Rozpadla se u nás společenská důvěra, nikdo nikomu nevěří. Byli jsme na jedné lodi a to se vytratilo

17. listopad 2021

První primátor Hradce Králové po Sametové revoluci v roce 1989 Martin Dvořák stál v čele města 8 let. Byl jedním z prvních, kteří v listopadu 1989 po městě chodili s trikolórou, protože jak říká, svoboda a demokracie je pro něj živnou půdou stejně jako kyslík.

Martin Dvořák ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Martin Dvořák (* 11. listopadu 1956 Praha)

politik, diplomat, ekonom a publicista. V letech 1990-1998 byl primátorem města Hradce Králové. V roce 2016 mu byla řádem milosrdných bratří udělena Cena Celestýna Opitze za vzor v péči o nemocné a potřebné za jeho humanitární a rozvojovou činnost v Kosovu a Iráku, a za celoživotní postoj vůči službě lidem a společnosti.

Rok 1989 odstartoval novou éru fungování naší země. Za co jste nejvíc rád, že se u nás podařilo?
Myslím si, že je toho strašná spousta, co se změnilo k lepšímu a možná si to někdy ani neuvědomujeme. Ale pro mě jsou základní věci, že je svoboda a demokracie, že volby jsou svobodné. Že máme politickou konkurenci, máme svobodná média, veřejnoprávní i soukromá, každý má právo vyjádřit svůj názor a účastnit se politické soutěže. A ta konkurence samozřejmě nutí politiky, aspoň doufám, aby byli slušnější, poctivější a lepší než ti ostatní. Ale možnost svobodné volby je základní. A pak jsme se také samozřejmě vrátili na západ, stali jsme se součástí transatlantické kulturního prostoru, patříme do Evropy. To jsou všechno věci, za které jsem strašně rád a jsem šťastný, že jsem se jich dožil.

Zdá se mi, že demokracie a svoboda naráží na svoje limity. Vnímám silně, jak se svoboda jednotlivce střetává se zodpovědností.
Martin Dvořák, politik, diplomat, ekonom a publicista

Svoboda je ale také závazek. Mnozí by se chtěli vyjadřovat ke všemu, společnost je polarizovaná. Můžeme to vnímat jako daň za demokracii?
Je to daň, ale krutá daň. Já musím říct, že v poslední době mi hodně v hlavě leží to, že demokracie a svoboda naráží na svoje limity. Kdy se ukazuje, že svoboda jednotlivce, pro kterou já bych dýchal a dal život, se střetává se zodpovědností. Já nevím, jestli mám právo poškodit planetu natolik, aby moje děti a vnoučata už tady nemohly dýchat. A to jsou věci, které asi úplně ještě filozoficky ani politologicky nemáme dořešené.

Čtěte také

Ale mně to začíná trápit, protože vidím onu polarizaci. Vidím zneužívání médií. A to všechno se schovává za svobodu. Vidíme obrovský boj antivaxerů, bojovníků proti vakcinaci a rouškám. Když ty debaty sleduji, tak je mi z toho úzko. Protože si říkám, jasně, každý má právo rozhodnout o svém životě, ale má také právo rozhodnout o tom, že nakazí někoho jiného?

Jste politik. Existuje z vašeho pohledu nějaké ideální řešení, aby nebyla svoboda omezována?
Úplně ideální řešení hledat nemůžeme. Měli bychom hledat řešení efektivní. Speciálně v naší zemi se stala jedna hrozná věc a to, že se úplně rozpadla takzvaná společenská smlouva, že nikdo nevěří nikomu. Občané nevěří vládě, vláda nevěří občanům. Ta dohoda se úplně rozplynula. Když si vzpomenete na jaro loňského roku, kdy jsme všichni šili roušky, snažili jsme se navzájem jeden druhému pomáhat a byli jsme solidární, ošetřovali jsme se a pomáhali zdravotníkům. Všichni jsme byli na jedné lodi a chtěli jsme to zvládnout. Tento kapitál se promrhal a úplně ztratil. Myslím si, že to je jedno z největších neštěstí, které nás s covidem potkalo. Rozpad vzájemné společenské důvěry. A vzájemné osočování různých táborů přesvědčených o tom, že oni mají pravdu a ti druzí jsou pitomci.

