Přes 50 let hraje na varhany v hradeckém kostele Panny Marie: Je to jako posilovna pro tělo i ducha

Gratulujeme ke vzácnému ocenění.
Děkuji. Vážím si toho, každé ocenění potěší. Nicméně pokud je to za celoživotní úsilí, tak je to trošku divné, jako že už bych neměl nic velkého vykonat.

Václav Uhlíř ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Můžeme připomenout, jaká byla vaše cesta nejen na kůr kostela Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové, ale především k varhanám, mistrovskému nástroji?
Hradecký kostel Panny Marie prochází celým mým životem. Původně jsem hudbu ani dělat nechtěl, šel jsem studovat na gymnázium, ale chodil jsem s rodiči do tohoto kostela, zpočátku jsem tam i ministroval a otec zpíval na kůru. Takže jsem vždy toužil se na ten kůr podívat, co se to tam vlastně děje. A táta mě tam jednou vzal, to mi bylo asi 14 let. Okukoval jsem to tam a viděl varhaníka, pana Strejce, bývalého katedrálního varhaníka. Ten si všiml, že o to mám zájem, tak si mě vzal k sobě, jestli bych si nechtěl zahrát na ještě větší varhany v katedrále. A to v podstatě rozhodlo o mém osudu. Začal jsem potom varhany studovat rovnou na akademii. A shodou okolností se potom v kostele Panny Marie v roce 1970 uvolnilo místo varhaníka. Nastoupil jsem tam a zůstalo mi to dodnes.

Jako kluk jsem si v Deštném v Orlických horách nesměle poprvé sáhl na varhany. Jen tak z legrace, aniž bych tušil, že mi to zůstane.
Václav Uhlíř, sbormistr a varhaník

Čím vás varhany tak uchvátily?
Hrál jsem slušně na klavír, takže jsem měl jistý základ. Ale ten klavír mě nějak úplně neoslovoval, protože se mi zdál takový pořád stejný. Ale varhany jsou úžasné svojí pestrostí a tím, že každý nástroj je unikátní a má trošku jiný způsob rejstříkování, jiný zvuk a jiné možnosti. To mě zajímalo daleko víc, takže jsem přesedlal.

Vás ale zajímala i podstata varhan, jak onen skvělý stroj, jestli to mohu tak říct, funguje. Protože jste se také varhanářem vyučil.
Začal jsem se zajímat i o konstrukci varhan, protože když člověk hrál, tak tenkrát nástroje nebyly ještě v takovém pořádku a bylo potřeba si je občas vlastnoručně poopravit. Tak jsem do toho začal pronikat, a dokonce jsem se tomu vyučil a hodlal se tomu i věnovat. Ale pak přišel zlom v roce 1989 a byla zase možnost vrátit se k hraní v kostele, což předtím nebylo tolik možné. Takže jsem se zase vrhnul na koncertní dráhu. Ale organologie mi zůstala pod kůží a věnuji se jí na biskupství dodnes.

Čtěte také

„I strojař si může s chutí zahrát na varhany,“ směje se ředitel vrchlabského kůru Radek Hanuš

Dokázal byste postavit varhany?
Asi ano. Dokonce jsem si postavil nějaké prototypy varhan, takže se to dá. Je to především truhlařina.

Které z varhan patří mezi vaše nejoblíbenější?
Samozřejmě ony v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové, to je taková konstanta, ke které se vracím celoživotně.

Můžeme říct, co to je za nástroj?
Je to nejstarší nástroj v Hradci Králové, pochází z roku 1766 z králické dílny Josefa Streussela. A jsou v podstatě téměř v původním stavu dochované po té konstrukční stránce. Tedy je to unikátní nástroj.

Čtěte také

Vzácné varhany Franze Fingera se po dvouleté opravě vrátily do Deštného v Orlických horách

V čem spočívá jeho unikátnost?
Myslím, že vyniká velkým leskem. To byla tenkrát taková doba, kdy se hodně používaly vysoké hlasy, takže tam jich je asi 5 a neustále se to dá stupňovat a odlišovat. Ten lesk je pro tyto varhany charakteristický. To u běžných varhan nebývá zvykem.

