Snažím se, aby soupeř nikdy nevěděl, co na něj vytáhnu, směje se šampion oktagonu Patrik Kincl

Četla jsem, že jste v padesátce nejlepších na světě. A slávy jste si teď, troufám si říct, užil ve velkém, protože zápas s Karlosem Vémolou sledovaly opravdu stovky tisíc lidí, pražská O2 Aréna byla zaplněná. Jaké to bylo vyhrát?
Bylo to super, samozřejmě. Tak jako každý zápas, ale tento byl speciální v tom, že v tom bylo spousta takovýcg osobních věcí, takže to bylo super.

Patrik Kincl ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Tomáš Dražek, Český rozhlas

My Východočeši jsme samozřejmě hrdí, že tady máme šampiona. A co jste byl lepší?
Techničtější jsem byl, určitě ano. Rány do hlavy nemám moc rád, snažím se tomu uhýbat a tady se mi to zase povedlo.

MMA je sport kombinací různých bojových umění, ne všichni si to dovedou představit. Můžeme stručně říct, jaké sporty se tam prolínají?
Vlastně všechny úpolové bojové sporty. To znamená, já jsem začínal tady v Hradci Králové s judem, takže judo tam má určitě velký podíl, pak je to o postojových sportech, box, thajský box, používám prvky taekwanda, taky tady s Pepou Petruškou, Hradečákem, na tom pracujeme. Takže se snažím, aby soupeř nikdy nevěděl, co na něj vytáhnu.

Dcera mně stojí snad víc energie než všechny tréninky. Budou jí tři roky a je to takový malý démon, nikde neposedí.
Patrik Kincl, šampion oktagonu

Zmínil jste judo v Hradci Králové. Kdy začalo ta vaše cesta za bojovými sporty? Už odmalička jste k tomu tíhnul?
Ano, jako malý špunt. Byl tady nějaký judistický nábor a já jsem tam nesměl chybět. To mi bylo myslím nějakých pět let. A já, bohužel, nerad prohrávám. Ve všem, nejen ve sportu.

Čtěte také

Příběh kluka, který se z Hradce Králové probojoval až na světový vrchol. David Dvořák, bojovník MMA

Když jste se připravoval na ten poslední zápas, co to všechno obnášelo?
Obnášelo to spoustu jiných zápasů. Na chvíli už jsem se té odvety vzdal, že už na to nedojde. Pak zase shodou okolností k tomu bylo nakročeno. A k tomu spousta tréninků, spousta zranění a dalších jiných zápasů. I spousta diet. To je takový moderní trend v MMA, že se hodně shazuje váha. To je také nepříjemná součást.

Ovlivňuje vás to psychicky?
Dost a moji rodinu také. I když se už snažím samozřejmě zvládat ony nálady, ale ten závěr není úplně jednoduchý. Ovšem mám velice tolerantní manželku. Už si najela, když jsem v tom tvrdém dietním režimu, že tak nějak v rámci možností to drží se mnou. Takže to máme takto. Velké rodinné podpory si nesmírně vážím.

Jak to vypadalo po zápase? Vy jste abstinent, nepijete alkohol, tak jak vypadala oslava?
Byli jsme se ženou domluveni tak, že po zápase půjdeme hned na hotel spát. Druhý den jsme měli nějaké rodinné plány, že vyrazíme na dovolenou. Ovšem jak jsme se blížili k hotelu, tak tam byli moji nejbližší kamarádi. A žena na to, že by byla škoda, abychom s klukama nikam nešli. Takže jsme vyrazili na chvilku do města.

Čtěte také

Nepotřebuji cítit k soupeři zlobu, nemám problém mu po zápase poděkovat, říká kickboxer Jakub Krofta

Vy jste po zápase řekl, že možná přibude i nějaký potomek. Zatím máte dcerku, takže rodina se bude rozrůstat?
Malá do toho teď hodila trošku vidle, protože mně stojí snad víc energie než tréninky. Budou jí tři roky a je to takový malý démon, nikde neposedí.

Vy jste se v Hradci Králové narodil a nikdy jste ho neopustil. Takže velká láska k tomuto městu?
Jen na výlety opouštím Hradec, ale jinak jsme tady spokojeni. Jsem velký patriot. Chvíli jsme o změně doma přemýšleli, ale ve finále nám tady nic nechybí. Je tady spousta zeleně, za pouhých pět minut je člověk z centra města v lese, máme tady dobré kavárny, divadlo, kino, restaurace, všechno, co si člověk může přát.

