První Češi dojeli na fichtlech až na Rudé náměstí. A proč se neviděli s Vladimírem Putinem?
Michal Franc a Martin Gregor se zdárně vrátili z Ruska, když dojeli jako první Češi na krásných Jawách 50 do Moskvy až na Rudé náměstí. Už jsou doma a hned zařali plánovat další výpravu. Ta Moskevská trvala 28 dní a ujeli na ní 5 800 kilometrů.
Projeli Polsko, Ukrajinu, Rusko, Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Litvu. V Polsku natankovali na odlehlé no name pumpě asi pančovaný benzín a tak měli hned postaráno o zábavu, protože motorka nechtěla jet. Na Ukrajině měl Michal nehodu, vjel jsem do výmolu ve městě Luck a už letěl přes řídítka. Na to bude mít už napořád vzpomínku. Pěknou jizvu na koleni.
Všude dobře, tak co doma. Tak to je heslo, které razí Michal Franz a Martin Gregor. Tak tentokrát na měsíc vyrazili z Chocně do Ruska. Copak jste nám to přinesli ukázat? Krásná matrjoška. A tím jsem si hrál já, když jsem byl ještě ve školce.
My právě také, tak proto jsme si pro mě museli do Ruska teď zajet.
Motorky to všechno zvládly? Vydržely?
Motorky to zvládly. Měli jsme jen jeden takový větší defekt s motorem. Nějaká netěsnost, ale naštěstí jsme měli s sebou náhradní motor. Tak trochu jsme s tím počítali, bylo jednodušší ho vyměnit, než to nějak přetěsňovat. A pak už to bylo v pohodě. Standardní věci jako je svíčka, nějaké vyčištění trysky. Takové drobnosti. Jinak všechno v pořádku.
My se k tomu motoru možná ještě dostaneme, protože je tady také ve studiu. Martine, proč jste ho přinesl?
To je také jen taková dekorace, ale je to přímo on, co s námi absolvoval kus cesty. Je to ten rozbitý motor.
Proč jsme se nakonec nesetkali s Vladimírem Putinem? To je strašně dlouhá historka. Zveme vás na naše přednášky, kde se to určitě dozvíte.
Michal Franc a Martin Gregor, s Jawou 50 na Rudé náměstí
Vaše motorky už tedy něco pamatují. Jedna je rok výroby 1975, druhá dokonce 1970.
Jedná se o motocykly JAWA Pionýr a JAWA Mustang. Je to klasický dvoutaktní padesátkový motor. A náhradní jsme vezli s sebou přidělaný na bagáži. Říkali jsme si, kdyby se náhodou stal nějaký velký problém, tak abychom měli kam sáhnout. Původně jsme dříve vozili jen náhradní díly. Jen takové drobnosti. A teď jsme si říkali, když jsem to dali na jednu hromadu, všechny ty náhradní díly, že bude možná lepší složit celý motor. Takže jste vzali celý motor.
Kolik kilometrů máte za sebou?
Teď máme za sebou 5 800 kilometrů na těchto motorkách.
Dva nadšenci v sedlech Mustanga a Pionýra. Jawy ze sedmdesátých let vyráží na Balkánskou expedici
Dvě motocyklistické helmy dorazily dnes do našeho studiu. Jejich majitelé si je v sobotu 22. července nasadí, usednou na pionýry a vydají se dopoledne z choceňského náměstí na cestu směr Balkán. Michal Franc a Martin Gregor jsou milovníci motorek a dobrodružného cestování.
To by chtělo zdůraznit, protože to je víc než loni na Balkáně. Tam to bylo 4 500 kilometrů.
Ano, teď to máme o nějakých 1300 kilometrů ještě dál.
Proč Rusko. Proč jste se rozhodli dojet na pionýrech až na Rudé náměstí?
Rusko je zajímavá země. A my jsme se hlavně dočetli, že v Moskvě ještě na těchto motorkách nikdo z Československa a z Čech nebyl. Takže to naše cestování má v něčem prvenství. Tím pádem jsme teď byli první Češi, kteří dojeli na těchto motorkách až na Rudé náměstí v Moskvě.
Gratuluji. Vy jste vyrazili směrem tedy Polsko a pak Ukrajina.
Z Ruska jsme se dali do Finska. Z Finska jsme přejeli trajektem z Helsinek do estonského Tallinu a pak Lotyšsko, Litva a Polskem zase domů.
