Rád věci vymýšlím a dělám po svém, rutina mě moc nebaví, usmívá se ministr Martin Dvořák

Na primátorování vzpomínám dodnes s láskou, až bych řekl, se slzou v oku. Ale první čtyři roky byly trošku jiné než ty čtyři následující.
Martin Dvořák, bývalý primátor Hradce Králové

Pojďme se zastavit u Hradce Králové, protože to je váš domov.
Ano, je to můj domov, ale musím být úplně fér. Narodil jsem se narodil v Praze, což se možná ví, a pak jsem vyrostl v Pardubicích od svých šesti měsíců až asi do 20 let. Až do studia na gymnáziu jsem žil v Pardubicích, takže já mám ten pověstný Pardubicko - hradecký konflikt tak trošku jinak nasazený než zbytek Hradečáků.

Čtěte také

Rozpadla se u nás společenská důvěra, nikdo nikomu nevěří. Byli jsme na jedné lodi a to se vytratilo

Když jsem byl zvolen primátorem, tak mi z Pardubic chodily naštvané dopisy, jak jsem to mohl Pardubicím udělat. A jistý hradecký patriot mi říkal, jak tady můžeš dělat primátora, když jsi se sotva přistěhoval a my jsme tady třináctá generace a pořád nic. A já jsem odpovídal, možná je to proto, že právě nejsem zatížen těmi dlouhodobými sousedskými spory, který tady už možná ty rody mezi sebou někdy vedli.

Takže jsem se se zamiloval do Hradce Králové opravdu až přes svoji první ženu, která byla z Hradce. Ale nepotkal jsem ji tady v Hradci, nýbrž na vysoké škole v Praze a přiženil jsem se do Hradce Králové. Pak už ze mě byl Hradečák jako poleno.

Je tady ve městě nějaké místo, kam se rád vracíte?
Já tady stále bydlím, dokonce jsme v roce 2021 prodali byt v Praze s tím, že už se stahuji na důchod do Hradce, což úplně nevyšlo. Ale bydlíme tady a já jsem tady doma. Těch míst, která mám po Hradci rád, je opravdu velká spousta. Ať už je to soutok Labe s Orlicí a nádherné parky a sady.

Procházet se hradeckými ulicemi je podobné jako, když vás obejme teplá deka. Prošel jsem velkými světovými městy, ale tady jsem doma.
Martin Dvořák, bývalý primátor Hradce Králové

Nechci působit nafoukaně, ale jsou tady místa, kde cítím také moji stopu. Že tahle věc nebo tohle místečko vzniklo nebo bylo zkrášleno během mého osmiletého primátorování. Proto jsem zmínil i soutok a tamní velké arboretum. Čelakovská ulice taky byla tenkrát ještě průjezdná, motorizovaná, udělala se z ní pěší zóna.

Čtěte také

Znáte to, chcete-li Boha rozesmát, sdělte mu své plány, říká Martin Dvořák z Ministerstva zahraničí

Musím říci, že procházet hradeckými ulicemi je pro mě vždy podobné jako, když vás obejme teplá deka. Připadám si tady doma. Prošel jsem velkými světovými městy, ať už to byl New York, Washington nebo Dohá, ale zkrátka sem se vracím domů.

Jak tedy vzpomínáte na těch osm let primátorování?
Vzpomínám na to dodnes s láskou, až bych řekl, se slzou v oku. Musím říct, že ty první čtyři roky byly trošku jiné než čtyři roky následující. Když jsem nastoupil tenkrát ještě na Ulrichově náměstí na magistrát, tak první velká výzva byla prakticky přeplněná skládka. Což mimochodem nebyla skládka, ale písník, do kterého se sypaly odpadky, což samo o sobě byl svým způsobem zločin.

Takže mé první dny a týdny ve funkci spočívaly především v tom, že jsem objížděl okolní obce a prosil tamní starosty, jestli by nás nenechali sem tam nějakou tunu odpadu vysypat na jejich skládku. Začali jsme samozřejmě pracovat na dlouhodobějším řešení a musím říct, že jsem na to docela hrdý.

Čtěte také

Bývalý primátor Hradce Králové Martin Dvořák a jeho vzpomínky nejen na „sametový“ listopad 1989

Během mého působení vznikla firma Marius Pedersen, která začala budovat skládku ve Chvaleticích. Dnes je to gigant, který ovládá asi třetinu trhu po celé republice a expanduje i do okolních zemí. Už to není dánská firma, ale francouzská, ale zkrátka vzniklo to tenkrát tady na koleně. Ta firma dodnes skvěle funguje a platí tady daně.

A těch věcí, které byly dlouhodobě neřešené, byla strašná spousta. A já musím říci, že mě mnohem víc v životě baví věci, které si můžu dělat po svém, vymýšlet je a nějakým způsobem strukturovat a chystat, než-li jet v rutině, kde už jsou koleje zajeté a už s tím nemůžete nic moc dělat.

Setrvačnost je dlouhodobá a lidé vlastně nechtějí moc změn, ale když se něco udělat musí, tak musí. V tom prvním období to byly také například generel stezek pro slepce a bezbariérové přechody. Na ta devadesátá léta se často vzpomíná, že to byl Klondike a mafie. Ale mám pocit, že v Hradci to byla nejdynamičtější epocha, kdy se opravdu strašná spousta věcí podařila.

Lada Klokočníková a Martin Dvořák v rozhlasové kavárně|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Celý rozhovor Lady Klokočníkové se současným ministrem pro evropské záležitosti a prvním polistopadovým primátorem Hradce Králové Martinem Dvořákem si můžete poslechnout v našem audioarchivu.