Muzeum a galerie Orlických hor hledá na tajném místě keltské artefakty

V lokalitě o velikosti třetiny hektaru se pohybuje asi deset mužů s rýči a krumpáči. Chodí sem a tam a odevšad se ozývá pípání a bručení jejich detektorů kovů.

„Tady v té lokalitě to na osadu jako takovou nevypadá, protože nám tady schází keramika. Ale nacházíme se v určité enklávě, kde Keltové sídlili, tenhle pozemek určitě využívali. Musíme lokalitu zbavit ostatních kovů, želez zemědělské činnosti,“ popisuje Martina Beková.

Do ruky beru jeden z kyblíků, do kterých se dávají kovové věci, které se v lokalitě najdou. Vesměs jde o klasický odpad z pole, na kterém se průběžně pracovalo – hřebíky, podkovy, součástky upadnuté z traktoru.

„Na poli se dá najít spousta věcí, třeba prstýnků, někdy i snubních, knoflíky, spony z obuvi, ztracené mince nejrůznějšího charakteru od socialistických mincí až po krejcary, paleta je opravdu pestrá.“

To ostatně vzápětí potvrzuje nález detektoráře Františka.

„Když to takhle pípá, je tam kovový předmět, v tomto případě železný, protože vydává nízké tóny, bručivé, chrčivé. Je to malý předmět, který dohledávám pomocným detektorem… Vypadá to na zlomek železného hřebu.“

Po mnoha hodinách čištění terénu od železa přišel na řadu výkonnější pulzní detektor. Ani ten jiný kov nenašel. Martina Beková je ale rozhodnutá se do lokality vrátit.

„To pole přijde zorat a v tom okamžiku se případné nálezy pohnou do vyšších vrstev a bude možné se po nich zase podívat.“

Rozkrývání keltské minulosti v Podorlicku je v počátcích. Už teď je ale jisté, že je bohatší, než si archeologové mysleli.