Co silnice? Zhoršoval se jejich stav směrem na východ?
Na Ukrajině to je úplně jiný svět. Tam ty cesty, to je opravdu bída. Pak jsme přijeli do Ruska, kde nám také každý sliboval, že to bude to samé jako na Ukrajině. A tam jsme byli mile překvapeni, protože tam jsou ty cesty úplně v pořádku.
Ale na Ukrajině měl snad Michal nějakou havárii.
Ano, ty cesty jsou tam opravdu špatné. Takže jsem si nevšimnul výmolu, protože přes něj přejelo auto, tak jsem neviděl tu díru. No, letěl jsem přes řidítka. Ale já na to jsem už zvyklý při tom našem cestování. Akorát to z té letošní cesty vezu vzpomínku na celý život, protože mám pěknou jizvu na koleni. Koleno bylo roztržené.
Jedním z motivů té vaší cesty bylo také navštívit černobylskou jadernou elektrárnu. To se vám ale nepodařilo.
To se nám nepodařilo, bohužel. My jsme se na to strašně dlouho těšili, ale v ten den, co jsme přijeli do Kyjeva, co jsme se ubytovali, tak nám volali z agentury, která nám zařizovala vstupy do Černobylu. Že tam někdo založil požár v Červeném lese, který je přímo u jaderné elektrárny, takže byla zóna na několik dní uzavřena. Musel se tam ten požár zdolat. Nejhorší na tom bylo, že hořel Červený les a to je jedno z nejradioaktivnějších míst právě v té zóně. Takže měli všichni strach o bezpečnost turistů, co tam jezdí. Tak se to raději na pár dní uzavřelo.
28 dnů jste byli na cestách. Na pionýrech jste dojeli až na Rudé náměstí do Moskvy a zase zpátky. Vy jste prý dokonce ještě před cestou psali vládci Kremlu Vladimiru Putinovi, je to tak?
Ano, psali jsme. Psali jsme panu prezidentovi do Ruska. Ona to byla spíš taková recese, protože nám nikdo nevěřil, že bychom ho mohli kontaktovat. Takže jsme mu poslali dopis, že bychom se s ním chtěli potkat v Moskvě až přijedeme.
Přišla odpověď?
Odpověď přišla. Ale ona to je strašně dlouhá historka. Takže možná bych tímto chtěl lidi pozvat na naše přednášky, kde se tohle právě dozvědí. A tam jim povyprávíme, jak a proč jsme vlastně odmítli setkání s ruským prezidentem.
A co Moskva, kam jste dorazili? To by prvotní cíl celé cesty. Jak se vám Moskva líbila. Rudé náměstí?
Moskva je úžasná. Je to nádherné město. Takže jsme prošli hromadu památek od Rudého náměstí přes metro a různé další stavby. Naštěstí jsme domluvili člověka, který umí česky. Je to Rus, který žije v Moskvě a on nás tam všude provedl. Všechno nám vysvětlil, všechno nám domluvil. Takže z Moskvy máme úplně nádherný zážitek. Spoustu pěkných fotografií, které také budeme prezentovat na přednáškách a spoustu zajímavých zážitků.
Kde jste spali v Moskvě? Vy jste se tam ubytovali. Nějaký byt jste měli pronajatý?
Právě Alex nám domluvil pronájem malého bytu relativně v centru města. Bylo to takové veselé, protože to bylo v panelákové čtvrti, kde byly všechny paneláky stejné. A Alex nás vždy vysadil, nasměroval správným směrem a my jsme každodenně hledali ten náš správný panelák s naším bytem mezi těmi stejnými paneláky. To bylo docela veselé.
Kam jste jeli pak? Vy jste totiž dojeli i do Leningradu nebo do Petohradu dnes, bývalého Leningradu.
Z Moskvy jsme se vydali právě do Petrohradu. A tam to bylo také perfektní, protože tam jsme se zase seznámili s Čechem, který žije už 4 roky v Rusku, s Petrem. A ten nám zase pomohl sehnat ubytování a 3 dny se o nás v Petrohradu staral. Také nás provázel po městě.
Petr z Petrohradu.
