mi to za to ještě stojí. Ovšem samotné běhání mě naplňuje a baví. Takže i kdyby se mi nepodařilo vrátit na vrcholovou úroveň, tak na běhání rozhodně nezanevřu. Stále platí, že bych chtěla mít vrchol kariéry za tři roky na olympiádě v Paříži.

Maraton je tak nevyzpytatelná záležitost, že může být člověk připravený sebelíp a pak to stejně neklapne.
Eva Vrabcová Nývltová, atletka a olympionička

Adélka oslaví tento měsíc své první narozeniny, už běhá?
Neběhá, zatím chodí kolem nábytku, přidržuje se, ještě se nepouští. Ale je to neskutečný živel, takže leze tak, že ji sotva stíháme. Hlídání je pro babičky vždy hodně náročné. Oslavu plánujeme až po Pražském maratonu, takže teď máme takové klidnější období.

Dostane tenisky?
Ty už má.

Čtěte také

Trénujete na Pražský maraton, tam budete startovat a půjde o olympijskou kvalifikaci?
Je to velký risk, je to vlastně poslední den, kdy se limit dá splnit. S olympiádou jsem vlastně nepočítala, a teď je možnost ten limit splnit, tak to posouváme do toho nejzazšího termínu, co jde. Díky Run Czechu se mi ta možnost otevřela na 30. května, takže teď je víceméně vše podřízené tréninku. Ale maraton je tak nevyzpytatelná záležitost, že můžu být připravená sebelíp a pak to stejně neklapne. Takže se k tomu vyloženě neupínám a není to: teď nesplním limit a končím. Naopak bych se pak chystala na další závody tak, abych za ty tři roky byla v top formě.

Máte pocit, že máte natrénováno?
To já nemám nikdy, samozřejmě trénink je kvalitní, naštěstí mě nic nebolí, takže můžu trénovat tak, jak potřebuji. Ale já mám pocit, že bych vždy potřebovala trénovat víc, takže mě manžel musí hodně krotit, abych neběhala příliš.

Eva Vrabcová Nývltová hostem Lady Klokočníkové v rozhlasové kavárně

Nedávno jste se vrátila z italského Livigna ze soustředění.
Byli jsme tam víceméně dvakrát téměř měsíc. Využili jsme úžasných podmínek, protože tam tratě na lyžování upravovali každý den a každý den jsem tam měla přes 50 km nalyžováno. Takže objemový základ jsme udělali na lyžích, jako dřív, pošetřili jsme pohybový aparát, takže mé achilovky si naprosto odpočinuly. Naštěstí mě nebolí nic nového, lyžování je dobré na zpevnění těla. Přeci jen po tom porodu bylo všechno hodně rozvolněné, takže jsme byli opatrní a zvolili právě lyžování.

Závod při tréninku nasimulovat nejde. Atmosféru, která k tomu patří. To je něco jedinečného a strašně mi závody chybí.
Eva Vrabcová Nývltová, atletka a olympionička

Přes letní sezónu také přijde na řadu nějaký trénink na lyžích?
Chystáme se doplňkově na kolečkové lyže. A protože máme vozík, tak jsme se rozhodli, že Martin vždy pojede s kolečkovými bruslemi a poveze Adélku. Já vedle nich pojedu na kolečkových lyžích. Na to je zdejší Hradečnice úžasná.

Takže na legendární Hradečnici v hradeckých městských lesích vás budeme potkávat?
Budu ráda, když se tam vejdeme, protože se dost často stává, že je tam ohromná spousta lidí a je to náročné. Takže chodíme trénovat spíš brzy ráno.

Čtěte také

Běháte při tréninku i tak, jako by to byl opravdový závod? Simulujete si ty podmínky?
Určitě nějaké kvalitní rychlé tréninky v přípravě máme, ale závod víceméně nasimulovat nikdy nejde. Atmosféru a další věci okolo, které k tomu patří, to se prostě nedá. To je něco jedinečného a strašně mi to chybí.

U závodníků hraje určitě velkou roli psychika. Jak moc vás psychicky ovlivnila pandemie? Zvládáte to uzavření společnosti?
Musím přiznat, že poslední dobou už je to pro mě hodně náročné. Byť maratonský trénink nebo vůbec vrcholový trénink je hodně o samotě. Ale teď poslední dva měsíce, kdy jsme byli opravdu jen my tři a víceméně jsme nevycházeli z apartmánu kromě tréninku, tak už to bylo hodně náročné. Naštěstí jsme mohli vidět aspoň babičku, ale například můj táta Adélku od 31. prosince neviděl.

Možná i proto jste součástí písně Jsme v tom všichni spolu, která má lidi motivovat, povzbudit v covidem poznamenané době.
Určitě, byl to výborný projekt. Jsem moc ráda, že jsem se mohla zapojit.

Zmínila jste ale své achilovky a bedra, všechno už tedy zdravotně v pořádku?
Zaťukám na všechno, co jde. Teď mě nic nebolí, takže trénink může být stoprocentní.

Já věřím, že kvalifikace na olympiádu dopadne dobře. Věříte také?
Tak dělám maximum pro to, aby dopadla, ale uvidíme.

Čtěte také

Pražský maraton bývá masová záležitost, letos ale veřejnost nepoběží. Změní to něco na vašem postoji, že je to vaše srdcovka?
Je to věc, která mě hodně mrzí, naštěstí je to Praha a Run Czech, který miluji. Na druhou stranu i diváci i lidi, které potkáváme, když je míjíme na trati, tak je to energie, člověka to dobíjí. Úžasný zážitek je už jen proběhnout se tou starou částí Prahy. A teď tam najednou nikdo nebude, což bude něco úplně nového, navíc i lidí na trati bude strašně málo. A myslím, že se to ani nepoběží na klasické trati, ale někde na okruhu, tak to určitě mé myšlení hodně změní.

Jiná bude určitě i olympiáda. Už víte nějaké detaily, co všechno bude a nebude?
Po tom se ještě úplně nepídím, protože teď je pro mě opravdu důležité splnit limit. Jediné, co vím, že tam zřejmě vůbec nebudou diváci z jiných států a kontinentů. Takže to bude opravdu jen komorní, nebude velká olympijská vesnice a potkávání se s ostatními. Přiletíte, odzávodíte a zase odletíte. Ani Adélka by tam asi nemohla, takže je to pro mě hodně složité. Ale na druhou stranu je to olympiáda, takže by tam každý chtěl jet.

Rodinné zázemí mám úžasné a bez té pohody by to rozhodně nešlo. A naštěstí máme i výbornou babičku, tetu a prababičku.
Eva Vrabcová Nývltová, atletka a olympionička

Co děláte pro to, aby se vám chtělo stále naplno bojovat?
Co se týče závodění, s tím problém nemám, protože samotný ten pocit závodu mi strašně chybí a opravdu už odpočítávám dny. Na druhou stranu takový ten entuziasmus potom doma, udržet si dobrou náladu, když jsem se těšila, až budu mít miminko, jak si půjdu nakoupit věcičky a hračky, sedneme si s kamarádkami do kavárny, a je všechno zavřené. Moje sestřenky mají o měsíc a o dva měsíce mladší děti, tak jsem plánovala, jak si budou všichni dohromady hrát a ono to nejde. Tak to je pro mě hodně těžké.

Člověk míní, život mění, jak se říká. Ale manžel, Adélka i pes, ti všichni vás doprovázejí.
Opravdu rodinné zázemí mám úžasné a bez nich by to rozhodně nešlo. Bez té rodinné pohody. A naštěstí máme i výbornou babičku, která pohlídá, i tady v Hradci máme tetu a prababičku.

Eva Vrabcová Nývltová na Newyorkském maratonu

Říkala jste, že se na olympiádu až tak neupínáte. Znamená to, že jste typ člověka, který nechává čas volně plynout s tím, že to bude prostě tak, jak má?
Úplně ne, ale na jednu stranu si říkám, že se všechno děje z nějakého důvodu. A na druhou stranu se spíš soustředím na to, co je teď a co mě třeba na tu olympiádu může poslat. Teď je pro mě důležité se dobře vrátit, protože i kdyby neklapl ten limit, tak je pro mě důležité se vrátit. Protože mi to strašně chybí. Takže se soustředím na Pražský maraton a potom se uvidí, co bude dál.

S vaší pokorou, zodpovědností a zároveň bojovností, neříkáte si občas, že kdyby to všichni měli nastaveno podobně, že už by byla třeba pandemie za námi?
Na jednu stranu možná, kdyby se to chytlo úplně zpočátku, když jsme se všichni báli, tak asi ano. Ale na druhou stranu ten vir by asi nezmizel úplně. Teď, než se to proočkuje, musíme se s tím naučit žít.

Eva Vrabcová Nývltová a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Co uděláte jako první, až se omezení rozvolní? Na co se těšíte nejvíc?
Určitě pojedeme za dědou do Trutnova, navštívíme sestřenky s dětmi. A pokud to půjde, tak se moc těším s Adélkou do plaveckého bazénu.

Atletka Eva Vrabcová Nývltová tady dnes byla s námi. Hlavně ať se vydaří zmíněná kvalifikace, ať můžeme na olympiádě adrenalin prožívat spolu s vámi. Hodně štěstí a děkuji za rozhovor.
Také děkuji, hezký den.

Spustit audio

Související