Psí psycholog pomáhá lidem správně a pozitivním způsobem komunikovat s jejich čtyřnohým přítelem

Co vlastně dělá takový psí psycholog?
Psí psycholog pomáhá lidem správně komunikovat se svým pejskem, chápat chování onoho pejska a případně ho modifikovat a měnit tak, aby to vyhovovalo jak lidem, tak pejskům. Aby se cítili dobře lidé i psi.

Vnímám jako své životní poslání pomáhat lidem najít správnou cestu ke svým pejskům a pejskům zvýšit kvalitu života.
Pavel Bradáč, psí psycholog

Jaký impuls vás k tomu přivedl?
Kdysi jsem jako manažer, obchodní či generální ředitel vyhořel úplně do dna a chtěl jsem dělat něco, co má smysl. A tohle mi smysl dává. Vnímám to jako životní poslání, pomáhat lidem najít cestu k pejskům a pejskům zvýšit kvalitu života.

Pavel Bradáč ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Musel jste ale přijít na způsob, jak to dělat oním pozitivním způsobem.
Prvního psa jsem měl v roce 1993, až jsem se oženil. Trošičku mi v životě něco chybělo a zjistil jsem, že ten pejsek mi dává vyšší kvalitu života, větší pohodu a je to vlastně životní parťák. A pomaličku jsem zjišťoval, jak to funguje, jak se cvičí. Pak jsem dva roky cvičil s rakouskou záchranářskou skupinou a pak už jsme dělali výcvikové tábory u moře, vodní záchranařinu, dělávali jsme zimní a letní tábory, ale vyhořel jsem v té práci. Nechal jsem toho a šel jsem dělat se psy.

Čtěte také

Psichologie aneb po dobrém jde všechno líp. Tomáš Nushart preferuje metodu pozitivní výchovy pejsků

Když jste vychovával svého psího parťáka, nikdy jste ho neplácl novinami?
Ne, určitě ne. Dělám s pejsky už 25 let, ale stále se učím, hledám pozitivní metody, hledám jemnější a citlivější cestu, učím se chápat jak to v té psí hlavičce funguje. A čím déle to dělám, tak musím říct, trošku zjednodušeně, že vlastně není moc důvodů, proč se pes chová tak, že se se to nelíbí jeho majitelům.

Jak tedy vypadají ony pozitivní metody, když plácnutí novinami je špatně?
Pozitivní metoda je, že nepotlačuji žádné chování pejska, ale ukazuji mu, co se mi líbí. Komunikuju s ním takovým způsobem, že pejsek chápe, co se mi líbí, co má udělat, jak a kdy to má udělat. Čili učím ho správnému chování v situacích, kdy pejsek buď neví jak se zachovat nebo je ve stresu. Ale aby to fungovalo, tak se samozřejmě lidé i psi v první řadě musí zbavit stresu a strachu, pokud mají pocit, že je ta situace ohrožuje, že ji nemají pod kontrolou. Teprve potom může nastoupit nějaké naučené chování. A hodně lidí nechápe, že když se pes chová divně, tak je to často způsobeno stresem. Někdy lidé nevidí ten stres, nevnímají, že to chování je ze stresu a potom ten pejsek samozřejmě vidí, že mu tohle nefunguje, tak přitlačí třeba i do vrčení. Vrčení vždy znamená, že pejsek se cítí nekomfortně. A pokud se lidé se snaží získat roli takzvaně vůdce smečky tím strachem, tak pejsek někdy ze strachu jde do až agresivity a podobně.

