S mladými jsem byl vždy pozitivně naladěný, říká učitel Jaroslav Kotrbáček, osobnost města Hořice
Podíváme se do Hořic, kde se osobností města roku 2024 stal učitel a bývalý ředitel hořické obchodní akademie Jaroslav Kotrbáček, jinak také kronikář, publicista, motocyklový specialista i průvodce na hořickém zámku. Pan Kotrbáček je také autorem několika knih o historii motocyklových závodů, nejen v Hořicích.
Blahopřejeme ke krásnému ocenění.
Já děkuji, i když nejsem stoupenec nějakých anket, nicméně potěší to, když člověka ocení někdo za jeho práci. Takže jsem rád, že jsem byl poctěn tímto oceněním.
Čtěte také
Vy jste celý život Hořičák?
Jsem celoživotní Hořičák a dá se říci, že jsem hořický patriot, protože s výjimkou dvou let základní vojenské služby a jednoho roku, když jsem dojížděl do Jičína, jsem v podstatě celý život strávil pracovně a profesně ve školství v Hořicích.
Co vás přivedlo k tomu krásnému, ale velmi zodpovědnému náročnému učitelskému povolání?
Původně jsem měl úplně jinou představu o svém vzdělání a o své budoucnosti, nicméně okolnosti mě dovedly k tomu, že jsem nakonec po základní vojenské službě začal studovat Pedagogickou fakultu v Hradci Králové a stal jsem se učitelem. Musím říci, že jsem nikdy nelitoval tohoto kroku, protože jsem ve školství pracoval rád, což mi vydrželo až do odchodu do důchodu. 40 let jsem pracoval ve školství.
Ve školství jsem pracoval 40 let a rád. Vydrželo mi to až do odchodu do důchodu a nikdy jsem tohoto svého kroku nelitoval.
Jaroslav Kotrbáček, kronikář, publicista, bývalý ředitel OA Hořice
Kde všude jste učil?
Zhruba 20 let jsem působil na Zemědělském odborném učilišti v Hořicích, abych se pak jen asi 200 metrů přesunul na dalších 20 let na obchodní školu, která se později přejmenovala na Obchodní akademii v Hořicích. Tam jsem pak řediteloval.
Čtěte také
Co vás na práci učitele nejvíc bavilo?
Skutečně jsem rád pracoval s mládeží dospívajícího věku od nějakých 14 do 19 let. S mladými jsem pracoval rád a vždy jsem se snažil k nim být pozitivně naladěný. Věřím, že jsme vzájemně dobře vycházeli. Je pravda, že si občas člověk zanadával, ale na druhou stranu, pozitiva pedagogické práce u mě vždy převažovala.
Jak jste se dostal k motorkám a historii motocyklových závodů?
Motorky mě bavily už od dětství, ale k té profesní historické práci jsem se dostal zhruba v polovině 90. let minulého století, kdy jsme s hořickými kamarády dali dohromady tzv. Hořické občasné noviny, kde jsem kromě toho, že jsem psal články o historii Hořic, dostal na starost psát o sportu. A protože to byl měsíčník, těžko psát něco aktuálního, tak jsem se snažil zaměřit na historii a začal jsem psát životopisy významných hořických motocyklových závodníků. A když jsem vyčerpal všechny možnosti těch osobností, tak jsem začal psát historii hořických závodů od počátku ve 20. letech. Tím pádem jsem se dostal do muzeí a archivů, do Vědecké knihovny v Hradci Králové. Tím začala a dodnes trvá má práce publicistická.
Teď mám napsanou knížku o historii závodu v Hořicích, což je evropský šampionát. Toho se v Hořicích odjelo deset ročníků.
Jaroslav Kotrbáček, kronikář, publicista, bývalý ředitel OA Hořice
Na motorce jste také jezdil?
Musím se přiznat, že od 15 let jsem jezdil na pionýru, na malém motocyklu, až do vojny. A od té doby jsem se na motocyklu svezl jen jako spolujezdec, nikdy jsem velkou motorku nevlastnil, takže po této stránce nejsem motocyklista.
