Listopad 1989. Šlo o všechno, ale mnozí neměli z potupných časů normalizace téměř co ztratit

Čtěte také

Jak listopad před 30 lety změnil život pozdější soudkyni Ústavního soudu Elišce Wagnerové?

Kdo přinesl Čestmíru Klosovi židli, aby na ni mohl vystoupit a hovořit k davům? „To byl asi Jarda Runeš. Protože měl k židlím blízko, on už byl v Krkonošském nábytku. Ale v tu dobu to byl hrozný risk. Můj tehdejší šéfredaktor, vysoce postavený ve stranickém žebříčku, sedával s ředitelem v živém plotě a živě poslouchali, co my tam na těch židlích vyprávíme.“

„A já byl majitelem psacího stroje, tak se u nás napsaly takové pozvánky, kde jsme zvali lidi na 23. listopadu na náměstí na shromáždění pro podporu studentů. A to jsme druhý den kolportovali, já do podniku Kablo a další kluci do Tesly. Takže ve čtvrtek se tam sešlo strašně moc lidí,“ vzpomíná Jan Konvalina.

A Ivoš Farský doplňuje. „Já jsem byl v té době na vojenské prezenční službě. A když už to bylo neudržitelné i na vojně, což jsme poznali podle toho, že nám politruk zakazoval sledování televizních zpráv. Předtím se vždy kontrolovalo, jestli se všichni koukáme.“

Čtěte také

Václav Bartuška byl jedním z vůdců listopadové revoluce. Jak na dobu před 30 lety vzpomíná?

„A konkrétně náš útvar v listopadových dnech po tankových jednotkách měl jet do Prahy odklízet barikády, případně hloubit masové hroby.“

„Představte si, že i na tom našem gymnáziu proběhlo setkání studentů s předsedou městského národního výboru a městského výboru KSČ. Sešli se tam všechny třídy gymnázia,“ vzpomíná Josef Krejčí.

A tehdy na gymnáziu zasahovaly Lidové milice. „Se zbraněmi. Aby si ty děti uvědomily, že to tak úplně jednoduché nebude.“

„Toho 27. listopadu 1989 jsem já osobně prožíval největší strach, jak dopadne generální stávka. Do 12:00 jsme museli vydržet a teď když se od hrnula od severu Tesla a od jihu Kablo spolu se Škodovkou, tak to byl neuvěřitelný pocit. Ale kde jsme teď? Myslím si, že je zapotřebí o tom stále mluvit.“