Pocity zmaru i obrovské solidarity. Daniel Tuček létal s vrtulníkem při povodních doslova na hraně

O práci záchranáře a pilota vrtulníku si povídáme s pilotem a ředitelem Letecké záchranné služby DSA Danielem Tučkem, který sám ve vrtulníku během povodní v září strávil mnoho hodin

Daniel Tuček ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Jaké pocity se vám honí hlavou, když si na těch několik zářijových dní teď vzpomenete?
Byl to pocit zmaru a velkého lidského neštěstí, co se událo na Moravě nebo vůbec v celé České republice. Ale zároveň i neskutečné pomoci, solidarity a spolupráce. My, jako záchranné složky, jsme si tam ověřili, že to, co léta trénujeme a nacvičujeme, nebo co jsme léta projednávali, že by se mělo zlepšit, tak se v reálu ukázalo, že funguje. A že je to krok tím správným směrem.

Záchranné vrtulníky mají předpisy, snižují rychlost a výšku, ale mohou letět takřka za každého počasí. Ale tady už to bylo na hraně.
Daniel Tuček, pilot vrtulníku a ředitel Letecké záchranné služby DSA

Jak dlouho létáte s vrtulníkem?
Já už létám přes pětadvacet let záchrannou službu na vrtulníku, ale jinak létám od svých šestnácti, takže skoro čtyřicet let.

Čtěte také

Pilot letecké záchranky musí létat všude, za každého počasí a pod tlakem, že někomu zachraňuje život

Vy jste jako pilot záchranářského vrtulníku už jistě i dříve zažil takové přírodní katastrofy a povodně?
Tohle byly už mé třetí povodně. Zažili jsme povodně na Ústecku a na Liberecku, takže už toho mám za sebou za těch téměř 30 let opravdu hodně. I jiných katastrof. Ale tato byla svým rozsahem asi zatím nejvyšší. Naštěstí ne počtem obětí.

K čemu všemu při povodních tentokrát létaly vaše záchranářské vrtulníky?
My jsme měli tentokrát na Moravě dva vrtulníky. V Královéhradeckém kraji byl pouze jednou vrtulník na Broumovsku, kde zachránili nějaké lidi z rozvodněné řeky, ale jinak se to Královéhradeckého kraje se to moc netýkalo, proto naše vrtulníky vypomáhaly na Moravě, oblast Jesenicka a Bruntálska. Jeden vrtulník byl primárně pro záchranu lidí, to byl ten žlutý, který zachraňoval v Hrušové na Jesenicku, a pak dokonce i v Polsku, což je hodně neobvyklé.

Koordinace zafungovala skvěle. V reálu se ukázalo, že jednotná frekvence komunikace mezi vrtulníky byla neuvěřitelně funkční.
Daniel Tuček, pilot vrtulníku a ředitel Letecké záchranné služby DSA

To už jsme odlétali z Jeseníků, bylo opravdu extrémně špatné počasí, byly tam policejní, vojenské i naše vrtulníky, většina jich letěla směrem na Bruntál přes Polsko, hodně do polského vnitrozemí, abychom se pak přes Krnov dostali do České republiky a do Bruntálu.

Čtěte také

Základna letecké záchranky v Hradci Králové začala fungovat v nepřetržitém provozu, tedy i v noci

A jeden náš záchranný vrtulník letěl směrem na Broumov, že už se bude vracet do Hradce Králové, už se stmívalo a cestou v Polsku uviděl v polorozbořeném domě, doslova v řece, dům, kde nebylo možné lidi evakuovat. Byla tam matka s dítětem, která mávala bílým hadrem. Tak naše posádka přistála, připravila lana a matku s dítětem zachránili. Potom pokračovali dál domů.

