Při vyřezávání betlémů celý svět zmizí a člověk se soustředí jen na figurky, směje se Jakub Sochor

1. prosinec 2021

Máme krásný adventní čas, ze všech stran, z oken a z ulic na nás dýchá předvánoční atmosféra. A my ji teď ještě trošku podpoříme s naším dnešním hostem, kterým je Jakub Sochor. Možná ho znáte jako mluvčího hradecké fakultní nemocnice, on je ale také zdatným řezbářem a pokračovatelem velké rodinné betlémářské tradice.

Vyřezávat betlémy, to je úžasná věc. Jak se z tebe vlastně stal zručný řezbář?
Začal jsem, když mi bylo asi dvacet, takže se tomu věnuji přes 20 let. A myslím si, že je to hezké a hlavně krásné pokračování naší rodinné tradice. Je důležité, aby se člověk uměl zastavit v tom shonu současného světa a věnoval se něčemu, co ho baví. Někdo plete ponožky, jiný umí háčkovat a já vyřezávám betlémy.

Jakub Sochor ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Někdejší novinář Jakub Sochor z Hradce Králové se více než patnáct let věnuje výrobě betlémů. Pokračuje tím v rodinné tradici. Spolu s otcem pořádá příležitostné výstavy současných i historických betlémů či pohyblivých mechanismů. Řezbařinu bere jako jeden z mnoha koníčků a cení si, když tím potěší druhé.

Jak velká je vaše rodinná tradice v betlémářství?
Začal s tím pradědeček ze Dvora Králové nad Labem, který kupoval od řezbářů v Nové Pace figurky do betléma a sám také některé vytvořil. A právě tento betlém potom získal jeden můj dědeček. Tedy jeden dědeček betlémy sbíral a druhý je vyřezával.

S tatínkem jsme soutěžili, kdo vyřeže menší betlém. A musím přiznat, že táta vyhrál s betlémem udělaným z třešňové pecky.
Jakub Sochor, mistr tradiční rukodělné výroby Královéhradeckého kraje

Který dědeček sbíral a který vyřezával?
Hradecký dědeček vyřezával. Já jsem tomu dlouho nepřikládal žádný význam, že se něco takového v rodině děje. Jako dítě si pamatuji, jak jsme betlémy stavěly a jak jsem to obdivoval. Zšeřelý pokoj, kde svítily jesličky, bylo to krásné. A když jsem potom dělal novinařinu, tak jsem si říkal, že život rychle pádí a že člověk by se měl trošku na chvíli zastavit. Poprosil jsem dědu, jestli by mi půjčil nůž a kousek dřeva. A začal jsem vyřezávat. Baví mě to do teď, což je neuvěřitelné.

Čtěte také

Slyšel jsem, že se k Sochorům domů chodilo o Vánocích dívat na betlémy.
To byl dědeček Bohuslav Sochor, který postavil své tři desítky betlémů v obývacím pokoji. Jeden ústřední betlém byl na pianinu, ten byl největší a také historický. Zval lidi, kteří přicházeli a byli rádi, že se můžou na betlémy podívat. A my jsme rádi, že v této tradici můžeme pokračovat, sbírku rozšiřujeme a je úžasné, že to pokračuje.

Vzpomeneš si na svoji první figurku, která se ti povedla?
Myslím, že figurka, která by se mi úplně povedla, ještě nepřišla. Člověk by se měl stále zlepšovat a mít nějaký cíl. Ale první figurka, kterou jsem začal vyřezávat, to byla postava mnicha. Protože on má ten svůj oděv až na zem, tak jsem se nemusel trápit s vyřezáváním nohou a dalšími detaily. Ruce má zkřížené, takže to byla relativně jednodušší figurka.

Čtěte také

Jak to bylo s tvým tátou, protože se téhle rodinné tradice dlouho neúčastnil?
Tak on mě s potutelným úsměvem pozoroval, jak se mi nedaří a jak nejsem moc šikovný. Když jsem viděl, že to sleduje, tak jsem za ním jednou přišel s tím, že už jsem vyřezal několik betlémů, ale že by bylo hezké, kdyby se ty figurky hýbaly. Že bychom tomu dali další rozměr. A protože on je mnohonásobně šikovnější než já, tak jsem ho poprosil, jestli by mi nepomohl ty figurky rozhýbat. Tak jsme jedno léto postavili pohyblivý betlém a od té doby občas uděláme nějaký další. Tátu to začalo tak bavit, že jsem potom ani nestíhal ty figurky vyřezávat. Tak si je začal vyřezávat sám. Tedy u nás se tradice přenesla netradičně ze syna na otce, trošku opačně. Teď už vyřezáváme spolu tři generace, protože mé děti už nám s tím pomáhají.

Taky děti?
Občas, ale ony ještě nevyřezávají. To se trošku bojím, ale už pomáhají třeba barvit figurky nebo přilepují ručičky a tak. Je to hezký program, když si v sobotu večer sedneme, uvaříme si čaj a všichni pracujeme na betlému.

Čtěte také

Slyšel jsem, že prý s tatínkem i soutěžíte, kdo vyřeže menší betlém?
To je pravda, ale já jsem to prohrál. Přiznávám, že jsem jednou k narozeninám dostal takovou krabičku, hodně krabiček, které se musely rozdělávat a končilo to vlašským oříškem. Ten, když se rozdělal, tak v něm byl ještě lískový oříšek. A v něm ještě byla pecka od třešně rozříznutá napůl a v ní byl vměstnán betlém.

Opravdu?
Ano. Říkal jsem si, čím tohle můžu trumfnout a při své technologické vybavenosti jsem zjistil, že to nemám kam hnát. Dokonce jsem udělal i anketku na Facebooku, kam dál by se to mohlo posunout. Někteří kamarádi tvrdili, že mám rozříznout hořčičné semínko a do něj udělat betlém. Ale zatím jsme se dál neminimalizovali.

Čtěte také

To už by bylo snad i do nějaké knihy rekordů.
Třeba v Číně jsou neuvěřitelní řezbáři, kteří pod silnou lupou s nějakým speciálním zařízením vyřezávají do daleko menších věcí daleko větší věci, když to řeknu takhle. Ale myslím si, že s naší technologií, tedy ručně nožíkem, už to asi dál neposuneme. Táta vyhrál s betlémem ve třešňové pecce. Ta naše evoluce zmenšování a minimalizace betlémů je teď k vidění na výstavě ve svitavském muzeu. Jsou tam i naše historické betlémy a naše současná práce, jsou tam díla další řezbářů ze Svitavska a z toho regionu. A do 16. ledna je otevřeno, takže lidé mohou dorazit.

Celý rozhovor Jakuba Schmidta s Jakubem Sochorem si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...