Co to znamená, když archeologové pasou bagr? Skrytá ornice je pro nás jako otevřená kniha

18. červen 2018

Dnes je zase po nějaké době s námi ve studiu archeoložka rychnovského muzea Martina Beková. Když jsme si telefonovali, abychom se domluvili na dnešním setkání, tak vzal telefon její kolega a říkal: paní Beková teď nemůže, začíná bagrovat. 

Tak vy bagrujete paní Beková?
Já úplně nebagruji. Moji kolegové z hradeckého muzea mají velice kouzelný termín "pasu bagr". To znamená, že když se pro nás otevírá nějaká stavba, je hrozně důležité u toho bagrování být a pohlídat si skrývku, protože skrytá ornice je pro nás jako otevřená kniha.

Vamberecký hrad jako paní Colombová. Každý o něm slyšel a nikdo ho neviděl. To už ale neplatí!

Kostelec hrob - archeoložka Martina Beková

Na co zajímavého a nového přišli rychnovští archeologové, o tom si budeme dnes povídat a musím říct, že to jsou opravdu velké a možná dokonce i převratné objevy. Archeoložka Muzea a galerie Orlických hor Martina Beková už sedí naproti mně, tak se jí na to všechno zeptáme.

Já jsem si myslel, jestli náhodou vás archeology neučili ve škole zacházet s bagrem, to neumíte?
My bagrujeme jen motyčkou, případně krumpáčem a lopatou.

Vaše práce je hlavně o skládání mozaiky a vyplňování bílých míst v naší historii. Tak pojďme říct, co se vám aktuálně podařilo v poslední době na Rychnovsku a v Orlických horách. Je to ona sekerka, kterou jste objevili?
Sekerka pochází ještě odjinud, protože máme poměrně dobré vztahy se spoustou hledačů, kteří se zajímají o historii. Takže máme další takoví bílé místečko na Policku, je to už poněkolikáté. A tentokrát jsme se dostali do starší doby bronzové, což je opravdu unikum. Protože v krajině natolik hodnotné bychom to úplně nečekali, ale asi tam byl nějaký důležitý průchod.

Bronzová sekerka

Je to tedy bronzová sekerka?
Bronzová sekerka kultury s unětickou keramikou. Pohybujeme se někdy kolem roku dejme tomu 1800 - 1500 před Kristem. Spíš těch 1800. Takže to je hodně dávno.

Jak se ji podařilo najít?
Našel to hledač amatér. A protože se tyto řetězí, tak tento hledač amatér znal jiného amatéra, který zná mě, a tak se nám podařilo zprostředkovat oficiální cestu sekerky do muzea.

Tedy člověk, který to našel, se zachoval tak, jak by se měl asi zachovat každý, viďte.
Řekla bych, že se zachoval naprosto vzorově. Protože volal v okamžiku, když sekerka byla ještě v zemi. Byla tam sama, takže jsme ho nechali ji vytáhnout s tím, že to vyfotil. Byla v ornici poměrně nehluboko uložená, takže nehrozilo žádné poškození situace. To místo si přesně označil, protože u sebe neměl žádnou GPSku, něco, s čím by se dala přesně určit poloha. Vyčkal potom v kontaktu s místním muzeem, tady to bylo muzeum Náchod, které nález zaměřilo a převzalo do sbírek. Takže vše proběhlo úplně super.

Muzeum a galerie Orlických hor hledá na tajném místě keltské artefakty

02480385.jpeg

Na Rychnovsku je místo, o kterém vám můžeme říct jen to, že se jedná o pole. Tým archeologů a dobrovolníků tam pod vedením archeoložky Muzea a galerie Orlických hor Martiny Bekové totiž hledá keltský poklad starý více než tisíc let.

Jak často se vám stává, že nějaký amatérský hledač s detektorem něco objeví a najde. Jak to funguje?
Víte co. Muzea byť by se zdála být takovou kamennou institucí, tak musí držet ten pomyslný prst na tepu doby. Prostě to nejde jinak. Muzea vznikala v době národního uvědomování, když jsme hledali svoji identitu v minulosti, ve zvycích, které Čechy nějakým způsobem označovaly, identifikovaly. Tehdy muzea nezaváhala a využila všech národopisných výstav a převzala věci do svých sbírek. A dnes se před námi otevřel úplně fantastický svět zájmu o detektory. Bohužel zákonná úprava tady malinko zaspala. Je to tak asi jako kdybychom dělali zákon o zbrani v době, kdy máme sice už střelné zbraně, ale počítalo by se jen s dýkami a meči. Takže je to vše na nějakém osobním kontaktu. Na vysvětlovacím přístupu. Ale musím říct, že většina těch hledačů si dá říct. A že pak dokáží fantasticky spolupracovat. Nám se otevřelo tolik nových pohledů do nejstarší historie regionu, že je to úplně fascinující.

Archeologie skládá poměrně napínavou knížku naší historie. Takovou mozaiku.
Martina Beková, archeoložka rychnovského muzea

Jak říkáte, správně by to nemělo být o tom, že něco najdu a pak si to nechám, obohatím se. Ale podělit se s ostatními.
Striktně ze zákona. On si to skutečně nemůže nechat. Ale druhá věc je, že to pokušení je velké. Někdo najde peněženku, má ji odevzdat. To je těžká situace, i když zákon hovoří naprosto jasně. A je fajn, když všichni hledači pochopí, že ten předmět je jedna věc a druhá věc, a možná mnohem důležitější, jsou všechny nálezové okolnosti kolem něj. Místo, kde se to našlo. A to vše skládá poměrně napínavou knížku naší historie. Tu mozaiku.

