100 let si tři generace rodiny Sochorů předávají zkušenosti s výrobou betlémů. I z vlašského ořechu

Betlém Jakuba Sochora ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové
Betlém Jakuba Sochora ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Krajští radní ocenili titulem Mistr tradiční rukodělné výroby Královéhradeckého kraje pětici řemeslníků, kteří udržují tradiční dovednosti lidové kultury. Ocenění převzali také Jakub a Martin Sochorovi za předávání znalostí výroby betlémů v rámci rodinné tradice. Tato betlémářská rodina z Hradce Králové se věnuje výrobě betlémů 30 let. A sbírání a vystavování betlémů ji provází dokonce ještě déle. 

Před více než sto lety začal Bohuslav Sochor budovat rodinnou sbírku betlémů, kterých shromáždil několik desítek a každoročně je ve svém domě ve Dvoře Králové nad Labem vystavoval. Jeho vnuk Jakub Sochor začal s vyřezáváním betlémů v roce 2005, kdy si půjčil od dědy nožík a kousky lipového dřeva.

Jakub Sochor ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Postupně začal vyrábět různé betlémy, které umístil například do skříněk, vyřezal soubory z jednoho kusu dřeva či betlém do skořápek různých ořechů. Jakuba, který pro betlémářství nadchl i svého otce Martina Sochora, vítáme dnes v rozhlasovém studiu.

Jakube, my si tykáme, protože se známe, spočítáš, jak dlouho?
Já jsem do Českého rozhlasu nastoupil před 25 lety, což je neuvěřitelné, ale rád jsem zase za mikrofonem, i když na druhé straně. Je to zajímavé.

Při vyřezávání celý svět zmizí a člověk se soustředí jen na ty figurky. Svůj první vyřezaný betlém jsem věnoval dědečkovi.
Jakub Sochor, Mistr tradiční rukodělné výroby Královéhradeckého kraje

A já jsem před těmi 25 lety byl v rozhlase na prázdninové stáži. Dokonce jsme spolu seděli v jedné kanceláři celé dva měsíce. Jak vzpomínáš na práci v rozhlase a proč jsi potom dal přednost novinám před mikrofonem?
Já na tu dobu vzpomínám s láskou. A chtěl jsem tenkrát zase vyzkoušet něco jiného a nabídka Mladé fronty byla zajímavá. Ale na rozhlas vzpomínám stále velmi rád, protože to je srdeční médium. A jak se říká, jsou chladná média, to jsou agentury a tisk, a pak jsou horká média jako televize a rádio. Myslím si, že emoce, která je slyšet z rozhlasového vysílání, je nenahraditelná.

Betlém Jakuba Sochora

Zajímavé ale je, že i když se známe tak dlouho, tak jsem vůbec nevěděl, že se věnuješ betlémářství. Jak je to možné?
Asi ses mě nikdy neptal a já jsem se tím nijak nechlubil. Ale věnuji se tomu už dlouho, asi 20 let. Vlastně si mě ty betlémy našly v mém životě.

V Třebechovicích nemají jen Proboštův betlém. Sbírka čítá na 500 betlémů. Krásné jsou i v létě

O Vánocích můžete vidět, jak pokračují opravy betlému v Třebechovicích pod Orebem

Dneska se podíváme do Třebechovic pod Orebem. Když se řeknou Třebechovice, tak si asi každý hned představí známý třebechovický betlém. A i o něm budeme určitě mluvit s novou ředitelkou Třebechovického muzea betlémů Renatou Pazderovou a také s Petrou Jánovou, která spravuje tamní depozitář.

