Vamberecký hrad jako paní Colombová. Každý o něm slyšel a nikdo ho neviděl. To už ale neplatí!
Na co zajímavého a nového přišli rychnovští archeologové, o tom si budeme dnes povídat a musím říct, že to jsou opravdu velké a možná dokonce i převratné objevy. Archeoložka Muzea a galerie Orlických hor Martina Beková už sedí naproti mně, tak se jí na to všechno zeptáme.
Jaká byla zima pro vás archeology? Protože já si představuji, to je jen můj laický pohled, že v zimě jste někde pěkně v teple a zkoumáte to, co jste během léta a jara nalezli.
Přesně takhle si to představuji taky, ale nebylo tomu zcela tak. Protože stavebnictví po minulých letech usnulo na vavřínech a usoudili, že už žádná zima nebude nikdy, takže my jsme prostě letos zimu bohužel trávili v naprosto polních podmínkách. Na druhou stranu, neexistuje špatné počasí, existuje pouze špatné oblečení. A ty nálezy potom také stály za to.
Víte, co je moje největší láska kromě archeologie? Hrozně ráda čtu science fiction. To cestování časem mně sedí. I do budoucnosti.Martina Beková, archeoložka Muzea a galerie Orlických hor
Musíme říct, co jste tedy dělala a kde? Kde jste pátrali? Bylo to ve Vamberku a tam jste na něco přišli.
My máme vždycky svázané ruce tím, že si nemůžeme vybírat, kam půjdeme kopat, ale kde se zrovna rozhodne někdo stavět a to se přesně přihodilo. Staví se poměrně velká fabrika ve velice zajímavém místě, přímo pod vambereckým náměstím. A co víc, je to mezi náměstím a řekou a je to těsně pod místem, kam byl tradičně umisťován vamberecký hrad.
Myslím, že ten nález, který jste objevili, tu zimu určitě vykompenzoval, protože je to velký objev.
Určitě, to nás docela zahřálo. Protože tím, že se tam uklidilo všechno to, co se tam předtím nahromadilo s textilkou a taky potom co tam organizovali vojáci, tak se nám na boku objevilo něco, o čem jsme vůbec netušili, ale bylo to jako s paní Colombovou. O vambereckém hradě každý slýchal a nikdy ho nikdy neviděl a bylo to přesně tak.
Tak co se vám podařilo objevit tam? Tam bylo dřív, jak jste říkala, nějaké smetiště nebo nějaká skládka.
Byla to skládka opřená o zadní stěnu nějakých garáží, to se odklidilo a objevila se nám stěna vambereckého hradu. Vlastně boční zdivo vambereckého hradu krásně zasazené do skalního podloží. Tu skálu si oni opravili a přímo do té stěny dokonce vede větrací průduch, který sahá někam do nitra hradu.
A to bylo to hlavní, co vás upoutalo.
To bylo to nejdůležitější. Pak jsme tam kolem začali trošku pátrat. Já se tedy přiznám, že na tu úplně první zeď mě upozornil jeden z mých spolupracovníků, protože sám člověk není nic a musí být nějakým způsobem rozkročen. Takže jeden z kluků, kteří se zajímají o historii toho místa, kde vlastně bydlí, tak mě upozornil, že se tam něco jeví. A pak už jsme jenom zkoumali dál a kromě toho zdiva hradu se nám posléze podařilo, jak stavba pokračovala, najít i jakousi hospodářskou přístavbu, která vznikla v době, když ten hrad už se zřejmě měnil na takový sídelní dvorec a to zázemí potřeboval podstatně širší.
Ale já jsem někde četl, že už dříve, když se tam stavěla silnice, tak už tenkrát tak nějaké schodiště objevili.
Našlo se, to je samozřejmě stará zpráva, tudíž ne tak zcela přesná, jak bychom potřebovali, když se stavěla císařská silnice, která úplně změnila způsob dopravy ve Vamberku. Protože dřív se chodilo bokem a obcházela se přírodní překážka, na které ten hrad nepochybně stál. Oni tenkrát nabořili nějaké zdivo hradu, protože ta silnice šla do zářezu, ale ty zprávy byly velice kusé a jen nás posílaly do místa, kde ten hrad je. Je to vlastně z druhé strany, než my jsme zkoumali, a tak nám moc neřekli k jeho rozsahu.