Čtěte také

První česká psí fyzioterapeutka s prestižním britským vzděláním staví ochrnuté psy zpět na nohy

Dobře, tak mám štěňátko, které mě kouše a já nechci, aby to dělalo. Jak ho to pozitivním způsobem odnaučit?
To kousání může mít několik důvodů. Štěně si chce hrát, tak blbne, divočí. Pokud tu hru nepřijmu, ztuhnu, počkám až toho štěňátko nechá, a ono toho obvykle nechá. Protože stejně to řeší jeho psí máma. Tím ztuhnutím psi vědí, že to je moje ignorance, že to odezní. Tak ho naučím situaci zvládat. Nebo když psovi hrabete do krmení, berete mu misku, to také často vede k kousání. Jde tedy o to štěně naučit, že ruka v misce je v pořádku. Tak mu tam rukou dosypávám, neberu mu misku.

A pes si zvykne, že ta ruka mu dává něco navíc, nic mu nebere.
Ano, zvykne si, že vaše ruka je v tom prostoru bezpečná. Že je ruka kámoš.

Naši ruku by tedy měl pejsek měl chápat jako parťáka, kamaráda a kámoše.
Přesně tak. Je to poměrně důležitá informace, protože velkou část případů, které řeším, je kousání od pejsků, že koušou do vlastních lidí, případně do dětí. Nebo vrčí při nějaké manipulaci a podobně. Protože ta manipulace velmi často zahrnuje chování člověka, na které pejsek reaguje negativně. A je pod tlakem, pod stresem. Mnohdy psa stresuje předklon, chůze proti němu, snaha o pohlazení a manipulace rukama.

Čtěte také

Jediná naše psovodka, hledající v přírodě nelegálně nastražené otrávené návnady a uhynulé ptáky

Když vidíme na ulici cizího pejska, hned se k němu skláníme, tak to ho stresuje?
To ho velmi často stresuje. Pejsek to nedává často najevo tím, že by vrčel a vztekal se, někdy se jen olízne, odvrátí hlavu, choulí se a podobně. Většina psů není agresivních, ale něco se jim nelíbí a pokud na to nejsou trénovaní, tak tvrdím, že by se každé štěně mělo učit zvládat manipulaci rukama jako úplně první věc. Svého psa jsem jako první učil zvládat, že na něj sahám rukama, že ho tahám. Takže když ho dnes vezmu za kůži a zvednu ho, tak je rád, že ho čeká piškot. To jsou přesně věci, které můžu buď natrénovat, nebo se tvářit, že to pes musí vydržet, nesmí si to dovolit. Učíme ty pejsky situace zvládat. Protože pokud pejsek projde malinkým stresem s piškotem, s pamlskem, tak se ho učí zvládat. Pokud ale rázem projde velkým stresem, což může být třeba nějaká drsná manipulace u veterináře, při stříhání a podobně, začne se těch rukou bát a nám potom trvá poměrně dlouho ho naučit, že se to dá zvládat.

Čtěte také

Policejní kynolog si bere práci domů. Výcvik a péče o čtyřnohého parťáka pokračuje neustále

Takže se dají psi přeučit i v dospělosti?
Většinou skoro všichni se dají přeučit, ano. Zatím jsem nemusel nechat uspat žádného psa, protože se všichni dali zvládnout. Vždy jsem k němu tu cestu našel, ale někdy to je na delší dobu. Ovšem určitě se to dá vždy zvládnout.

Důležité je asi také rozpoznat, když nám pejsek nějak dává najevo, co se mu něco nelíbí.
Mám hodně přednášek na serveru psiuniverzita.cz a tam se dá na většinu problémů najít pozitivní řešení. Přidávám tam další a další přednášky, teď je jich tam zhruba dvacítka na různé problémové chování. Prostě nejčastější problémy s pejskem. A pokud byste si nevěděli rady, tak na webu psychologpsu.cz si můžete domluvit konzultaci. Mám i školu pro trenéry, letos mám 15 trenérů. Moje vize je, že by každý pes měl mít možnost chodit do dobré psí školy, která ví, jak se problémy řeší, umí rozpoznat, když pes není v pohodě.

Jakub Schmidt a Pavel Bradáč ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Naším hostem byl psí psycholog Pavel Bradáč. Moc děkuji za všechny pozitivní rady. Věřím, že si k našim pejskům najdeme cestu.