Pilates vás učí vědomému pohybu. Abyste se naučili poslouchat tělo a začali se znovu správně hýbat
Hostem Lady Klokočníkové v rozhlasové kavárně byla lektorka pilates Soňa Šplíchalová. Zájemce seznámila s přednostmi cvičení na strojích pilates reformer a pilates mini tower.
V současné době je pilates něco jako kdysi aerobik, je tady obrovský boom tohoto cvičení, pilates a také možná ještě jóga, pokud se podíváme na další cvičení. Ale i pilates jde mílovými kroky kupředu, protože jsou tu pojmy jako reformer a další. Vidíme na sociálních sítích každou chvíli někoho cvičit na strojích.
Pojďme si říci, co je tedy pilates jako takové.
Já bych řekla, že pilates není módní trend, ale metoda, která je více než 100 let stará. A je to metoda založená na kontrole pohybu. Učí vás vědomému pohybu a učí vás, abyste se naučili poslouchat to tělo a abyste se znovu začali správně hýbat. Já schválně říkám pojem znovu, protože člověk, když se narodí, tak to má v sobě dané.
Čtěte také
A Joseph Pilates vymyslel tuto metodu na základě toho, že samozřejmě spojil to, co měl ve své době dostupné. Bavíme se o roce 1918 a první světové válce. Ale k tomu přidal perfektní pozorování přírody, čili pohyb zvířat a pohyb malých dětí. A z toho je třeba dnes i metoda DNS pana doktora Koláře, prostě pohyb malých dětí.
My ty vzorce v sobě máme, když se narodíme, ale potom moderní životní styl a všechno, co se děje okolo nás, ten pohyb deformuje. A my získáváme špatné návyky. Už jen to, jak člověk sedí, v pohodlí, jízda v autě místo toho, aby šel pěšky a to všechno se nabaluje a potom z toho jsou problémy.
Pak člověk přijde s tím, že musí cvičit. Ale v době Josepha Pilatese se v podstatě necvičilo. Cvičil, kdo měl úraz, to byla vlastně rehabilitace. Čili on je učil používat tělo k rehabilitaci, aby měli lidé dobrou fyzickou kondici a odolali nemocem, které tenkrát hrozily.
Čtěte také
A dnes je to v podstatě stejné. Člověk, který se rozhodne pro pilates, tak to dělá pro sebe, aby předešel chorobám, aby byla nějaká prevence. Aby tělo naučil zase správně se hýbat, aby postavil kostičky a svaly tam, kam patří.
Dnes je trend, jak se pilates nazývá úplně všechno, co v podstatě pilates není. Jsem ráda, že tady dnes mohu objasnit rozdíl mezi tím módním trendem a pilates jako takovým, klasickým pilates. Oni dokonce na to vymysleli název. Klasický pilates versus takzvaně contemporery. Což je vlastně nějaký dočasný pilates.
Lidé se předhání v tom, kdo má hezčí studio, kdo má lepší cviky a více cviků. Ale ono nejde o to cvičit víc a intenzivněji a rychleji a zajímavěji. Jde o to cítit ten pohyb, naučit se ho a vědět hlavně proč to dělám, co mám u toho cítit. Jsme v kavárně, tedy je to úplně stejné, jako když vypijete rychle kávu, vysrknete ji. Káva v žaludku je, ale vy vlastně necítíte jeho chuť. Tak k čemu ho pijete?
Čtěte také
Ale mladé to baví, hýbou se, což je dobře. Přijdou děvčata k nám na reformery, to jsou takové zvláštní stroje. Reformer vymyslel Joseph Pilates právě za první světové války, když pobýval v zajateckém táboře. A to je stroj, který vznikl z nemocničních postelí. To byly tenkrát pružiny a na tom slamník.
Takže on vyšrouboval ty pružiny a různě je zavěsil. Na základě tahu těch pružin lidé začali cvičit a on je rovnal do správné polohy. Oni tím posilovali svaly a stali se silnějšími. Tedy z těchto strojů vznikly dnešní reformer, tak se tomu říká dnes. A mladí přijdou a myslí si, že skočí na stroj a hned to půjde a bude to tak hezké, jako to vidí na sociálních sítích, kde to opravdu vypadá nádherně.
Aby to ale tak vypadalo, tak jsou za tím roky dřiny a práce. Oni najednou zjistí, že to tak není. Že nejde jen sednout si za piano a hrát. Že se to napřed musím naučit.
Celou radioporadnu ohledně cvičení pilates se Soňou Šplíchalovou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
