Petr Voldán: Kociánka, vlídná tvář regionu nastavená světu

Mají hlavu, krk, mají tělo a také zvuk se podobá lidskému hlasu. A jejich hlavním městem vlastně v celosvětovém měřítku bude tento týden Ústí nad Orlicí. Víc napovídat asi nemusím - jak vypadají a jak dokáží zpívat za pomoci smyčce, strun a zmíněného těla ze dřeva housle, to ví asi každý. Jejich čas zrovna nastává.

Doplňuji si pozitivní energii z houslí. Musím říct, že koncertování je nejlepší terapií

• Upravit
• Smazat

Houslový virtuóz, jeden z nejvýznamnějších současných českých houslistů, Jaroslav Svěcený, je dnešním hostem Pavly Kindernayové ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové. 

Obdivuhodnou a nedostižnou už šestou dekádu zahájí zítra Kociánka, mezinárodní houslová soutěž pro děti a jejím předskokanem a zároveň souputníkem je pak odedneška i festival Kocianovo Ústí.
 
Východočeský region se nemůže chlubit až tolika akcemi s tak dlouhým trváním, s takovým mezinárodním renomé, s tak pestrou a bohatou zahraniční účastí, jako je právě houslová “Kociánka”.

Dovoluji si to domácké, až familiérní pojmenování hned z několika důvodů. Tím prvním je, že houslová soutěž sice už píše jedenašedesátý ročník, ale navzdory úctyhodnému věku si zachovává mladickou “vlídnou tvář”. Díky všem “Oušťákům”, jejich partnerům i pomocníkům a také fandům, kterých naštěstí má opět nemálo.

hudba|foto: Fotobanka Pixabay

Pak také proto, že tu vlídnou, lidskou tvář, byť jde o soutěž a snahu vyhrát, nastavuje soutěžícím z celého světa. Ti pod Orlickými horami možná překvapeně zjišťují, že jsou v epicentru houslové budoucnosti nejen naší, ale i Kanadské - loňské prvenství putovalo právě tam, a pro letošek Belgické, Italské, Britské, Německé, Norské, Ruské, Mongolské a dalších, celkem dvaceti zemí.

Posedlost houslemi je určité mé vnitřní pnutí. Zkrátka bez nich nemohu žít

• Upravit
• Smazat

V pořadu Na cestách s Petrem Voldánem jsem „zdržel" v pondělí 7. května od 18:00 na živou hodinovou besedu ve vysílání Českého rozhlasu Hradec Králové a Pardubice houslistu Pavla Šporcla na trase Japonsko - Kociánka v Ústí nad Orlicí. Zastavil se v radiokavárně a „cestovali" jsme nejen mezi těmito destinacemi. 

V neposlední řadě pak mluvím o “Kociánce” s nádechem sounáležitosti, protože už řadu let patří pevně do mého diáře. Kvůli neopakovatelné atmosféře, neúnavným pořadatelům, často neviditelným a bezejmenným - nicméně skutečným z masa a kostí, ochotným podporovatelům a hlavně neskutečně dovedným houslovým talentům. Kocianovo Ústí má pro mě zrovna tak duši, jako o ní mluví odborníci i obdivovatelé houslové hry ve vztahu k tomuto nástroji.
 
Nejsem znalcem barevnosti houslového zvuku, neumím jeho struny rozeznít. Magický, podmanivý zvuk mě ale přesto pokaždé osloví - díky poznání “vlídné tváře” Kociánky, která je zapsaná i mezi Tvářemi Pardubického kraje. Takové perličky regionu, s přesahem hranic evropských i kontinentů, je potřeba si oprašovat a leštit. Zas až tolik jich nemáme. Ale teď už úspěšné pondělí i celý týden.