Čtěte také

Byl jste vždy aktivním občanem, rád chodíte mezi lidi. Máte pocit, že těch, kteří nejsou lhostejní, přibývá?
To neumím říct, některé věci se posouvají dobře, jiné spíš k horšímu. Příkopy a hradby mezi jednotlivými společenskými bublinami se hrozně prohloubily a zvětšily. Ale na druhou stranu to možná paradoxně burcuje víc lidí k tomu, aby se o veřejný prostor zajímali, aby se zapojovali do diskuzí. Lidé se probouzejí a jsem rád, že už není hanbou a ostudou vzpomínat na Václava Havla. Že už není pravda a láska jen nadávka, jak to tady skoro 20 let fungovalo. Mám pocit, že se Havlův étos vrací, a to je dobře.

Dlouho jste žil v zahraničí nejen jako velvyslanec. Zažil jste také misi v Kosovu. Když porovnáte českou mentalitu s jinými lidmi, jsme my Češi hodně speciální?
To je hezká otázka. Žádný národ by neměl podlehnout mýtu, že je něčím výrazně speciální a jiný, nedej pánbůh lepší než ostatní národy. Ale určitě se nějaká specifika, která prostě máme v genech, se vypozorovat dají. A celý můj pobyt v zahraničí mi potvrzoval to, že naše zvláštnost spočívá v tom, že jsme skutečně kdesi uprostřed. Mezi Východem a Západem, mezi bohatým a pracovitým Severem a mezi Jihem, který je trošku spíš, řekněme, na tanec než na práci, když to zjednoduším. Mockrát jsem si uvědomil, že ačkoliv si to nechceme přiznávat, ve spoustě věcí máme velmi blízko k Němcům a Rakušanům. Prostě společná historie tady je.

Jsme ‚voříšci Evropy‘ a to je dobře. Mix různých vlivů je to nejhezčí, co Češi do světové kultury přináší. V tom jsme unikátní.
Martin Dvořák, politik, diplomat, ekonom a publicista

Ale třeba pobyt v Kosovu mně také přesvědčil, že v lecčems přemýšlíme jako Balkánci. Jako skutečný Východ, který má neúctu k autoritám, který není schopen jakési zodpovědnosti. Prostě skutečně v tom našem malém kousku světa se prolíná velká spousta vlivů. A že jsme vlastně v uvozovkách voříšci Evropy, to si myslím, že je dobře. Protože ony ty přešlechtěné rasy potom mají určité problémy. Zdá se mi, že mix různých vlivů je to nejhezčí, co Češi do světové kultury přináší. A myslím si, že v tomto jsme skutečně ojedinělí a unikátní.

Čtěte také

Za svou politickou základnu jste si vybral Starosty a nezávislé. Myslíte, že má šanci vládní koalice vydržet celé následující čtyři roky?
Šanci určitě má, protože má společný cíl. Na druhou stranu ty koalice vznikly účelově, to se nikdo ani nesnažil skrývat. Letos poprvé ve volbách v tom demokratickém bloku vlastně žádné hlasy nepropadly, protože byly jen dvě možnosti a obě jasně zvolitelné. Naopak ona nesystémová část politického spektra na tom velmi tratila, protože spousta hlasů propadla. A teď by se i ta vládní koalice měla zamyslet nad tím, jak obhospodařit onen milion zklamaných voličů, kteří dnes v poslanecké sněmovně žádné zastoupení nemají.

Celý rozhovor Pavly Kindernayové s politikem, diplomatem, ekonomem a publicistou Martinem Dvořákem si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová