Šňůráci si mě našli, kulturu se šňůrovou keramikou úplně miluju, směje se archeoložka Martina Beková

8 fotografií

Když jsme vám jednou volali a něco potřebovali zjistit, ve sluchátku se ozvalo, že paní Beková nemůže, právě bagruje. Takže jsme pochopili, že vy jako archeoložka jezdíte i s bagrem.
Ne, my nebagrujeme. My paseme bagr. To je rozdíl.

Čtěte také

Co to znamená, když archeologové pasou bagr? Skrytá ornice je pro nás jako otevřená kniha

Jak jste se dostala k archeologii? Byla to vaše vášeň už od dětství?
To je velmi dávná láska, která začala v mém opravdu útlém věku ve třetí třídě, kdy se mi hrozně líbily egyptské památky. Bavilo mě kreslit, obkreslovala jsem různé zachovalé egyptské malby, ale záhy to přešlo na střední Ameriku. Takže až do svých 16 let jsem chtěla dělat archeologii střední Ameriky. Pak mi vysvětlili, že bych jednak musela vstoupit do strany a že by to stejně byl problém, tak jsem se přeorientovala na středoevropskou archeologii, respektive tehdy československou.

Co všechno musí archeolog vědět a znát? Zájem o dějiny je asi základ.
Určitě, protože archeologie jen popisuje historii trošku jinými prostředky. Těmi, které máme k dispozici. Výsledkem naší práce je nakonec nějaký pohled na historický tok dějin.

Když odstraníme ornici, tak se dostáváme do našeho zemědělského pravěku a kousek před něj. Jak říkám, hlouběji jsou jen mamuti.
Martina Beková, archeoložka Muzea a galerie Orlických hor

Takže prostě skládáte mozaiku?
Tak. Je fajn umět kreslit, je důležité umět jazyky. To možná některý zájemce neuslyší rád, ale mým koníčkem byla deskriptivní geometrie, strašně mě to bavilo. A v terénu to je potom pro archeologa, jako by to našel.

Čtěte také

Martina Beková: Při nádherném nálezu bronzového, 3000 let starého meče, jsem málem omdlela

Který výzkum byl pro vás zatím nejzajímavější? Už jste toho vykopala ze země určitě hodně.
Vždy jsem chtěla dělat takovou zajímavou kulturu z konce doby kamenné, kulturu se šňůrovou keramikou. A my jsme odkrývali před nějakými šesti lety náčelnický hrob právě této kultury, což byla pro mě absolutně největší bomba. Protože se strašně dlouho mělo za to, že se tato kultura vůbec ve východních Čechách nevyskytuje. Ovšem našel se jeden hrob a byla to pro mě taková satisfakce. Šňůráci si mne našli. To bylo pro mě to nejkrásnější, protože tohle téma jsem milovala.

Záchranný výzkum při stavbě obchvatu Doudleb nad Orlicí|foto:Muzeum a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou

Je Rychnovsko bohaté na archeologické nálezy?
My jsme se ještě učili na škole, že pohraniční hvozd, který se osídlil někdy ve 13. století, je samozřejmě chudší archeologickou oblastí. Ono to sice platí stále, je to taková periferie, nicméně podařilo se prokázat, že osídlení je tam prostě úplně průběžné, žádné z období, které známe z pravěku i ze středověku, není vynecháno. Snad jediné, co tam chybí, je úplně časně slovanské osídlení.

Čtěte také

Archeologové odkryli v Kostelci nad Orlicí něco, co by tam podle učebnic dějepisu být nemělo

Vy spolupracuje s Univerzitou Hradec Králové, protože na zdejší Filozofické fakultě se archeologie studuje. Kde teď konkrétně pracujete?
Momentálně kopeme na obchvatu Doudleb. Je to pro nás samozřejmě strašně zajímavé, protože nejúrodnější půdy byly vždy nejvíc osídlené. A právě Kostelecko, Doudlebsko je taková výspa spraší. Zatím jsme lehce za polovinou výzkumu a máme tam dvě fáze osídlení. Jsou tam vesnice, které se nám vzájemně překrývají, protože se v čase vůbec nepotkaly.

Takže je tam více historických období?
Ani. První je asi 4,5 tisíce před Kristem, to je konec doby kamenné nebo začátek pozdní doby kamenné. A další je období, kdy se poprvé používalo železo v našich zemích, a je tady kultura popelnicových polí.

Čtěte také

Vamberecký hrad jako paní Colombová. Každý o něm slyšel a nikdo ho neviděl. To už ale neplatí!

Vy jste tam prý našli i obětiště? Co a kdo tam obětoval?
Já budu hrozně střízlivá, protože obětiště, to zní úplně krvelačn, ale není to tak. Vlastně v každé vesnici máme i dnes obětiště. Co je kostel jiného? Je to nějaká komunikace s vyššími sférami, takže asi tomu nikdy nebylo jinak. My kopeme takovou vesnici - nevesnici, je to rozptýlená zástavba dvorců, domy jsou pěkně vyrýsované, mají dokonce svoje studny. A na okraji této zástavby máme pravidelnou jámu, do které byly naházené nějaké spálené zbytky, ale co je podstatné, byla tam naházena nesmírně luxusní keramika. Takže je to záležitost, která prostě na sídlišti vůbec nemá co dělat. Takovou keramiku bychom čekali v nějakém opravdu velmi bohatém hrobě, protože tehdy nemíchali hroby a sídliště dohromady. Protože oni měli k mrtvým docela velký respekt, tak se to oddělovalo. Tudíž si nemůžeme myslet, že by tam byl zbytek nějakého hrobu, ale je to něco, co nepatří do sídliště, jsou tam luxusní věci. A hlavně k tomu máme analogie z jižních Čech, tedy proto obětiště.

Čtěte také

Nález sídliště kultury se šňůrovou keramikou u Domašína. Může jít o objev, který u nás nemá obdoby

Takže tam přinášeli naši předci dary bohům?
Tak si to přesně představujeme. Mohla to být třeba i nějaká jednorázová záležitost. Máme jen to, co se zachová pod zemí, pod ornicí. Vůbec netušíme, co šlo potom ještě nahoru.

Možná se ptám úplně hloupě, ale platí, že čím kopete hlouběji do země, tak jdete i hlouběji do historie?
Není tomu zcela tak, protože půdy, jak máme dnes vymodelovaný reliéf, se vytvořily se začátkem klimatu našeho typu. Nějakých 10 000 let před Kristem, abych to zjednodušila. Když odstraníme ornici, zpevněnou půdu, tak se dostáváme do našeho celého zemědělského pravěku a ještě kousek před něj. Hlouběji, jak říkám každému stavebníkovi, jsou jen mamuti.

Jakub Schmidt a Martina Beková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Jakub Schmidt, Český rozhlas

Celý rozhovor s archeoložkou Martinou Bekovou o zajímavých objevech na Rychnovsku si můžete poslechnout v našem audioarchivu.