Politolog Milan Školník: Poučme se z historie, inspirujme se, vzpomínejme, ale opatrně s nostalgií
Volby 2020 jsou za námi, někteří si oddechli, někteří posmutněli, další možná ani nezaznamenali, že i letos se v kraji odehrály zajímavé souboje, které přinesly nejedno překvapení. O nové krajské vládě, nových senátorech, ale také o přitažlivosti politiky si povídáme s politologem Milanem Školníkem z Univerzity Hradec Králové.
Už druhým rokem jste komentoval výsledky voleb pro Český rozhlas Hradec Králové. Takže vás politika baví.
Dá se to tak říct, je to už vlastně i moje profese, člověk píše a publikuje, chodí samozřejmě občas i něco komentovat. A milerád chodím komentovat do veřejnoprávních médií. Jejich úloha je zcela zásadní z hlediska věrohodnosti informací, které se veřejnosti podávají. Takže určitě ano, politika mě baví v podstatě odmala. Vůbec sledovat třeba i předvolební debaty, sledovat politiky, třeba co mají na sobě, jak vypadají. Všechno hraje svou roli.
Ale jestli to potom není spíš volba Super Star, když nás zajímají takové věci.
Dá se to tak říct. V mnoha ohledech ovšem ten marketing a vůbec vizuál toho člověka nerozhodne. Například teď po senátních volbách jsem zaznamenal reakci jednoho z neúspěšných kandidátů, Miroslava Antla, který byl 12 let v Senátu. A jeho reakce, aspoň jak na mě osobně působila, že tu prohru zkrátka neunesl. 12 let intenzivně pracoval, byl v kontaktu se spolky a pak ho porazí někdo, kdo je v podstatě viditelný jen během posledních pár měsíců. Oblepí billboardy a plakáty a je aktivní na sociálních sítích. Ale to je samozřejmě politika, to je marketing. Někdo to zvládne, někdo to nezvládne. Je to volební soutěž.
Politika začíná odzdola, na komunální úrovni. Zameťme si před vlastním prahem a sledujme, co se děje už v malých obcích.
Mgr. Milan Školník, politolog z Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové
Prohrává se těžce. Která politika je pro vás nejpřitažlivější? Komunální, krajská, parlamentní, nebo dokonce celosvětová?
Určitě mě baví celosvětové dění, teď probíhají předvolební debaty ve Spojených státech amerických, čekají je prezidentské volby zkraje listopadu. Spojené státy americké jsou vůbec velké téma pro politology. Pokud píšete odborný článek na americké prezidentské volby a podaří se vám ho publikovat v dobrém vědeckém časopise, tak to se bere, že se vám něco podařilo. Ale já vždy říkám, že politika začíná odzdola. To znamená komunální politika. Lidé si hodně často stěžují na to, jak se politici tam nahoře chovají, jaká je politická kultura, že jsou třeba ti politici zkorumpovaní. A to znamená, že nemají zájem vůbec o veřejné dění. Ale jde o to, že to začíná už na komunální úrovni. Říkám, zameťme si před vlastním prahem a sledujme, co se děje už v malých obcích.
Čtěte také
Všichni. Nejenom politologové.
Přesně tak. Máme právo účastnit se jednání zastupitelstva, ta jsou veřejná. Já vždy občany vyzývám, přijďte na ta jednání, zeptejte se třeba i na něco, co vás zajímá. Ať to prostě nerozhodují jen členové zastupitelstva, ať slyší nějaký názor veřejnosti.
Předpokládám, že politolog musí být hodně vnímavý. Tedy zvídavost je vaše dominantní vlastnost?
Jistě. A vůbec vyhledávání informací.
Byl jste takový už jako kluk v první třídě?
Možná ano, ale to se vyvine postupem času. Mne už třeba na střední škole posílali na různé soutěže, kvízy i diskuzní debaty.
Už jste chtěl být politologem?
Nevím, jestli jsem už na střední škole chtěl být politologem, ale řeknu, že to předurčilo moji v uvozovkách kariéru. Zajímat se o dění, mluvit za sebe, ale i za někoho jiného, hájit třeba nějaký tým, snažit se mluvit nestranně, obecně, objektivně. I když ta objektivita je strašně subjektivní.
Ale byl jste vždycky, předpokládám, takový ten školní správňák.
Ano, neměl jsme žádné průšvihy. V tom jsem byl trošku suchar. Možná jsem i nějaké průšvihy měl, ale vzhledem k mé výřečnosti se mi dařilo je i skrýt. Ale také jsem měl výsledky. To je důležité, byl jsem dobře vnímán učiteli, že jsem reprezentoval školu a podobně. A pak třeba vaši kamarádi něco provedou a vy je jdete hájit. To vám všechno potom pomůže, respektive následně i těm kamarádům.
