Následná péče není strašák, ale pomocná ruka. Cílem je vždy pacienta zlepšit a poslat dál do života
Radioporadna zaměřená na následnou péči. Možná je vám 20 let a máte pocit, že se vás téma nemocnic a stáří netýká. Ale možná je vám 50 let a právě řešíte, že se vaše maminka nebo babička po mrtvici už sama neobslouží. Možná jste sami v seniorském věku a v noci vás budí strach z toho, co by se stalo, kdybyste zůstali bezmocní.
Následná péče není strašák, ale pomocná ruka. V momentě, kdy akutní medicína udělala své, ale tělo a duše ještě potřebují čas na zotavení. Naším hostem je ředitel Levitova centra následné péče v Hořicích Ing. Roman Bečvář.
Lidé se často děsí zkratky LDN, vy ale vedete centrum následné péče. Je v tom pro pacienta a jeho rodinu nějaký faktický rozdíl?
Název LDN prakticky zůstal z minulosti, ovšem je poměrně stigmatizovaný. LDN se jevilo jako prakticky konečná stanice.
Do našeho 110 lůžkového zařízení přijímáme na 500 pacientů ročně a z toho přes 400 pacientů posíláme dál do života. Není to poslední cesta.
Ing. Roman Bečvář, ředitel Levitova centra následné péče v Hořicích
Myslím, že termín následná péče významně lépe vystihuje podstatu toho, co se v těchto zařízeních dělá. Je důležité rozlišovat následnou péči a dlouhodobou péči. A potom třeba péči sociální.
Následná péče je tedy skutečně péče, která následuje po pobytu na akutních nemocničních lůžkách.
Čtěte také
Mám ale pocit, že se lidé stále bojí, že v takovém zařízení člověk jen leží a čeká na konec.
Já jsem v Hořicích zaměstnán 10 let a celou tu dobu se snažíme tento pohled změnit. Je to ale dlouhá cesta prakticky veřejnost přesvědčit o tom, že do našeho 110 lůžkového zařízení přijímáme na 500 pacientů ročně a z toho přes 400 pacientů posíláme dál do života. To si myslím, že je jasný vzkaz, že to není rozhodně poslední cesta.
Pro koho je tedy konkrétně následná péče v Hořicích určena? Hraje v tom roli věk nebo k vám může přijít třeba i mladý člověk po mrtvici či po těžkém úrazu?
Drtivou většinu klientů samozřejmě tvoří staří lidé s velmi často komplikovanými diagnózami, které se různě prolínají se špatným lékovým nastavením. Prostě lidé, u nichž už chybí soběstačnost nebo přicházejí z akutních lůžek po nějakých specializovaných zásazích.
A jaký je cíl pobytu u vás? Má to být stabilizace nebo opravdu nějaké posunutí a zlepšení?
V první fázi to musí být samozřejmě stabilizace a potom je vždy cílem je pacienta zlepšit a poslat dál do života.
Čtěte také
Mrtvice nebo úraz se neptají na věk. Setkáváte se tedy i s mladšími pacienty, kteří mají velkou motivaci vrátit se co nejdříve do práce?
Takoví pacienti také u nás byli, ale většinou jsou to opravdu staří lidé. Ti mladší klienti významně rychleji regenerují, vidím tedy jejich případné umístění spíše ve speciálních rehabilitačních ústavech, kde jsou specialisté pro mladé lidi.
V akutních nemocničních zařízeních je tlak na rychlé propouštění domů. Děje se to i u vás?
Máme samozřejmě také snahu pacienty co nejdříve posílat dál. Nicméně systém nastavení péče u nás není tolik vystaven tlaku, že bychom museli věci dělat do tří či pěti dnů, do týdne. My na to máme několik týdnů až měsíců. Tedy z tohoto pohledu ten tlak na nás není takový.
Celý rozhovor o následné péči s Ing. Romanem Bečvářem, ředitelem Levitova centra následné péče v Hořicích, si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