Těšili jsme se zase na zimní palác a na bitevník Aurora, takže to jsme všechno viděli. A je i úžasné metro v Petrohradu. A v Petrohradu jsme měli také možnost, že ven z města nás vyprovodili motorkáři z jednoho z nejstarších motorkářských klubů Noční vlci. Jeli nám ukázat ještě pomníky a památníky i na Ladošském jezeru.
4 400 kilometrů v sedlech Pionýrů přes Balkán. To je nocleh v minovém poli i střelba na vinici
V sobotu 22. července usedli dva motocykloví nadšenci Michal Franc a Martin Gregor na choceňském náměstí do sedel svých Pionýrů a vyrazili na balkánskou expedici. Sledovat jste je mohli na facebookových stránkách S Jawou na cestách. Plán byl vyrazit na Slovensko, přes Maďarsko do Chorvatska. Odtud do Bosny a Hercegoviny, Černou Horu, Albánii a Řecko. A zpátky k domovu přes Makedonii, Kosovo, Srbsko, Liberland a opět Maďarsko a Slovensko.
A pak jste jeli směrem do Finska. Co se vám vybaví, když se řekne Finsko?
Když se řekne Finsko, tak se mi vybaví ukrutná zima, déšť a hlavně vysoké horečky, který jsem tam dostal z té zimy a z toho deště. Takže Finsko a celé Pobaltí jsem si ani moc neužíval. Protože 5 - 6 dní jsem jel ve vysokých horečkách a pršelo, foukal vítr, zima. Hrůza.
Z finských Helsinek jste jeli trajektem do estonského Tallinu, pak Lotyšskem a Litvou přes Polsko zpátky domů. Co takový největší zážitek z celé cesty, která tedy trvala 28 dní. 5800 kilomterů?
Největší zážitek? Asi dostat ty motorky na Rudé náměstí. To byl ten hlavní bod. Ale silný zážitek byl, když nás pozvali zástupci českého velvyslanectví v Moskvě na prohlídku úřadu. My jsme tedy přišli na velvyslanectví a proházel nás zástupce velvyslance pan Petr Kroužek a první tajemnice Michaela Jeřábková. Musím říct, že to je určitě jedno z nejhezčích našich velvyslanectví.
Čtěte takéS Jawou na cestách
A tvůj nejvvětší zážitek, Martine?
Přes všechny tyto zážitky, které se vryjí do paměti, tak pro mě bylo nejlepší, když jsme přejížděli z Polska do České republiky a ty motorky pořád jely. Byly relativně v pořádku. Nic se extrémního nestalo, kromě toho motoru a jednoho špatného těsnění. Prostě ty motorky to úplně bez problémů zvládly.
Martin byl jako vždy hlavní automechanik výpravy, takže z toho technického hlediska věřím, že se jeho srdce raduje. A teď se tedy chystáte na přednášky. Už víte termíny, kdy budou a kde?
Bohužel ještě vůbec termíny nevíme, protože jsme přivezli tolik fotek a ještě jsme to nepořídili dát za ty 2 týdny do kupy. Myslím si, že za další 2 týdny už bychom mohli mít za sebou nějakou testovací přednášku pro přátele, abychom mohli rozjet nějakou šňůru.
Tak nám pak dejte vědět, ať to můžeme říct všem. Michal Franz a Martin Gregor, kteří jako první Češi na pionýrech dojeli z Česka až na Rudé náměstí v Moskvě. Moc děkujeme za návštěvu.
My děkujeme za pozvání. Na shledanou.
Související
-
Mám rád své vnitřní výzvy. Nechci se s nikým srovnávat. Učitel hudby putoval s kolem kolem světa
Petr Mazal, učitel hry na flétnu v Základní umělecké škole v Poličce, ujel na kole za 150 dnů fantastických 27 000 km. Cestou prožíval i okamžiky, kdy mu šlo o život.
-
100 triků, jak přežít cestu okolo světa. Pozpátku kolem zeměkoule putovali Katka s Petrem
Ať už cestujete kamkoli, s kýmkoli a s jakýmkoli cílem, Kateřina Krejčová a Petr Ptáčník vám poradí, jak to přežít a ještě si to užít.
-
Nejkrásnější pohled na svět je ze sedla. Ovšem cyklistického....
Přejeme vám krásný den a taky možná šťastnou cestu, jestli nás posloucháte třeba někde za volantem. Protože teď to bude taky o cestě, dokonce o velmi zajímavé dobro...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