Kde máte pás šampiona? Je někde na reprezentativním místě?
Úplně ne, je, myslím si, pořád ještě v kufru v autě. Já se snažím na těch materiálních věcech nějak nelpět, takže jeden pás mám v autě a jeden je na Kladně u mého kamaráda.

Vybočuji minimálně tím, že jsem abstinent. Je to pro některé lidi zvláštní, nechápou, že nepiji, nedotknu se alkoholu.
Patrik Kincl, šampion oktagonu

Úspěchů je za vámi velká spousta, kdo ale vaši kariéru sleduje, tak ví, co všechno máte za sebou. Jestli dovolíte, ráda bych se vrátila o 10 let zpátky, protože to období vás asi hodně formovalo. Netajíte se tím, že jste strávil dva roky ve vězení. Za co to bylo?
Kupodivu to bylo za násilné trestné činy.

Čtěte také

Talentovaný šachista je novodobým gladiátorem. David Dvořák, sedm let neporažený zápasník MMA

Myslíte si, že se to děje ještě teď? Že někteří kluci, kteří se umí bít, jsou využíváni i k tomu, aby šli někoho vydírat?
Už si myslím, že ne tolik. Tento sport se dost posunul. Když jsem tenkrát s tím začínal, tak tam nebyla vize toho, že si člověk vydělá nějaké peníze, nebo že by z toho mohl dokonce žít. Takže dnes ti kluci mají už lepší vizi do budoucna, ale nevylučuji, že se to někde může stát.

Jak se za tímto obdobím ohlížíte?
Mám na to dva pohledy. Na jednu stranu mě to opravdu zformovalo, vyčistil jsem si okruh lidí okolo sebe, na druhou stranu se za to člověk samozřejmě stydí. Je to něco, co už nikdy ze života nevymaže, ale snažím se z toho vycházet jako z nějakého ponaučení a beru si z toho nějaké věci dodnes.

Možná i díky těmto zkušenostem vybočujete svým chováním, jste trošku jiný?
Minimálně vybočuji tím, že jsem abstinent. Což ze začátku bylo těžce nepochopeno okolím. Je to pro některé lidi zvláštní, nechápou, že já nepiji, nedotknu se alkoholu.

Čtěte také

V kleci zjistíte, že pět minut může být nekonečná doba, usmívá se David Dvořák, hvězda zápasů MMA

Inspirujete určitě ostatní, nenapadlo vás pořádat nějaké přednášky či besedy? Plánujete něco takového?
Neplánuji. Já jsem nervózní mezi lidmi. Nedávno jsem měl besedu na Biskupském gymnáziu Boženy Němcové a 14 dnů jsem z toho byl nervózní.

Svět bojového sportu na vás teď může být právem hrdý, protože dbáte i na sportovní chování. Chcete, aby vše bylo podle pravidel.
Snažím se, ano. Občas to samozřejmě člověku ujede, ale snažím se. Myslím si, že to je tím, jak na mě tenkrát působilo judo. A nějak to snad ve mně zůstalo.

Co je teď před vámi? Kam směřujete, kde se na vás můžeme těšit?
Aktuálně bude oktagon na Štvanici, kde se budou prát dva mí potenciální soupeři, Pirát Krištofič a polský zápasník Bejček. Vítěz potom půjde se mnou a bude záležet, jak moc si dají do těla, kdy budou moci nastoupit k zápasu o pás. Doufám, že to bude třeba září nebo říjen.

Patrik Kincl a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Tomáš Dražek, Český rozhlas

Proč by se měli dívat i ti, kteří tomuto sportu neholdují? Co by je mělo nalákat?
Neměli by se na to koukat jen tak zpovzdálí, ale měli by si opravdu zajít na místo té akce. Myslím si, že ta show a celá atmosféra jim smyje všechny předsudky, které za televizní obrazovkou mohou vůči tomuto sportu ještě někde být.

Nebojí se o vás vaše žena a rodina?
Nebojí se, mi fandí, podporují mě, manželka se mnou chce dokonce diskutovat o soupeřích nebo o přípravě na zápas.

Patrik Kincl, zápasník, šampion, byl dnes hostem Českého rozhlasu Hradec Králové. Děkuji za rozhovor a držíme všichni palce, aby se vám dál dařilo. Hodně štěstí.