Petr Voldán: Nebezpečím nejsou zbraně

Příliš frekventované jsou zprávy posledních dnů, referující o ozbrojených útocích. Nikoli ve válečných zónách nebo regionech s takřka trvalým napětím. Dovídáme se o střelbách v amerických školách, u sousedů na Slovensku zastřelili novináře a jeho partnerku. Ale místo přestává být důležité.

Lidé na sebe stříleli před pár dny i ve zdánlivě klidném Švýcarsku, přímo v centru Curychu. Latinská moudrost člověk člověku vlkem jako kdyby nabírala na síle. Mimochodem, možná bychom se mohli u vlků spíš poučit, podle odborníků jsou vztahy mezi hierarchiemi vlčích smeček řešeny šelmami na takové úrovni, kterou mnozí začínáme mezi lidmi postrádat.

Ale zpět ke zbraním. Neustále přetřásané otázky, jestli budeme víc v bezpečí, když bude mezi námi zbraní povícero nebo naopak, když jejich držení omezíme, asi nemají jednoznačnou odpověď. A navíc problém vztahů a příčiny ozbrojených výpadů člověka proti člověku také neřeší.

Střelba (ilustrační foto)|foto: Fotobanka Pixabay

Když se zdá, že je ve Spojených státech favoritem názor, že je možná třeba ozbrojit učitele protože se množí útoky studentů, přijde najednou aktuálně informace o tom, že ve škole spustil palbu - učitel.

Ono je to asi jinak - zbraně se sice za roky mění, modernizují a jsou asi i nebezpečnější. Jenomže samy o sobě nestřílejí. Mnohem zvlčilejší - i při vědomí, že výraz nemusí být přesný, jak jsem uvedl, jsou stále častěji lidé. I u nás je mezi lidmi větší napětí, jsme vůči sobě agresivnější ve spoustě situací a do ohníčku přikládají bez uzardění i politici. Také třeba tím, že pomáhají vytvářet hvězdy z lidí odsouzených za vraždy.

Tady někde musí dojít ke změnám, pokud se nechceme v budoucnu ze Zeměkoule vystřílet. Nikoli zbraně samotné, ale my sami sobě jsme největším nebezpečím. A tak už raději klidný pátek i celý víkend.