Doplňuji si pozitivní energii z houslí. Musím říct, že koncertování je nejlepší terapií
Houslový virtuóz, jeden z nejvýznamnějších současných českých houslistů, Jaroslav Svěcený, je dnešním hostem Pavly Kindernayové ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové.
Cítíte se dobře?
Teď už se cítím mnohem lépe. A je to také dané tím, že teď hodně jezdím a hraji. Tak si doplňuji pozitivní energii z houslí. A musím říct, že to je docela dobrá terapie, koncertovat.
Vy jste v posledních měsících výrazně zhubnul, kolik celkem?
Celkem to bylo přes 20 kilogramů, ale já už jsem teď zase 10 nabral, takže jsem teď tak akorát.
Muzika bude vždy má srdeční záležitost. Ale život, prolnutý maličkostmi, z kterých se umím radovat, si chci ještě trošku užívat.
Jaroslav Svěcený, houslový virtuóz
Vypadáte dobře. Ale řekněte, co všechno se stalo, byl jste nemocný?
Jsem po operaci a v soukromém životě jsem také neměl vůbec jednoduché období. Hlavně druhá polovina roku 2018 pro mě nebyla vůbec dobrá. Člověk si říká, že nezažije nikdy nic fatálního, špatného a nakonec se přeci jen ukáže, jak se říká, když spadne záchod, tak se utrhne všechno i se splachovadlem, a to se mi stalo. Hrábnul jsem si na dno, ale dnes už myslím dopředu. Mám za sebou první zahraniční zájezd a teď se chystám na druhý, poletím do Indie. Už se těším, že budu hrát a ještě stihnu i Smiřické svátky hudby, což je dobré.
Pozitivní energie z vás sálá.
Teď už ano.
To je dobře. Nechal jste se operovat v Hradci Králové. Takže zdejší lékaři vám pomohli?
Já bych jim chtěl poděkovat, celé Fakultní nemocnici a panu doktoru Navrátilovi, panu doktoru Hrubešovi a skvělým sestřičkám, protože jsem byl v nemocnici bez tří dnů tři měsíce. Takže jsem si nemocničního prostředí užil víc než dost. Mimochodem poprvé v životě jsem v nemocnici ležel, nikdy jsem předtím nic takového neabsolvoval. Všichni byli mojí obrovskou oporou. A jsou tou oporou dodnes. Takže dnes už jsou to mí přátelé, navázali jsme spolu krásný lidský vztah. Jsem moc rád, že jsem byl tady v Hradci Králové, koneckonců je to mé rodné město. Takže, asi to tak mělo být a rodné město mi pomohlo.
Řeknete konkrétně, co vám bylo.
Absolvoval jsem velkou urologickou operaci, docela náročnou, protože šlo o dlouhodobý, léty nashromážděný problém. A naštěstí vše dopadlo dobře, byť jsem si tedy užil dost. Ale pro mě byla důležitá věc, že histologie dopadla negativně. Ony tři dny, kdy jsem na to čekal, tak to víte, to nebyla vůbec žádná legrace. Ale dnes už jsem rád a jdu prostě dál.
Kámen vám slyšitelně spadnul ze srdce.
To byla velká řacha.
Už cítíte jarní energii a chuť vyrazit dál. Protože jste zmínil i rodinné problémy, začínáte znovu.
Je to tak, jsem šťastný, že je jaro, protože je světlo, slunce, člověk si začíná vážit úplně všeho. Pro mne je dnes krásné, když mohu ráno vstát a uvařit si kávu, že si mohu vyjít třeba chvilku na procházku. Jsem sice workoholik, ale naučil jsem se už trošku říkat ne. Takže si také musím na sebe udělat čas a dělám si ho. Ale mě nabíjí především publikum. Takže vždycky to vydržím chvíli a potom už vezmu housle a vyrazím. Teď jsem měl dva dny plné dálnice D1, byl to, musím říct, dokonce velký adrenalinový zážitek.
To věřím.
Tato silnice je čím dál tím opravdu v uvozovkách lepší, takže jsem si alespoň mohl uvědomit krásné kraje Čech a Moravy. Měl jsem na to docela dost času, když jsem na té silnici stál.
Jaroslave, řekněte, myslíte si, že se vše děje z nějakého důvodu? Protože v mém okolí je také spousta těch, kteří prodělali vážnou nemoc, jsou rozvedení, ale zpětně s odstupem času to pak hodnotí, že tak to prostě mělo být, na všechno se dívají jinak.
