Petr Voldán: Přibrzdit

Chlapec se svíčkou
Chlapec se svíčkou
0:00
/
0:00

Nebude to glosa o dopravě. I když by to titulek mohl na první pohled napovídat. Petr Voldán glosu totiž sice nazval “Přibrzdit”, ale za dveřmi jsou tzv. “Dušičky”. 

Ono nakonec nebude od věci ani to faktické přibrzdění. Památka zesnulých každoročně přivádí na silnice víc lidí, než je obvykle běžné. Lidé křižují republiku často na místa, kam zavítají někdy i jen jednou za rok. Když se přidá i tradiční´ “dušičkové” počasí s mlhavými rány a sem tam jinovatkou, je to kombinace po opatrné jízdě a občasném přibrzdění přímo volající.

Což ale všichni dobře víme - i když leckdy nedbáme. Ono přibrzdění ale tentokrát myslím v přeneseném smyslu slova. Jako zpomalení, zklidnění zběsilého běhu dní, který už začal nabírat - za vydatného přispění provokující reklamy - pomalu i předvánoční obrátky.

Vlastně to není až tak těžké, protože okolnosti zvolnění kroku i zklidnění myšlenek přímo nahrávají. Zrovna se nesluší, aby člověk s nějakou tou kytičkou nebo věnečkem na ozdobení místa posledního odpočinku příbuzných spurtoval v obvyklém nasazení všedního pracovního dne. Mezi náhrobky se to jaksi nehodí, lidí je na pietních místech mnohem víc než jindy.

Happening „3792 svíček" se koná v Hradci Králové

A tak je vidět spousta jinak hektickou povinností ovládaných jedinců, jak zamyšleně postávají, zadumaně sledují okolí, zjišťují, že podzim i v trochu pohnutějších chvílích vypadá docela barevně, že to jde nepelášit každou vteřinou života. Připomínky blízkých se s kvaltem moc neslučují - i když jako vždycky výjimky potvrzují pravidla. A tak jsou i tací, kterým ani památka jejich už zesnulých blízkých nestojí za pár chvil zamyšlení, symbolické promítnutí obrázků společných chvil v hlavě, zkrátka lidé, pro které jsou “Dušičky” jen bleskovým splněním nezbytné povinnosti, “aby lidi neřekli”.

Takových je mi trochu líto, i když ještě víc vlastně těch, kteří si od povrchních, nevychovaných příbuzných ani tu klidnou připomínku a pár minut času nevyslouží. Což nespraví ani sebevětší kytice, sebe honosnější věnce nebo desítky svíček. Podobných sebeklamných v uvozovkách “omluvenek” je k vidění také nemálo. To v titulku zmíněné “přibrzdění” mám za mnohem, mnohem důstojnější a cennější. Jak pro památku zesnulých, tak pro nás, dosud majících to štěstí tu být. A teď už klidný pátek i celý přece jen trochu výjimečný víkend.

Spustit audio

Související