První polovina sezóny byla velmi úspěšná, ale raději se díváme do budoucna, usmívají se Klicperáci

Konec roku je spojován s bilancováním. A zrovna k úřadu ředitelky instituce, jako je divadlo, to zkrátka patří. V divadle to je trošku možná jako ve školním roce, to znamená, že teď běží sezóna 2024/2025. Můžeme se ohlédnout za tou první polovinou, paní ředitelko, jak byste ji hodnotila?
Eva Mikulková: Myslím, že první polovina sezóny byla velice úspěšná pro naše divadlo, odehráli jsme dvě premiéry a třetí předpremiéru. První premiérou byl Král Lear v režii Michala Háby, druhá premiéra byla v Besedě, to je hra 50 způsobů, jak se rozejít. Je to komediální drama. A třetí byla předpremiéra, muzikál o Zuzaně Navarové. Myslím, že celý začátek sezóny byl pro nás úspěšný, diváci k nám byli milí a chodili do divadla. Jsem velice ráda, že mohu takto rok uzavřít.

Myslím, že celý začátek sezóny byl úspěšný, diváci k nám byli milí a chodili do divadla. Jsem velice ráda, že mohu takto rok uzavřít.
Eva Mikulková, ředitelka Klicperova divadla

Ohlížíte se rádi nebo spíše koukáte do budoucna?
Eva Mikulková: Myslím, že je lepší se dívat do budoucna. Samozřejmě ohlédnutí zpátky je někdy velice příjemné, někdy ale také ne. Věřím, že budoucnost je vždy dobré vyhlížet a přinese ještě něco lepšího.

Čtěte také

Návštěva hradeckého Klicperova divadla. Je to jako v rodině, vztahy jsou pro chod divadla zásadní

Martine, co vy?
Martin Sedláček: Já se také raději dívám do budoucna. Jen jsme si říkali, jak ten divadelní čas strašně rychle letí, je to jako včera, kdy jsme měli zahájení sezóny a najednou už je Silvestr a máme první polovinu sezóny za sebou. Myslím si, že se nám podařilo první tři představení připravit tak, aby si tam opravdu našel každý to své. Když má někdo rád hodně náročné a moderní divadlo, tak může přijít na Krále Leara. Když se chce někdo pobavit a vyčistit si hlavu, tak může přijít právě na 50 způsobů, jak se rozejít do studia Beseda. A ten asi největší projekt této sezóny, je muzikál A pak usnu a vstanu. Plný písniček Zuzany Navarové, je tam hned 16 písniček s živou kapelou a s Filharmonií Hradec Králové a je to něco. Kdo má rád Zuzanu Navarovou, tak si to představení užije.

V prosinci byly tři předpremiéry, ale oficiální, velkou premiéru plánujete až na leden?
Eva Mikulková: Ano, 11. ledna bude velká premiéra ve spolupráci s městem Hradec Králové, které nám dalo peníze na to, abychom takto náročné představení vůbec mohli vytvořit. Je to asi největší věc, kterou v poslední době divadlo dělalo. Spolupráce s hradeckou filharmonií a kapelou Razam Ivy Marešové. Diváci se opravdu mají na co těšit, protože to představení je velice krásné i pohybově. Věřím, že se bude všem moc líbit. A potom nás čekají ještě další tři premiéry do konce sezóny.

Muzikál Pak usnu a vstanu je plný písniček Zuzany Navarové. Je jich tam hned 16 s živou kapelou a s Filharmonií Hradec Králové. A je to něco.
Martin Sedláček, manažer PR Klicperova divadla

Martin Sedláček: Máme hned v lednu hru Slučitelné díly od Tomáše Ráliše. To je zase věc, kterou připravujeme spíše pro mladší publikum. A tam mohu prozradit, že je hodně zajímavá scénografie. Pan režisér spolu se scénografem vymysleli, že chtějí mít na jevišti auto. Takže jsme skutečně dostali do studia Beseda Fabii, která tam dokonce bude i lehce jezdit. Pak připravujeme inscenaci, takový kabaret o Franzi Kafkovi s Majo Amslerem. A pak nás čeká ještě další velký projekt na konec sezóny a to je Prašina 2. Už dva roky máme na repertoáru Prašinu 1, což je to velmi oblíbené představení. Tak jsme vymysleli, že si uděláme dvojku, abychom si to ještě trošičku prohloubili. Na to se moc těšíme.