Téma korupce je, a použiji expresivní výraz, v politice skoro až znásilňované. Já vždy občany vyzývám, zajímejte se o politiku.
Mgr. Milan Školník, politolog z Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové
Já jsem to správňáctví zmínila i v kontextu toho, že vy se hodně věnujete korupci, snažíte se na ni upozorňovat.
Trošku mě i děsí, že jako jeden z mála politologů v Česku na korupci píše články a snažím se k ní nějak odborně přistupovat. Protože si myslím, že to téma je, a teď použiji expresivní výraz, skoro až znásilňované v tom politickém diskurzu. Kdejaký politik říká, že bude bojovat proti korupci. Ale pak třeba vidíme, že je ve flagrantním střetu zájmů. Nebo někdo z jeho strany opravdu vezme úplatek. Samozřejmě zásadní případ, který tady byl, tak byla Rathova krabice od vína. To se samozřejmě dává jako příklad.
Čtěte také
A teď v rámci posledních voleb se něco takového odehrálo?
Zaznamenali jsme na Karvinsku, ale není to dosud vyšetřeno, byly to určité zprávy ohledně případného kupování hlasů. To je příklad volební korupce, volebního podvodu. To není v Česku tak časté jako třeba v zemích Latinské Ameriky nebo Afriky, kde je mentalita a politická kultura trošku jiná. Ale může se to stát a stává se to třeba ve vyloučených lokalitách. Tam lidé často ani nevědí, jak se volí. A pak jsou náchylní vůči těmto praktikám.
Řekněte, dá se politika považovat za hru? Je to něco jako šachová partie?
Teď jsem si zrovna pořídil knížku, která se jmenuje Korupce jako parazit - návod, jak ji porazit. A tam je obrázek z hry Člověče, nezlob se, jak se tahá těmi figurkami. Určitě, politika je jedna velká hra, znám i spoustu politiků, kteří říkají, že jim nejde ani tak o moc a peníze, jako spíš o samotný adrenalin, zahrát si to.
Krajská vláda Královéhradeckého kraje už má jasné obrysy, známá jsou i jména nových senátorů. Stalo se v posledních dvou volebních týdnech něco, co nikdo nečekal?
Myslím, že snad ani ne. Martin Červíček byl favoritem, vůbec jeho uskupení ODS, STAN a Východočeši. Berme v úvahu, že to sice byly předvolební preference celostátní, že Hnutí ANO bylo na koni, ale my jsme strukturálně pravicový kraj, máme tu velkou strukturu živnostníků, jsme jedno z nejlepších míst pro podnikání v republice. A to už trošku nahrává tomu, že pravicové strany, to znamená ODS a třeba i STAN, tu mají silnější pozici.
Ale zasvítili jsme, jako kraj jsme se hodně lišili.
Dost se povedla ona sázka jít do koalice. Já si myslím, že přitom ODS to vůbec nepotřebovala. Potřebovali to například sociální demokraté, kteří se pohybovali v průzkumech na pěti, sedmi procentech a jejich spojení se Zelenými, kteří dodali 2, 3 procent, to bylo něco jako boj o přežití, dostat se do krajského zastupitelstva. Ale ODS to nepotřebovala. To znamená, tam šlo o to, opravdu posílit, risknout to a jít do koalice. A jim se to hodně vyplatilo.
V posledních týdnech se hodně diskutovalo o tom, že na celorepublikové úrovni vznikají nové koalice, koalice liberálů a demokratů. Ale v našem kraji se koalice promísily různě jinak.
Je pravda, že jsme malý kraj a ti politici se už docela dost dlouho znají. Někteří z nich pracují už třetí volební období v krajském zastupitelstvu nebo spolu i zasedají ve sněmovně. Tak si myslím, že pro ně nebyl problém na základě předchozí zkušenosti jít do předvolebních koalic. Když si vezmeme, tak vládnoucí koalice u nás v kraji byla utvořena poměrně rychle, myšleno krajská rada a vláda, tak si myslím, že to je obrovská výhoda právě malých krajů. Možná i taková předvídatelnost a čitelnost.
Co bylo vůbec tématem letošních voleb?
Obecně to byla pandemie covidu. Možná krajské a senátní volby jsou vnímány jako volby druhého řádu, nejsou ani tolik atraktivní pro politology, ani pro voliče, je tam nízká volební účast třeba ve srovnání s volbami do sněmovny. Ale volby jsou pololetním vysvědčením jak pro vládu, tak pro opozici. Jestli prostě vláda zvládá covid a komunikovat, nebo jestli je opozice na koni, že se jim daří práci vlády kritizovat. A vypadá to, že to vláda až tolik nezvládá, protože vládní síly propadly a zvítězily opoziční síly. Tedy nyní je to prostě na premiéru Babišovi a ministru Hamáčkovi, vůbec na představitelích dvou vládních stran, zamyslet se, jak dál. Za rok nás čekají sněmovní volby a covid tady s největší pravděpodobností bude pořád.