Já to ještě nedokáži posoudit. Ještě je brzy. Je to ještě pro mne celé křehké. Ale pravda je, že jsem si uvědomil spoustu věcí. Protože jsem byl ten typ, který byl denně jen na cestách, denně jezdil. A doufám, že teď bude můj život také pestrý, ale že bude právě také prolnutý maličkostmi, z kterých se umím radovat. Protože já jsem je dříve, dá se říct, docela přehlížel, neměl jsem na ně čas. Byl jsem zaměřen jednostranně a to už nechci. Ale muzika bude vždy má srdeční záležitost, to je jasné. Ale život si chci ještě trošku užívat.
A prsty už poslouchají?
Ty fungují skvěle.
Protože jste říkal, že housle neudržíte. Takže už je to v pořádku?
To byl velký malér, ale já jsem prošel rehabilitací. Mimochodem také ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové. Měl jsem výbornou sestřičku, která se o mě starala, paní Fidlerovou, a to byla opravdu radost. Takže jsem zase nabral svaly, které byly jako kusy hadru. Zase to začalo fungovat. Takže teď už zvládám recitály úplně bez problémů. Rudolfinum čeká 4. června, mimochodem.
Barokní skvost s úžasnou akustikou láká nejen na 16. ročník festivalu Smiřické svátky hudby
Hostem Českého rozhlasu Hradec Králové je dnes starosta Smiřic Luboš Tuzar, který pro nás má jednu zásadní, důležitou a dobrou zprávu. Pozvánku na už tradiční Smiřické svátky hudby. I letos budou.
Vy máte samozřejmě zkušenosti z velkých koncertních hal, světových prostorů s báječnou akustikou, promyšlenou do dokonalosti. Ale troufám si říct, že právě kaple ve Smiřicích patří k vašim srdečním záležitostem a v tom žebříčku ji máte hodně vysoko.
Já ji mám hodně vysoko, protože nejen, že je nádherná, ale ona tu opravdu špičkovou akustiku má. Já jsem tam dokonce natáčel i kompaktní disk a o nové nahrávce uvažuji, že ji také natočím ve smiřické kapli. A je to prostora, která je protknutá samou kvalitou, protože je tam Klanění tří králů, nádherný obraz Petra Brandla. A na co se tam člověk podívá, tak je opravdu kouzelné. Má to genius loci. Člověk tam přijde, spadne mu čelist a je to. Teď tam máme navíc už krásné, opravené varhany, z čehož mám obrovskou radost. Takže v sobotu 20. dubna tam bude se mnou hrát Pavel Svoboda, náš fenomenální varhaník. Jsem opravdu rád, že už 16 let funguje festival Smiřické svátky hudby takto dobře.
Měli jsme tu nedávno starostu Smiřic a on naříkal, že byl festival v ohrožení. Ani nevíte, kolika lidem jste udělal radost, že se nakonec festival koná i s vámi.
Chtěl bych lidem poděkovat, protože těch, co mi psalo a drželo palce, bylo opravdu hodně. A pro mne to byla jedna z motivací, kdy jsem si říkal, to dáš, to musíš dát. Opravdu jsem tu vůli zapnul, kam to šlo. A postupně jsem se z toho dostal. Dnes jsem rád, že tam člověk přijede a bude moci hrát a bude s těmi lidmi. Měl jsem už vystoupení v Praze ve Stavovském divadle, takže jsem tu atmosféru už nasál. A koncerty ve Smiřicích si chci opravdu užít.
Nejen na Smiřické svátky hudby nás přišel pozvat Jaroslav Svěcený. Děkuji a hodně štěstí nejen v pracovním, ale samozřejmě i v soukromém životě.
Děkuji moc, budu se snažit, co se do mě vejde. Vy se všichni opatrujte, co nás posloucháte.
Související
-
Houslový virtuos Jaroslav Svěcený vás zve Smiřické svátky hudby
V pátek 24. března 2017 dopoledne připravil pro své posluchače Český rozhlas Hradec Králové od 10:00 další přímý přenos z radiokavárny v Havlíčkově ulici. Tentokrát...
-
Smiřice jsou město sice nevelké, ale s velkými unikáty. A lidem se tam žije dobře
Nevelké, přesto unikáty oplývající město. Takové jsou Smiřice ležící nedaleko silnici z Hradce Králové do Jaroměře a dále do Náchoda. Lidé tam prý mají vše, co potřebují.
-
Děti neví, co je nervozita, dokud jim to někdo neřekne, směje se houslistka Ludmila Pavlová
Mladá houslistka Ludmila Pavlová se vrací do Nové Paky. Pro velký zájem publika nabízí zážitky z poslechu klasické hudby festivalem Podkrkonošské hudební léto.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