Ty pocházíš z betlémářské rodiny.
Já to mám ze dvou stran. Protože můj dědeček Bohuslav Sochor ze Dvora Králové nad Labem vystavoval betlémy a měl sbírku betlémů, které před Vánoci každoročně vystavil a do jeho obýváku, kde bylo třeba 30 betlémů, chodily návštěvy. Přišly desítky lidí a on byl pyšný. Ukazoval jim, který betlém je starý a který nový. A na druhé straně byl můj dědeček Jan Merta z Hradce Králové, který je spoluoceněný se mnou a mým otcem, protože jsme tři generace. On když šel do důchodu, tak říkal, potřebuji dělat něco smysluplného a začal vyřezávat. Sám se to naučil podle postupů starých řezbářů. Já jsem ho 15 let sledoval a jednou si říkám, pracuji v médiích a nedělám vlastně nic, co by měl trvalou hodnotu. Vše, co napíši, uplyne a druhý den o tom nikdo neví. A chtěl jsem začít dělat něco, co by zůstávalo. A tak jsem si od dědečka půjčil jeden nožík a první laťku z lipového dřeva a zkusil jsem to. Po několika měsících marného snažení jsem se do toho dostal, dědeček mi moc pomohl. A baví mě to, je to super relaxace. Myslím si, že ten pocit zažívají pánové, co sedí u rybníka, tedy rybáři. To je taková chvíle, kdy nevíš o okolním světě, celý okolní svět zmizí a člověk se soustředí jen na ty betlémové figurky.

Betlémářská rodina Jakub a Martin Sochorovi a ukázky jejich práce

Vzpomeneš si, co jsi vyřezal jako první a jak se ti to povedlo? Už tam byla vidět poděděná řemeslná zručnost?
Ne, určitě ne. Já musím říct, že ani po těch letech se má zručnost ani neblíží mému dědečkovi. Tomu bude 92 let, stále vyřezává a vyřezává tak precizně, že já mu nesahám ani po paty. Ale mám ještě spoustu času, abych se zlepšil. A první byla vyřezaná postava mnicha, který drží v podpaždí knihu. Bylo to jednoduché, protože ten mnich neměl nohy. Měl kutnu až na zem, takže jsem se nemusel trápit s vyřezáváním nohou. A první soubor, který jsem vyřezal, byl betlém, který jsem věnoval dědečkovi.

Betlém Jakuba Sochora ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Jak to bylo s tvým tátou? Protože on se také nechal inspirovat jedním z tvých dědečků, tedy svým otcem.
Ano. Ten dědeček je sběratel ze Dvora Králové. A můj táta sledoval to mé počínání s nadhledem. Já jsem si říkal, když už jsem vyřezal několik betlémů, že by bylo super, kdyby se ty figurky pohybovaly. Že by to byla taková přidaná hodnota. Kdyby lidé otočili kličkou a betlém se hýbal. Já ovšem nejsem technicky zručný, ale požádal jsem tátu, jestli bychom nemohli něco zkusit. Pak následovalo velmi komické léto, protože jsme chodili po zahradě a zkoušeli pohyby těch figurek. A potom jsme seděli na terase a řešili, jak rozpohybujeme první betlém. Ten má asi 100 figurek a tak jsme stavěli beze spánku. A to nám přineslo spoustu ponaučení, kdy se nám staly takové věci, že jsme třeba udělali slona, který bude vstupovat do brány, ale on při tom přišel o obě uši. Pak jsme utrhli myslivcovi ruce, protože ho to také někde páčilo. Takže to byla taková cesta pokusů a omylů.

Nový malý Třebechovický betlém se narodil v Náchodě, vystaven je v Polici a doma bude v Praze

Český řemeslný betlém a jeho autor - řezbář Zdeněk Farský

V dílně náchodského řezbáře Zdeňka Farského téměř čtyři roky vznikal unikátní pohyblivý Český řemeslný betlém. Mistrovské řezbářské dílo můžete obdivovat díky vstřícnosti Muzea Náchodska ve staré škole Dřevěnce v Polici nad Metují.

Vy jste společně s tátou teď obdrželi od kraje ocenění Mistr tradiční rukodělné výroby za betlémářství. Co jsi na to říkal? Měl jsi radost, byl jsi překvapený?
Měl jsem velkou radost, protože s tátou v posledních letech objíždíme výstavy, vystavujeme a ukazujeme tyto pohyblivé strojky nebo mechanismy dětem a jejich reakce je úžasná. Nejen dětí, ale i dalších návštěvníků.