Je těžké je zachraňovat lidi, kteří jsou v polorozbořených domech uprostřed bouřícího živlu, uprostřed vody? Čeho se člověk v tu chvíli bojí nejvíc?
Bohužel, když je povodeň, tak to s sebou nese extrémní počasí. Tady opravdu hodně pršelo, k tomu silný vítr, takže to bylo extrémní. Lidé často do poslední chvíle nechtějí opustit své nemovitosti, věří, že se jich povodeň nedotkne. Ale když už pro ně letí vrtulník, tak většinou spolupracují. Ale máme i situace, že odmítají jít do podvěsu, bojí se. Tam už s nimi přestaneme bojovat, necháme je tam a jdeme zachraňovat dál lidi, který jsou ochotni s námi spolupracovat. Je to kruté, ale potřebujeme pomoci co nejvíce lidem.

Záchranná služba se za poslední roky extrémně posunula do profesionality. Do toho, co dříve nebylo možné, už nyní létáme.
Daniel Tuček, pilot vrtulníku a ředitel Letecké záchranné služby DSA

Do jakých oblastí jste teď létal vy? Vy jste byl takovou spojkou mezi oblastmi, kde nefungovalo spojení ani silnice.
Já jsem tentokrát neletěl se záchranným vrtulníkem, ale s AS-350 Airbus Helicopter, který uveze víc, než sám váží. Tedy byl jsem tam především pro převoz zásob a doplňování, když byl někde problém. Benzín do centrály v domově důchodců, kde byli lidé na kyslíkových přístrojích a bez energie prostě přestanou fungovat. Do některých oblastí jsme museli navážet inzulin a další zdravotnické potřeby a léky.

Čtěte také

Letečtí záchranáři hasičů a zdravotnické záchranné služby cvičili záchranu osoby z probořeného ledu

Jeden celý den jsme naváželi základní potraviny do vesnic a městeček, kde nebylo žádné spojení, ani tam nebyla možnost se jakkoliv dostat. Byli jsme často první, kdo tam přiletěl a ptali jsme se lidí, který už nebyli v ohrožení života, co potřebují, co jim nejvíc pomůže. Někde to byly i dětské pleny nebo pleny pro starší lidi. Někde jsme byli opravdu první po několika dnech. Byli jsme připraveni i vozit náklad v podvěsu, kdybychom nedokázali na místě přistát, ale všude se nám to nakonec povedlo.

Kolik času jste tedy při povodních strávil v helikoptéře?
Za ty dva dny, kdy my jsme tam létali, jsem strávil ve vrtulníku necelých deset hodin. Byly to velmi krátké lety, protože jsme převezli opravdu neuvěřitelné množství materiálu a pomoci. Nejvíc času zabralo nakládání a vykládání.

Ukázala se i skvělá práce meteorologů, kteří dokázali dostatečně dopředu varovat, že budou povodně, a předpovědi jim vyšly.
Daniel Tuček, pilot vrtulníku a ředitel Letecké záchranné služby DSA

Jak se létá s vrtulníkem, když je takto extrémně špatné počasí, za deště, za větru? Mohou nastat i takové podmínky, že se nedá letět vůbec?
V tu neděli byly na Jesenicku opravdu podmínky extrémní. Myslím si, že kdyby tam nepotřebovalo tolik lidí pomoc, tak by se dalo říci, že to počasí bylo neletové. Bylo to opravdu už na hraně. A například do Jeseníku se vůbec přes Českou republiku nedalo dostat. Tam si všechny vrtulníky našly cestu kolem Krnova až do Polska, hluboko do polského vnitrozemí a dostávali se do Jeseníku ze severu, ale i tak to bylo na hraně. Záchranné vrtulníky mají předpisy, že musí snižovat rychlost a výšku, ale mohou letět takřka za každého počasí. Ale tady už to opravdu byla velká hrana.

Čtěte také

Krev na palubě vrtulníku. Jak vypadá práce královéhradeckých záchranářů?