Čtěte také
Kolik knížek jste už napsal?
Sám jsem napsal 11 knížek a dvě spoluautorsky. V současné době chystáme další knížku, pravděpodobně poslední. A kromě jedné knížky se všechny týkaly historie silničních motocyklových závodů. První knížku jsem napsal o historii hořických závodů, a když jsem ji měl hotovou, tak jsem zjistil, že mě ta sběratelská práce baví a vrhnul jsem se na historii silničních závodů v Královéhradeckém kraji. Zjistil jsem, že se v našem kraji závodilo celkem v 18 městech, takže jsem se s ještě větší chutí vrhl do práce.
Představoval jsem si, že přijedu na okresní archiv, řeknu, co potřebuji, oni mi přinesou krabice materiálu, já si vezmu tužku a papír a budu psát. Ale hned v prvním archivu, který jsem navštívil, to bylo v Náchodě, jsem narazil. Protože odborný pracovník mi tam řekl, že pod heslem Svazarm v celém archivu není ani list papíru. Protože archivy Svazarmu byly po roce 1989 skartovány. Podobně jsem dopadl i v sousedním trutnovském okresním archivu. Najednou jsem zjistil, že musím hledat jinde. Začal jsem navštěvovat rodiny závodníků, navštěvoval jsem univerzitní i studijní knihovnu v Hradci Králové, kde jsem čerpal materiály z dobových novin. A tímto způsobem jsem dával dohromady materiály.
Čtěte také
Ovšem potom už se vaše bádání nesoustředilo jen na Královéhradecký kraj, ale rozrostlo se po celé zemi.
Když už jsem měl Hradec hotový a získal jsem zkušenosti práce v archivech, tak jsem začal sbírat materiály pro Liberecký kraj. Po dokončení této knížky jsem začal dělat ještě Pardubický kraj. A protože mě ta práce pořád bavila a při tom sbírání jsem získával materiály o dalších závodech, tak jsem si řekl, že bych se mohl vrhnout na Středočeský kraj. Zaměřil jsem se na oblast od Prahy směrem k Hořicím. Ale po dvou letech jsem zjistil, že ještě existuje samotná Praha a velká oblast Středočeského kraje za Prahou a že to je nad mé síly. Tak jsem spojil svoje síly s pražským publicistou Jiřím Wohlmuthem a dohodli jsme se na spolupráci. Spolu jsme dali dohromady historii středočeských závodů, a protože se nám ta spolupráce líbila, tak jsme pak ještě společně udělali Severočeský kraj. Pan Wohlmuth potom sám dodělal západní Čechy a Moravu, jižní Čechy udělali pánové Vítovec s Černým, takže se dá říci, že historie silničních motocyklových závodů je jedna z mála lidských činností u nás, která je ze sta procent zdokumentována.
Čtěte také
A teď tedy píšete další knížku?
Teď dávám dohromady nebo respektive mám už napsanou knížku, která připomíná historii závodu v Hořicích, což je evropský šampionát, jehož se v Hořicích odjelo deset ročníků. Takže jsem se snažil dát dohromady i trošku historii samotného evropského seriálu. Knížka je hotová, ale protože jsem méně schopný počítačově grafiky, takže publikaci teď mají na starosti dvě dámy, které na ní pracují a dávají knížku po stránce grafické dohromady. Věřím, že v jarním období by knížka mohla být hotova.
Je to vaše velká vášeň. Nechtěl byste si přeci jen ještě sednout někdy na velkou motorku?
A víte, že ani ne? Já respektuji ty, kteří na tom jezdí a umí to. Ale sám se musím přiznat, že nemiluji velkou rychlost, i jako řidič jezdím přiměřeně. Tedy pro mě jsou závody na motorkách jen jako pro diváka.
Naším hostem byl učitel, bývalý ředitel hořické obchodní akademie, publicista, hořický kronikář a odborník na historii motocyklových závodů Jaroslav Kotrbáček, kterému ještě jednou blahopřeji k ocenění Osobnost města Hořice roku 2024.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