Kolik jste vlastně těch betlémů vyrobili?
Já to číslo nevím. Teď jsem přemýšlel, kolik to bude figurek a budou jich tisíce. Ale přesně to nevím. To je náš problém, že vždy něco vymyslíme, co nás baví a opouštíme to, co zrovna děláme. Takže bylo období třeba ořechových skořápek, kdy jsme zkoušeli, jestli se do nich můžeme vejít. To je skořápka vlašského ořechu a v ní je umístěný malý betlémek.

Skutečně skořápka vlašského ořechu a v ní celý betlém?
Svatá trojice a jsou tam tři králové. Tatínek teď udělal ještě zajímavější. To je větší, takový ten papírák, velký ořech a do něj nacpal ještě menší figurky. A pak jsme se společně jakoby trumfovali. Takže jsme se pustili už i do lískového ořechu a teď se díváme po tom, co je ještě menší. Tak nás napadla pecka od třešně, ale tam už se dostáváme na nějaké limity, ale baví nás to.

Betlémářská rodina Jakub a Martin Sochorovi a ukázky jejich práce

To už se snad ani nedá vyřezat do pecky od třešně figurka.
Viděl jsem jednoho Číňana, který vyřezává pod lupou speciálními bruskami. A řezal do ještě menších věcí. Takže máme kam jít. (smích)

Ty jsi přinesl ukázat krásný mechanický betlém, který když zatočím kličkou, tak se všechno hýbe.
Je tam osm pohybů. Zvoník zvoní, sekáč seká a Ježíšek se houpe, ovečky okusují trávu. Tady je zajímavé, jak husa vylézá z nůše a vystrkuje ven hlavu.

To musí být strašně těžké přijít na to, jak najednou figurky rozpohybovat a těch pohybů tolik udělat.
Já se přiznám, že pro mě je to nesmírně jednoduché, protože já betlém jen vyřežu. A potom už je to na tatínkovi. On chodí a má zkrabatělé čelo starostmi, ale nakonec to rozchodí. Takže on vymyslel, že to funguje. Těchto betlémů jsme vyrobili několik.

Betlémy na chalupě v Orlických horách

Kde nejraději vyřezáváš? Máš doma nějakou svoji dílnu?
Ne, ono to není tak rozsáhlé, aby měl člověk moc velkou dílnu. Ale já si to rád s sebou vozím na chalupu do Orlických hor, do takového jednoho zapomenutého údolí. A tam rád vyřezávám. Ale vyřezávám i v Hradci. A když jsem pracoval jako novinář, tak jsem dokonce na některých jednáních, která byla dlouhá, a čekalo se na nějaký tiskový výstup, tak jsem třeba na náměstí u Krajského úřadu vyřezával. Protože jsem ten čas chtěl trávit trošku smysluplněji, než jen čekáním.

Plánujete další betlémy? Budete rozšiřovat domácí rodinnou sbírku u Sochorů?
Jdeme dvěma směry. Jednak vyrábíme další betlémy. A teď jsme si stanovili zase další laťku poměrně vysoko, možná nás to přesahuje, chceme udělat lyžařský betlém, kde se budou lyžaři pohybovat a kde bude funkční sjezdovka. Takže s tím máme trošku starosti. A jinak připravujeme výstavy a snažíme se, když je něco vhodného ke koupi, tak to koupíme, nějaký pěkný betlém.

Jakub Schmidt a Jakub Sochor ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Tak ať se vám daří. Budu vám moc držet palce. A těším se na Vánoce, až někdy ty vaše vystavené betlémy uvidím. Jakub Sochor, oceněný titulem Mistr tradiční rukodělné výroby Královehradeckého kraje za betlémářství, byl naším hostem.
Děkuji moc a hezký den všem.

Spustit audio

Související