Petr Voldán: Vlak ujíždí aneb A léta běží vážení

Začnu ale nikoli u vlaků, ale u zajímavého údaje o tom, jak jsme na tomto světě postupně v průměru mnohem déle, než naši předkové. Žijeme totiž prý průměrně o celých třicet let déle, než lidé před sto lety. To je velký pokrok, který ale na některá naše opoždění za světem pořád nestačí. Asi to, bohužel nevyjde ani těm z nás, kteří by si chtěli užít cestu vysokorychlostním vlakem po našich železnicích.

Zatím si to potěšení z moderního, současného cestování na dráze, můžeme dopřát jen, když se vydáme za humna. Do Německa, Francie, o legendárních super expresech v Japonsku nebo dnes už i Číně nemluvě. Jejich vlaky nám ujely neskutečně - ty Japonské už uhánějí po kolejích pro nás neuvěřitelných 55 let a Evropa nám v TGV začala ukazovat světla posledního vagonu před 38 lety.

Vlaky a železnice mají určitě budoucnost (ilustrační foto)|foto: Fotobanka Pixabay

Když připomenu nejnovější prognózu u nás, podle které se už rozjede na našich kolejích vysokorychlostní souprava asi za 30 let, začneme Evropu dohánět se zpožděním celých 68 roků.

A to bych ještě zůstal raději nohama na peróně, protože stejný termín jsme si přečetli už v roce 2013. Letos ale máme už 2019. Stačí si navíc trochu zchladit optimismus a naděje i připomínkou jiného našeho v uvozovkách “kvaltu” za světem. S dálnicí D11, které má náš region protnout z Prahy do Jaroměře a pak dál na polské hranice, se už pachtíme od roku 1978...

Svůj sen o svezení vysokorychlostní dráhou u nás jsem tak osobně dávno vzdal. I když se dožíváme solidních let, je to pořád málo a vlak nám ujíždí. Navíc - kdo ví, až my slavnostně nasadíme na koleje rychlovlaky, jak se bude přesunovat nejen svět, ale i Evropa kolem nás. Zatím se nám vyhýbá, aby se tu při cestování nezdržovala. Proto se mi dnes hodil i titulek kdysi populárního rozhlasového pořadu “A léta běží, vážení”.

Tak raději pozorně prostudujte nové jízdní řády a já už přeju pohodové pondělí i celý týden.