Co se týče volební účasti, tak krajské volby nedopadly až tak tristně jako druhé kolo senátních voleb.
U senátních voleb, kde účast byla v průměru za ty naše tři volební obvody v kraji kolem 18 procent, tak je to předvídatelné, to druhé kolo netáhne. Senát obecně netáhne, lidé k němu nemají příliš důvěru, nerozumí mu. A to vystihuje ona druhé kolo voleb. Proč by měli jít k druhému kolu voleb, když už volili své kandidáty v prvním kole? A pak se také stává, protože pro některé voliče jsou výsledky prvního kola zklamáním, že třeba favorit, který zvítězil v prvním kole, v druhém kole se hlasy přelijí a skončí až druhý. Tedy nevyhraje a vyhraje někdo, kdo byl v prvním kole druhý.
Čtěte také
Ze všech stran se přitom ozývalo, běžte volit, protože to je nejdůležitější součást demokracie. Otázkou tedy zůstává, jestli si všichni přejí demokracii.
Tak je to systém, zatím nikdo nevymyslel lepší systém. Ono i to druhé kolo je demokratické, protože je na základě systému absolutní většiny, to znamená, absolutní většina vychází z demokracie. Protože demokracie je o tom, kdo má většinu. Tedy i pointa a logika druhého kola senátních voleb je demokratická. Ale samozřejmě pokud přijde 17 nebo 18 procent voličů v obvodu, tak to prostě něco o té volbě vypovídá.
V knize Samotáři od Aleše Palána pan Broukal říká, ona je to tedy utopie, že by bylo ideální, kdyby se po čtyřech letech střídal socialismus a kapitalismus. Protože by si nikdo nic nedovolil, ani politické procesy, ani rozkrádání.
To je zajímavá myšlenka. Nejen ekonomické uspořádání, ale i každý režim má asi něco do sebe. Samozřejmě spousta lidí vzpomíná na dobu minulou, že měla své výhody, a já si myslím, že tyto debaty jsou legitimní. To je přeci historie. Máme se z ní poučovat a vzít si třeba i něco dobrého, ale vždy upozorňuji, pozor na nostalgii. My strašně rádi zapomínáme na to špatné a vybavujeme si jen to dobré, to je tak v člověku zakódováno, to je psychologie člověka. A to se týká i samotných voleb. Tedy poučme se z historie, inspirujme se, vzpomínejme, ale buďme opatrní k nostalgii.
Když jste viděl výsledky krajských a senátních voleb, co vás jako politologa napadlo jako první?
Byla to docela slušná účast, že prostě ani covid voliče neodradil. Protože rozhodovala psychologie člověka, jestli přijít do volební místnosti, riskovat, že by se i mohl nakazit. Vezměte si na malých obcích, kde se lidé dobře znají, tam je covid hodně diskutovaný. Ale lidi to neodradilo a přišli k volbám.
Koalice v čele s Martinem Červíčkem z ODS má silný mandát. Tak jaké nás podle vás čekají v kraji změny?
Uvidíme, jak to koalice vydrží ty čtyři roky. Každopádně zkušenost s velkou koalicí má vícero politických subjektů. Také tu teď byla čtyři minulé roky a vypadalo to, že se jim to dařilo, nebyly tam žádné velké kauzy. Jen před volbami takové špičkování třeba ohledně míst ředitelů škol, optimalizace a podobně. Kupodivu ta koalice přežila volební období bez nějaké velké kauzy.
Doufejme, že tomu tak bude i v následujících čtyřech letech.
Budeme držet palce, je to i v zájmu nás, občanů.
Politolog Milan Školník z Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové byl naším hostem. Děkuji za rozhovor.
Já moc děkuji za pozvání. Hezký den.
Související
-
Václav Souček: Škatulky
Politologie by měla zkoumat politickou ekonomii, která se čím dál víc mění v ekonomiku politiky, resp. politiků. Nechtějte se unavovat příklady, půl dne trvá, než s...
-
Martin Červíček se cítí více jako regionální politik než jako senátor
Bývalý policejní prezident, dnes náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje a také senátor zvolený za obvod 47 – Náchod. Martin Červíček už rok usedá do senátorské lavice.
-
Jsem rád, že se můžu potkávat s lidmi každý den. Dívám se jim do očí a řeším věci, které potřebují
Dnes se spolu s Českým rozhlasem Hradec Králové zajedeme podívat do Vrchlabí, ale také do senátorských lavic, horní komory našeho parlamentu. A to vše s Janem Sobotkou.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