Takže teď už víte něco o jeho rozsahu, jak byl velký, kolik měl místností, jak to tam tedy tenkrát ve středověku mohlo vypadat?
Tak veselé to zase není. My víme asi, že byl poměrně drobný, protože je jasně vymezený tím místem, kam se mohl umístit. Je to taková přírodní pevnost. My tomu říkáme ostrožna, to znamená výběžek z nějakého kopce, který byl chráněný. Vlastně prakticky ze tří stran je obtékaný řekou Zdobnicí. Takže stačilo opevnit jen přístupovou cestu a to je vždycky to nejlepší, co se může přihodit.
Vy máte ale stejně hezkou práci, protože vy vždycky když hrábnete do země, tak se přenesete do úplně jiné doby, do úplného jiného času. Ve které době se tak nejraději, Martino, hrabete?
Mou dávnou láskou byla doba, která se nazývá eneolit, je to vlastně sklonek doby kamenné a je to doba strašně složitá. Říká se o ní, že to bylo takové první stěhování národů a právě tady do té doby patří první představa o tom, že k nám přišli Indoevropané. To jsou vlastně naši přímí předchůdci. A byla to doba zřejmě nesmírně složitá a právě proto mě láká.
Tedy pravěk, pravěcí lidé.
To je pravěk, to je vlastně první objevení se kovu v historii lidstva. Poprvé se používá měď, z které se posléze začal slévat bronz. Je to období takových bojovných kultur, je to období určitě válečných střetnutí. Objevují se první hradiště, první opevnění, je to období, kde se třeba taky objevují první trepanace lebek, protože zřejmě válečná zranění, které byly způsobené válečnými sekerami, tak potřebovaly nějaká ošetření a ti lidé to přežili. Pozor, ta jejich medicína byla docela daleko.
Tak to je možná také velký objev, to je překvapivé. Slyšel jsem také, že tady nedaleko Hradce Králové se zase mamut porcoval, ve Svobodných Dvorech?
Ano, občas se mamut skutečně najde. Protože je to sice poměrně hluboce skryté, protože to, co my kopeme, je vlastně hned pod povrchem země. Půdy se vytvářely jen v dobách ledových, jakmile se změnilo dnešní klima, tak ta úroveň těch půd je v podstatě na té úrovni, co jsme dnes. A pro mamuty musíme hlouběji. Takže tam nás potom zachraňují jen nějaké cihelny nebo nějaký třeba závrt řeky nebo podobně.
Ale pojďme zpátky do Vamberka. Víte, co všechno ten hrad ve svých dobách zažil a kdy se stavěl? Kdo ho stavěl?
To je pořád ještě velká neznámá. My víme jen první písemnou zmínku o Vamberku jako takovém a vlastně se vůbec nespecifikuje, jestli je to hrad nebo místo osídlení. Nevíme vůbec nic, a to je rok 1341. Na druhou stranu je pravda, že tak obecně z toho místa, kde je ten hrad umístěný, je to vlastně u říčního brodu, který byl určitě hrozně důležitý v takové severojižní komunikaci, která vždycky probíhala od Moravy do Kladska. Tak to bylo místo, které bylo potřeba chránit, a my můžeme jen předpokládat, že vznikl v souvislosti s kolonizací a nejspíš ho založili Drslavici stejně jako sousední Potštejn. Ale to jsou všechno jenom dohady, protože bohužel na tom objevením zdivu se to nepíše. Nejsou tam žádné označené základní kameny a písemné prameny naprosto mlčí. Jsme odkázáni jen na to, co vykopeme.
Vy jdete paní Beková z doby do doby, pravěk, středověk, nemáte někdy problém vrátit se zpátky do současnosti?
Víte, co je moje největší láska kromě archeologie? Hrozně ráda čtu science fiction, asi to cestování po časech mně sedí. Takže i budoucnost.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