Ovšem co varhany, to originál a výjimečný nástroj.
Máme tady unikátní nástroj, možná jeden z největších mechanických nástrojů ve střední Evropě, a ten je v Rychnově nad Kněžnou v zámku. Má 37 rejstříků na dvou manuálech, což je ohromný stroj. Ten bych považoval za takový top. A potom taková má srdcovka, menší nástroj v Deštném v Orlických horách, kde jsem si jako sedmiletý osmiletý kluk nesměle sáhnul poprvé na varhany. Jen tak z legrace, aniž bych tušil, že už mi to zůstane.

Čtěte také

Vzkříšené varhany. Hudební nástroj, výtvarné dílo, technický unikát. Osloví vás svým zvukem i duchem

Musím zmínit také krásný, bohulibý projekt s názvem Vzkříšené varhany. Letos to bude kolikátý ročník?
Třetí ročník. S tím přišel můj kolega Jakub Hrubý, organizátor, pedagog, zpěvák a ředitel Dvořákova hudebního festivalu. On má nápady, které dokáže dotáhnout do konce, což není vždy zvykem. Chtěl zviditelnit zajímavý dotační program krajského úřadu na podporu historických varhan. Je to podstatě jediný takový program v Čechách, který funguje už od roku 2008, tedy 14 let. A za tu dobu se opravilo už asi 50 nástrojů a investovalo se spousta milionů. A byla by škoda to nějak neprezentovat veřejnosti. Každý rok se tedy vytipuje 10 nebo 12 nástrojů, které postupně natočíme, vyvěsíme zvukový záznam na webové stránky, kde si to mohou zájemci dohledat. A zároveň uděláme sérii 10 koncertů, letos to bude od 9. září do 9. října. Tam si ty nástroje mohou lidé poslechnout naživo. Jednak varhany a také Jakub Hrubý k tomu zpívá, aby to bylo pestřejší.

Čtěte také

Lidé v Olešnici v Orlických horách mohou opět ve svém kostele poslouchat opravené varhany

Jaké to tedy budou letos nástroje?
Hodně zajímavé. Letos se sešly, řekl bych, skoro unikáty. Jsou to nástroje, které se třeba dochovaly jediné od mistra varhanáře, ostatní zanikly nebo jich víc nepostavil. To je například právě zmíněný nástroj v Deštném, tam je pozitiv od Franze Fingera. Tedy to bude jeden z nich. Potom třeba v evangelickém kostele v Bohuslavicích, tam je nástroj od Ladislava Váši, varhanáře, kterého nikdo v Čechách ani na Moravě nezná. Je to jeho jediný nástroj. Pak v Dobrušce, v tamním Husově sboru, zase máme nástroj od žitavského varhanáře Schustera, to je také jeho jediný nástroj dochovaný ve východních Čechách. Nebo v Božanově, kde je nástroj od Antona Grossera, místního varhanáře, který postavil řadu nástrojů, ale všechny zanikly. Jen v Božanově se zachoval a díky projektu grantů od krajského úřadu byl restaurován do původního stavu. Ale jsou tam i další zajímavé nástroje, ještě jeden bych zmínil, to je v podstatě možná nejstarší nástroj vůbec v Královéhradeckém kraji. V Probuzi pozitiv z konce 17. století od neznámého autora. To je nejstarší nástroj, který letos prezentujeme.

Přijde mi, že varhaníci vlastně musí hledat klíč a možná duši oněch historických nástrojů, jak na ně správně hrát.
To je hlavní úkol. Potlačit nedostatek a vyzdvihnout kladné stránky. Protože ono to jde i naopak, ale pak to tedy není pro posluchače tak zajímavé a příjemné.

Na varhany se hraje také doslova celým tělem. Je to taková posilovna, pane Uhlíři?
Je to posilovna nejen na celé tělo, ale někdy i na prsty. Protože některé staré historické varhany nejdou tak snadno jako ty moderní a člověk se na nich opravdu nadře. Teď jsme nedávno natáčeli zrovna v Božanově, kde to jde hodně ztuha. Už po půlhodině hraní toho tam má člověk má docela dost.

Jakub Schmidt a Václav Uhlíř ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Sbormistr a varhaník Václav Uhlíř byl naším hostem. A představil nám také skvělý projekt Vzkříšené varhany. V září a říjnu se můžete těšit na koncerty.