Čtěte také

Pavel Khek: Povolání divadelního uměleckého šéfa je v mnohém dost podobné třídnímu učiteli ve škole

Najdou se i nějaké příhody ze zákulisí, které bychom mohli zveřejnit na Silvestr?
Martin Sedláček: Je jich spousta. Ale tento je trošku hořkosladký. Když jsme měli premiéru hry 50 způsobů, jak se rozejít, tak je to taková skečová inscenace na hodinku a půl, kde je zpracováno mnoho způsobů, jak se rozejít nebo nerozejít. Některé jsou trošku bizarní, ale je to vše moc vtipné. A napsala nám jedna z hereček, že na premiéře byly její známý a hned ten večer se rozešli. Takže to pro ně bylo vlastně trošičku inspirativní.

A nějaké průšvihy se staly třeba někomu z herců?
Martin Sedláček: Můžeme říci jeden velký průšvih, ale teď už víme, že to dopadlo nakonec dobře. Když jedeme někam na zájezd, tak samozřejmě je to obrovská spousta věcí, které se musí odstěhovat, protože se veze kamion s celou scénografií, vezou se kostýmy, rekvizity. Všechno se dopředu připravuje, je to v různých bednách, které jsou popsané. A nám se stalo asi před rokem, že jsme měli jeden týden dva zájezdy. Jeden byl s Prašinou do Kladna a druhý zájezd byl s inscenací Zbabělci, která se týká Josefa Škvoreckého a Náchoda. A když herci přijeli do Kladna na Prašinu a otevřela se bedna s kostýmy, zjistilo se, že místo moderního oblečení tam přistálo oblečení z první republiky, které nejde použít. Za normálních okolností je to na zrušení představení, ale naštěstí se tam všichni semkli a naběhli do místního fundusu a během hodiny se podařilo najít kostýmy co nejvíce podobné. Představení se podařilo odehrát a měli jsme spoustu reakcí, že naopak to představení bylo možná ještě lepší. Všichni se moc snažili a dopadlo to nakonec dobře. Ale musím říci, že se všichni hodně zapotili.

Čtěte také

Výjimeční „Klicperáci“. Hradecké divadlo uvede 14 titulů, z toho 11 českých nebo světových premiér

Paní ředitelko, dostávají se k vám takové příhody? Většinou, když se něco provede, tak se snažíme, aby se to vedení nedozvědělo.
Eva Mikulková: Je to tak, že se to ke mně donesou průšvihy asi jako k poslední. A pak to teprve začínáme řešit. Na jednu stranu, já se tím nemusím nijak trápit a nervovat, což je možná také dobře, ale pak to musím nějakým způsobem řešit a někdy je to velice nepříjemně. Ale naši lidé jsou velice kolegiální, drží při sobě a čekají, jestli se to provalí nebo neprovalí.
Martin Sedláček: Ty věci se udrží potají těžko, protože z každého představení i zájezdů vzniká zápis a tam se píší všechny záležitosti. Říkáme, raději to tam napište, ať opravdu máme jistotu, že když je něco špatně, aby se to vyřešilo. Ale zase se snažíme paní ředitelku chránit v tom, že když třeba onemocní herec, tak se snažíme nejdříve přijít na další varianty a možnosti. Nechceme ji nervovat předem.

Ale to vám jako ředitelce musí dělat radost, že parta drží při sobě?
Eva Mikulková: Určitě. Proto se vždy snažím vše řešit v klidu a pohodě. Vždy se nějakým způsobem domluvíme a vše dořešíme.

Na co se těšíte vy osobně v nadcházejícím novém roce?
Eva Mikulková: Ke zmíněnému osmistému výročí Hradce Králové chystáme ještě jednu velkou akci ve spolupráci s hradeckým muzeem, se ZUŠkou a s filharmonií. To bude veliký jednorázový projekt o těch 800 letech. Takový průřez, kdy z každého století se zmíní nějaká významná událost. Ať už tancem dětí ze ZUŠ nebo filharmonií atd. To bude další velice zajímavá záležitost začátkem června na náměstí.
Martin Sedláček: Honza Kočár k tomu píše hudbu, která je až filmová. A pracovníkům muzea se podařilo dohledat spousta zajímavostí i toho, jak vlastně Hradec Králové vznikl. Tedy bude to nabité různými informacemi. A budou tam naši herci, kteří budou cestovat časem a odhalovat to nejzajímavější, co se v Hradci za těch 800 let stalo.

A my přejeme hodně úspěchů a spokojených diváků, hodně krásných nových inscenací. Našimi hosty byli ředitelka Klicperova divadla v Hradci Králové Eva Mikulková a Martin Sedláček. Hodně zdraví do nového roku.