Stahování dřeva z těžko přístupných míst pomocí koní patří k profesím, o které není velký zájem
V Kolowratských lesích na Rychnovsku začalo stahování polámaného dřeva po letních bouřkách. Do těžko přístupné oblasti v nadmořské výšce 900 metrů už nemohli nasadit techniku, pomáhají proto koně. Kvůli možnému napadaní kůrovcem je nutné postupovat rychle a kalamitní dřevo z plochy zhruba deseti hektarů musí stáhnout co možná nejdříve.
Čtěte také
Do Kolowratských lesů v CHKO Orlické hory si na práci po letních polomech museli objednat kočího až ze středních Čech.
Michal Zaruban se svými pomocníky, koňmi Huronem a Áronem, stahují dřevo z těžko přístupných svahů, jen kousek od černé sjezdovky v Říčkách v Orlických horách. „Mé nohy by vám mohly povídat. Myslím si, že jsme tam byli asi osmkrát nebo desetkrát. Je tu takový složitější terén s kameny, takže musíme pomaličku, aby se koni něco nestalo.“
Po letní bouřce je potřeba dostat z lesa, který leží v chráněné krajinné oblasti Orlických hor, zhruba 50 kubíků polámaného dřeva.
Proč je důležitá rychlost, říká vedoucí Správy Kolowratských lesů Pavel Havran. „Kalamitní dřevo musíme zpracovat co nejdříve zejména v letním období, kdy dochází k náletu kůrovcem na tohle polomové dříví.“
Čtěte také
Stát na tento ekologický způsob přibližování dřeva s pomocí koní přispívá 120 korunami za kubík.
„Spíše než to ekonomické, bych řekl, že je to nutné. Jsou to skutečně extrémní lokality a ten kůň zde vždy měl a bude mít své uplatnění," říká Martin Fojt, správce Kolowratského majetku. „Problém je, že v současnosti se tomuto řemeslu věnuje velmi málo lidí. Na celém našem majetku nám pracuje pouze jeden kočí.“
Využili by jich tady klidně šest. Do práce s koňmi se ale moc lidí nehrne. Je to úvazek na 365 dnů v roce.
Čtěte také
„Moc času nemáme, protože máme práci zase někde jinde. Ale snažíme se, když jsme zde zapotřebí, tak prostě přijedeme," říká Michal Zaruban. „Po večerech si volám se starými zkušenými bardy, kterým je už přes 70 let a třeba 30 roků tahali dřevo po kopcích na horách. Ale těch, co ještě tahají, opravdu už mnoho není.“
„Najdou se i tací, kteří to dělají pro peníze, snaží se z toho koně dostat vše, co jde. Tedy těch, co to dělají srdcem, takových už opravdu moc není,“ dodává Michal Zaruban.
Vysoká poptávka po téhle práci po celé republice zavede do Orlických hor Michala s jeho koňmi nejspíš zase až za půl roku.
Související
-
Některé rodinné tradice přetrvávají. Rodina Bohdaských se chovu koní věnuje už od 17. století
Rodina Bohdaských z Náchodska si svou lásku ke koním pěstuje už přibližně 400 let. Zkušenosti si především mužská část rodu předává z generace na generaci.
-
Podkovářství není řemeslo, ale poslání. Když chcete udělat koni dobré „boty“, musíte být i psycholog
Dnes vám představíme zajímavého člověka a ještě zajímavější práci, kterou dělá celý svůj život a obdržel za ni i ocenění Mistr rukodělné výroby Královehradeckého kraje.
-
Huculové jsou malí, „rozcuchaní“ koně. Ale dostanou vás svou přátelskou povahou a obrovskou silou
Vydáme se na Janovu Horu v krkonošských Vítkovicích, kde se na rozlehlých pastvinách prohání stáda krásných huculských koní na tamní farmě Hucul.
Nejnovější zprávy
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Nadprůměrný intelekt není u útočníků nezvyklý, říká k neštěstí na slovenském gymnáziu analytik
-
‚Vůdce na mě bude pyšný.‘ Severní Korea využívá zápisky padlých vojáků k propagandě
-
Šéf paralympijského výboru: Máme-li vozit medaile, potřebujeme vlastní profesionální sportovní centrum
-
Ohniska požárů u Los Angeles se daří dostávat pod kontrolu. Starostka doufá ve ‚světlo na konci tunelu‘