Při vyřezávání betlémů celý svět zmizí a člověk se soustředí jen na figurky, směje se Jakub Sochor

8 fotografií

Vyřezávat betlémy, to je úžasná věc. Jak se z tebe vlastně stal zručný řezbář?
Začal jsem, když mi bylo asi dvacet, takže se tomu věnuji přes 20 let. A myslím si, že je to hezké a hlavně krásné pokračování naší rodinné tradice. Je důležité, aby se člověk uměl zastavit v tom shonu současného světa a věnoval se něčemu, co ho baví. Někdo plete ponožky, jiný umí háčkovat a já vyřezávám betlémy.

Někdejší novinář Jakub Sochor z Hradce Králové se více než patnáct let věnuje výrobě betlémů. Pokračuje tím v rodinné tradici. Spolu s otcem pořádá příležitostné výstavy současných i historických betlémů či pohyblivých mechanismů. Řezbařinu bere jako jeden z mnoha koníčků a cení si, když tím potěší druhé.

Jak velká je vaše rodinná tradice v betlémářství?
Začal s tím pradědeček ze Dvora Králové nad Labem, který kupoval od řezbářů v Nové Pace figurky do betléma a sám také některé vytvořil. A právě tento betlém potom získal jeden můj dědeček. Tedy jeden dědeček betlémy sbíral a druhý je vyřezával.

S tatínkem jsme soutěžili, kdo vyřeže menší betlém. A musím přiznat, že táta vyhrál s betlémem udělaným z třešňové pecky.
Jakub Sochor, mistr tradiční rukodělné výroby Královéhradeckého kraje

Který dědeček sbíral a který vyřezával?
Hradecký dědeček vyřezával. Já jsem tomu dlouho nepřikládal žádný význam, že se něco takového v rodině děje. Jako dítě si pamatuji, jak jsme betlémy stavěly a jak jsem to obdivoval. Zšeřelý pokoj, kde svítily jesličky, bylo to krásné. A když jsem potom dělal novinařinu, tak jsem si říkal, že život rychle pádí a že člověk by se měl trošku na chvíli zastavit. Poprosil jsem dědu, jestli by mi půjčil nůž a kousek dřeva. A začal jsem vyřezávat. Baví mě to do teď, což je neuvěřitelné.

Čtěte také

100 let si tři generace rodiny Sochorů předávají zkušenosti s výrobou betlémů. I z vlašského ořechu

Slyšel jsem, že se k Sochorům domů chodilo o Vánocích dívat na betlémy.
To byl dědeček Bohuslav Sochor, který postavil své tři desítky betlémů v obývacím pokoji. Jeden ústřední betlém byl na pianinu, ten byl největší a také historický. Zval lidi, kteří přicházeli a byli rádi, že se můžou na betlémy podívat. A my jsme rádi, že v této tradici můžeme pokračovat, sbírku rozšiřujeme a je úžasné, že to pokračuje.

Vzpomeneš si na svoji první figurku, která se ti povedla?
Myslím, že figurka, která by se mi úplně povedla, ještě nepřišla. Člověk by se měl stále zlepšovat a mít nějaký cíl. Ale první figurka, kterou jsem začal vyřezávat, to byla postava mnicha. Protože on má ten svůj oděv až na zem, tak jsem se nemusel trápit s vyřezáváním nohou a dalšími detaily. Ruce má zkřížené, takže to byla relativně jednodušší figurka.

Čtěte také

Na Štědrý den si děti stavěly doma betlém. Stromeček se stal tradicí později a tento zvyk nahradil

Jak to bylo s tvým tátou, protože se téhle rodinné tradice dlouho neúčastnil?
Tak on mě s potutelným úsměvem pozoroval, jak se mi nedaří a jak nejsem moc šikovný. Když jsem viděl, že to sleduje, tak jsem za ním jednou přišel s tím, že už jsem vyřezal několik betlémů, ale že by bylo hezké, kdyby se ty figurky hýbaly. Že bychom tomu dali další rozměr. A protože on je mnohonásobně šikovnější než já, tak jsem ho poprosil, jestli by mi nepomohl ty figurky rozhýbat. Tak jsme jedno léto postavili pohyblivý betlém a od té doby občas uděláme nějaký další. Tátu to začalo tak bavit, že jsem potom ani nestíhal ty figurky vyřezávat. Tak si je začal vyřezávat sám. Tedy u nás se tradice přenesla netradičně ze syna na otce, trošku opačně. Teď už vyřezáváme spolu tři generace, protože mé děti už nám s tím pomáhají.

Taky děti?
Občas, ale ony ještě nevyřezávají. To se trošku bojím, ale už pomáhají třeba barvit figurky nebo přilepují ručičky a tak. Je to hezký program, když si v sobotu večer sedneme, uvaříme si čaj a všichni pracujeme na betlému.

Čtěte také

V řezbářské dílně v Jasenné na Náchodsku vzniká unikátní dílo. Dřevěný betlém s jednou zvláštností

Slyšel jsem, že prý s tatínkem i soutěžíte, kdo vyřeže menší betlém?
To je pravda, ale já jsem to prohrál. Přiznávám, že jsem jednou k narozeninám dostal takovou krabičku, hodně krabiček, které se musely rozdělávat a končilo to vlašským oříškem. Ten, když se rozdělal, tak v něm byl ještě lískový oříšek. A v něm ještě byla pecka od třešně rozříznutá napůl a v ní byl vměstnán betlém.

Opravdu?
Ano. Říkal jsem si, čím tohle můžu trumfnout a při své technologické vybavenosti jsem zjistil, že to nemám kam hnát. Dokonce jsem udělal i anketku na Facebooku, kam dál by se to mohlo posunout. Někteří kamarádi tvrdili, že mám rozříznout hořčičné semínko a do něj udělat betlém. Ale zatím jsme se dál neminimalizovali.

Čtěte také

Víte, že Hradec má svého čůrajícího chlapečka? Zvonohra a tři keramické světové skvosty „u Ambrože“

To už by bylo snad i do nějaké knihy rekordů.
Třeba v Číně jsou neuvěřitelní řezbáři, kteří pod silnou lupou s nějakým speciálním zařízením vyřezávají do daleko menších věcí daleko větší věci, když to řeknu takhle. Ale myslím si, že s naší technologií, tedy ručně nožíkem, už to asi dál neposuneme. Táta vyhrál s betlémem ve třešňové pecce. Ta naše evoluce zmenšování a minimalizace betlémů je teď k vidění na výstavě ve svitavském muzeu. Jsou tam i naše historické betlémy a naše současná práce, jsou tam díla další řezbářů ze Svitavska a z toho regionu. A do 16. ledna je otevřeno, takže lidé mohou dorazit.

Celý rozhovor Jakuba Schmidta s Jakubem Sochorem si můžete poslechnout v našem audioarchivu.