Petr Voldán: Sváteční bubliny
Titulek dnešní glosy Petra Voldána je možná trochu záhadný, ale jak hned zjistíte, téma glosy je nanejvýš reálné a aktuální.
Víkend měl být oslavou a připomínkou boje za demokracii. Spíš jsme se ale o sobě dozvěděli, že si s tou demokracií ani po skoro třiceti letech nějak nevíme rady. Společnost je rozdělená, rozhádaná, sešikovaná do nesmiřitelných bloků a jeden každý si žije svůj život ve své bublině. Jedna nemíní brát v úvahu druhou, každá si hájí to svoje, lidé přestávají diskutovat a náznaky debat se prakticky vždycky zvrhnou v nenávistné souboje a osočování.
Bublina u moci nechce slyšet na kritické argumenty, které ale postrádají kromě ultimativních požadavků snahu reálně vidět dál nebo se zamyslet, proč ta vládnoucí bublina má nakonec takovou podporu ve volbách. Ty jí, chtě nechtě, dávají demokratický mandát - ať je její chování sebeproblematičtější.
A var emocí v poněkud uzavřené bublině opoziční na tom nic nezmění - pokud nepřestane dělat kontraproduktivní kroky, neslušnost a primitivnost si nebude omlouvat vznešenými cíly, kterým zas nemalá část společnosti nevěří - po předchozích zkušenostech. A pokud nedokáže přesvědčit členy jiných bublin nebo volně vlající, aby to přišli změnit ve volbách.
O tom je demokracie, kterou si každý po svém vykládáme, po které tolik voláme, ale o jejíž podstatě nějak nechceme přemýšlet. Navíc ani v demokratickém světě - jak vidíme za hranicemi, to vždycky neklape jako hodinky. I tam se najdou lidé, kteří si ji vykládají po svém. Aby pak ne u nás, kde s ní máme zkušeností mnohem méně.
A až moc lidí si pořád myslí, že demokracie je prostor, kde si každý dělá co chce a respektovat nemusí vůbec nic. Ať ve vládě nebo na ulici.
Bubliny se vznášejí, občas do sebe narazí, ale to je tak všechno. Vybavuje je mi obrázek ze školní matematiky, na kterém byl znázorněn průnik dvou množin. Tedy něco jako prolnutí dvou bublin.
Obávám se, že dokud nedojde k něčemu podobnému u našich - zatím uzavřených - společenských bublin, dokud se neprotnou alespoň některé společné myšlenky a cíle v zájmu občanů této země, bude se náš sen o demokracii vznášet jako ty bubliny dál ve vzduchu. Ale teď už úspěšné pondělí i celý týden.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
