Petr Voldán: Tance kolem nehybných soch

19. říjen 2018
Socha Věry Špinarové od Davida Moješčíka

Čas od času se v našich městech objeví nová socha. A stalo se skoro tradicí, že nehybná připomínka známé postavy nebo události hned budí vášně. Dnešní téma pro Petra Voldána a jeho glosu. 

Hodnotit umění je ošemetné a je dočista jedno, jestli je to hudba, malířské počiny nebo zmíněné sochy. Ještě tenčí led to je v případě pokusu zvěčnit známou osobnost, postavu všeobecně oblíbenou a co víc, ještě nedávno rozdávající radost tisícům fanoušků. Přesně to je případ Věry Špinarové.

Socha Věry Špinarové od Davida Moješčíka

Zpěvačka s fenomenálním hlasem asi netušila, když do nekonečna přidávala na koncertech jeden ze svých největších hitů "Jednoho dne se vrátíš", co se bude dít, až se mezi nás vrátí v uměleckém ztvárnění sochaře. Ostravská instalace bleskově přeskočila hranice města i regionu, tak jako hlas Věry Špinarové nedbal na žádné hranice, včetně věkových a zasahoval veřejnost napříč spektrem jakýchkoliv skupin.

Umění skoro vždycky budí diskuse. V tom je i jeho podstata, že oslovuje lidi různě. A se sochami ve veřejném prostoru je to ještě citlivější.

Proto mě trochu překvapuje reakce na kritické hlasy, znějící z ostravské městské části, která zadala sochu konkrétnímu umělci bez výběru a soutěže a argumentuje notně subjektivně. "Pro náš obvod už autor vytvořil sochu Leoše Janáčka a velice se nám líbí".

Inu, mně se také leccos líbí, každému z vás bezpochyby také, ale to přece neznamená, že když budu mít možnost rozhodovat o veřejném prostranství ve městě, bude moje "to se mi líbí" znamenat, že se to musí líbit většině. A u sochy Věry Špinarové nastala ještě horší situace, její ztvárnění se prý nelíbí ani jejím nejbližším příbuzným.

Socha Věry Špinarové od Davida Moješčíka

Asi to chce méně spěchu, víc přemýšlení, domluv a hledání přijatelných řešení. Škoda, že v Ostravě nebyli při hledání připomínky Věry Špinarové kreativnější, jako třeba v Jaroměři, kde památku papeže Jana Pavla II. připomíná denně večer nad náměstím znějící zvonkohra s jeho oblíbenou melodií v hodině i minutě jeho smrti. Taková obdoba písničky oblíbené zpěvačky s podobným nápadem.

Ale šanci by každopádně měla mít soutěž a výběr. V případech postav žijících - žokej Josef Váňa konstatoval o své soše na pardubickém závodišti, že se mu nelíbí - nebo osobností, které nás opustily nedávno, tím spíš. Vášnivé tance kolem nehybných soch jsou zbytečné, řekl bych nedůstojné a ony osobnosti si to nezaslouží. A tak už raději klidný pátek i celý víkend.