Jak hodnotíte komunikaci a koordinaci složek Integrovaného záchranného systému? Létaly nejen záchranářské, ale i policejní vrtulníky a další.
Situace na místě byla opravdu složitá, protože nebylo spojení, nefungoval telefonní signál. Ale co musím říci, že komunikace mezi vrtulníky, jejíž pravidla se řešila mnoho let, aby byla jednotná frekvence, což asi dva nebo tři roky funguje, se v reálu ukázalo, že byla neuvěřitelně funkční. Bylo to úžasné, protože všechny vrtulníky, co létaly v dané oblasti, byly ve spojení. Takže jsme se vzájemně informovali, kde kdo je, kdo potřebuje pomoc, kdo kam letí, co vrtulníky vidí. Byla to opravdu skvělá spolupráce a nebylo neobvyklé slyšet: tady už jsem jednoho vytáhnul a potřebuji ještě jednoho. Přiletěl další vrtulník a pomohl. Opravdu se tam pomáhalo naprosto nezištně, bylo úplně jedno, jaká je barva vrtulníku a kdo je zaměstnavatelem pilota.
Koordinace prostě zafungovala skvěle.

Čtěte také

VIDEO: Cvičení záchrany tonoucího na zamrzlé Orlici s pomocí vrtulníku záchranné služby

Kam vůbec všude vaše záchranářské vrtulníky létají a zachraňují, když pomineme povodně? Pomáháte třeba i při požárech? Létal jste třeba při onom obrovském požáru v Hřensku?
Tam jsme nelétali, i když na to máme vrtulník vybavený. Ale přesto trénujeme a jsme připraveni kdykoliv zasahovat. Máme záchranářský vrtulník, která je na to nejpoužívanější ve světě. Máme i bambi vaky a uvezeme 1,2 tuny. Což je víc než policejní vrtulník. Ale my jinak zachraňujeme na většině území České republiky. Když to vezmu od Královéhradeckého, Pardubického kraje, Liberecký, Ústecký, Jihočeský, Jihomoravský, Vysočina. Na většině republiky zasahujeme s našimi vrtulníky ve dne v noci.

To je také důležité zmínit, protože to dříve nebyla běžná praxe, že by se létalo i v noci.
To je takový mýtus. Pořád se říkalo, že privátní společnosti nemohou létat v noci, jen státní složky. Ale my například, když jsme ještě létali v Ostravě, tak tam jsme létali už před dvaceti lety i v noci. Jen ale na takzvaně zajištěná místa, kde nám to někdo nasvítil. Ať už to byl heliport, nebo někdo nasvítil třeba fotbalové hřiště. Teď už je jiná situace, že létáme s pomocí brýlí na noční vidění. A často přistáváme, není to neobvyklé, že jsme na místě úplně první ze všech záchranářských složek. Díky těm brýlím a reflektorům na vrtulníku už si to dokážeme nasvítit, vybrat si místo a přistát. Tedy i záchranná služba se za poslední roky extrémně posunula do profesionality. Do toho, co dříve nebylo možné, už nyní létáme.

Čtěte také

V centru Prachovských skal by mohla začít fungovat přistávací plocha pro záchranářský vrtulník

Blíží se zima, a vy jste také několikrát zachraňovali v horách, v Krkonoších, během zimy.
Ano, za dveřmi je zimní sezóna, samozřejmě budou úrazy bohužel nejen na lyžích a na běžkách. Ale teď při povodních se ukázala skvělá práce meteorologů, kteří dokázali dostatečně dopředu varovat, že budou povodně, a předpovědi jim vyšly. Stejně tak stejně i v zimě, když meteorologové nebo Horská služba varují, že bude extrémně špatné počasí nebo že hrozí výskyt lavin a jiných negativních jevů, tak by lidé měli poslouchat a nepřidělávat nám práci. Loni těch lavin bylo jen několik, ale bylo třeba hodně pádů ze Sněžky, protože byl namrzlý terén a lidi neposlouchali varování.

Říká pilot a ředitel Letecké záchranné služby DSA Daniel Tuček, který sám ve vrtulníku během letošních ničivých povodní strávil mnoho hodin. A sluší se mu za to také poděkovat. Nejen vám, ale i všem vašim kolegům, kteří udělali velký kus práce, děkujeme.