Černíkovice - archeologický výzkum - pohled na plochu

Co je u vás archeologů nyní aktuální? Vy jste mi psala o nějaké nové lokalitě, kterou teď zkoumáte.
Většinou to chodí ve vlnách. Teď nám chodí samá sídliště kultury popelnicových polí. Jak už z názvu té kultury lze usoudit, známe je především z pohřebišť, která jsou velice výrazná a velice dobře se hledají. Momentálně máme velké sídliště v Doudlebách, kde jako jednotlivé rozinky zobeme. Jednotlivé rodinné domky, které se tam staví. Teď už jsme dělali osmý. A druhé sídliště, které je ještě bohatší, máme v Černíkovicích. Na to jsme přišli před 4 lety, když nějaký pán stavěl jen na patky domek, tudíž mu nepředepsali žádný dozor. Ale my když vidíme jámu, tak to nevydržíme a musíme se tam podívat. A tam jsme to sídliště našli. Už jsme tam vykopali 4 domy a to sídliště má víc než hektar.

Můžeme připomenout éru lidí popelnicových polí? Kdy to bylo v naší historie? Co víme o té společnosti? Jak tenkrát ti lidé žili?
Můžeme nadvakrát. Jednak je to mladší a pozdní doba bronzová a starší doba železná. Ta kultura tady existovala před tím, než se na našem území objevují Keltové. A byla to opravdu kultura, která byla velice lidnatá, takže expanduje i do horších oblastí. Musíme si přiznat, že Podorlicko, kde pracuji, není pro zemědělce úplně tou nejatraktivnější lokalitou.

Jsou to hory prostě.
Jsou to hory, je tam chladněji. Ty hory jsou všude cítit. Ale kultura popelnicových polí jednak fungovala v určitém klimatickém optimu a jednak byla opravdu velice lidnatá. Obsazuje i území, která se předtím tolik nevyužívala.

Černíkovice - ukázka keramiky

A blahobyt a spokojený život to byl tehdy?
Dá se říct, že do určité míry ano. Protože vidíme, že ta sídliště jsou velká. Mají nadzemní stavby. Dokonce se nám podařilo najít i domy. Ono se to vědělo už dřív, ale třeba u nás jsme je neměli. Máme líčené omítky. Ty domy měly vnější fasády natírané, ale zřejmě i ty interiéry, nějakou bílou vápennou omítkou. Takže to nebyly žádné chatrče.

Vyspělá společnost tedy.
Poměrně vyspělá společnost. A na druhou stranu známe také hodně hradišť. Takže úplná salanka to asi nebyla. Protože kdo by se na ty kopce s něčím tahal, kdyby to opravdu nepotřeboval.

Tato doba, nebo éra, trvala asi nějakých 600 let?
Určitě. A pak tu máme Kelty. Jestli bylo nějaké technologické optimum v pravěku, tak to jsou určitě oni. My tomu říkáme mladší doba železná, pěkně se to pamatuje. Protože jak znáte asi z Cimrmana, tak by se měli lidé poučit a všechny významné věci dělat na nějaké datumy, které se dobře pamatují. K zániku keltské civilizace u nás dochází kolem zlomu letopočtu, což se pamatuje výborně. To bylo technologické optimum. Spousta nástrojů, které dnes máte všichni ve svých dílničkách, pochází z té doby. Kleště vypadají stejně, kladívka vypadají stejně, nůžky.

Archeologické nálezy keramických úlomků (ilustrační foto)

A pak zřejmě došlo k problémům.
Jednak začínají velké války na okraji římského impéria. Útočí bojovné germánské kmeny, které ty Kelty vytlačili z našeho území a to území zřejmě obsadili. Římské impérium pomalu ztrácí dá se říct naprostou vojenskou převahu. Ne že by tady prostor střední Evropy na ni zcela rezignoval. Stále se tady snaží udržovat nějaký pokoj. Říká se tomu také klid zbraní. Pak ale po těch Germánech, kteří jsou na nižší technologické úrovni, byly to bojovné kmeny, tak dochází opravdu s naprostým rozvratem regionu k civilizačnímu pádu.

Střídá se to tedy v takových vlnách. Chvilku jsme nahoře, chvilku dole jak se říká. Dá se z toho něco odvodit i co se týká současnosti a budoucnosti? Že by nás také něco takového čekalo?
Ty vlny jsou opravdu velice překvapivé. Protože když vidíte v hmotné kultuře, kam relativně technologicky vyspělá společnost dokáže spadnout, tak je to přímo šokující. My se pořád dohadujeme, kde jsou všechny ty příčiny, protože jsou různé teorie. Ty příčiny se určitě kumulují a řetězí. Důležité jsou přírodní podmínky, jestli je sucho nebo naopak třeba příliš chladno, příliš vlhko. My dnes už dokážeme s přírodou pracovat mnohem lépe, než tomu bylo dřív. Ale záleží i na tom, jak je pevná politická a mocenská struktura. A ten rozvrat když přijde, může být opravdu poměrně zásadní. To jsme v historii mnohokrát viděli. Doufám, že my už máme natolik vyvinuté prostředky a natolik jsme rozumní, že to nedopustíme.

Martina Beková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem

Necháme se překvapit. Moc děkujeme za zajímavé setkání archeoložce Martině Bekové, která dnes přišla nejen se zajímavými nálezy, ale hlavně s velmi zajímavými myšlenkami. Moc děkuji.

autoři: Milan Baják , jak
Spustit audio

Související