Padesáticentimetrový hluk. Ticho ve třídě není nutné, ale chce svá pravidla, říká učitelka Svobodová

Říká se, že škola je základ života, ale málokdo dodává, že ten základ staví hlavně lidé. Dnes mám tu čest přivítat ve studiu ženu, která onen základ staví s neuvěřitelnou láskou a radostí, učitelku Adélu Svobodovou, vítězku krajského kola ankety Zlatý Amos.

Adéla Svobodová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Velká gratulace k ocenění a vítězství. Vy teď mačkáte něco v ruce, přiznejte se.
Mačkám kloubní implantát, který jsem dostala od svého žáka Jiříka Párala. A mačkám ho pod stolem, kdybych byla nervózní.

Snažím se děti nejen učit, ale být pro ně i vzorem do života. Chci s nimi budovat vzájemnou důvěru, aby měly ve třídě pocit bezpečí.
Adéla Svobodová, ZŠ a MŠ Úprkova v Hradci Králové

Vy to učíte i děti, že je potřeba si také ulevit. Jistě máte z ocenění radost, ale nominace pro vás byla překvapením, když vám děti řekly, paní učitelko, poslali jsme vás do soutěže?
Děti mě moc mile překvapily a velmi se mi líbilo, jak na to šly. Domlouvaly se prý o přestávkách, jak to udělají, protože jeden žáček s tím nápadem přišel a řekl o tom ostatním. Když se mě potom děti zeptaly a já se dozvěděla ty okolnosti, tak jsem moc ráda souhlasila.

Čtěte také

Do třídy vcházím pokaždé s úsměvem, užít si s žáky hodinu. Směje se vítězka ankety Zlatý Ámos

Vaši žáci o vás napsali, že jste pro ně především oporou a průvodkyní. Co pro vás osobně znamená být dobrou učitelkou?
Snažím se v hodinách děti zaujmout, aby je probíraná látka oslovila, snažím se pro ně být nejen tím, kdo je učí, ale i tím, kdo je pro ně do života nějakým vzorem. Snažím se budovat s dětmi důvěru, aby měly ve třídě pocit bezpečí. Protože si myslím, že to je základ. Když se nebudou cítit dobře, tak nebudou dobře vnímat ani matematiku nebo češtinu. Pěstovat s dětmi vztahy je pro mě nesmírně důležité.

Věděla jste už jako malá holka, že budete paní učitelka? Nebo kdy nastal ten moment, že jste si řekla, chci stát za katedrou?
Na prvním stupni základní školy mi moje paní učitelka dávala opravovat sešity a to mě moc bavilo. A vlastně v ten moment jsem si řekla, že chci tohle povolání dělat i v budoucnu. Jenže pak jsem se dozvěděla, že to není jen o opravování sešitů. Ale postupně jsem už věděla, že chci pracovat s dětmi a hledala si směr, jakým se v budoucnu dám, jaké děti chci učit.

Pokud děti někdy zlobí a porušují pravidla, tak mě vždy zajímá, proč to dělají. Velmi často se za tím skrývá nějaké trápení.
Adéla Svobodová, ZŠ a MŠ Úprkova v Hradci Králové

První stupeň základní školy vyhrál. Učíte už šestým rokem, stále u vás nadšení přetrvává. Změnil se ale za ta léta třeba nějak váš pohled na děti? Protože ze všech stran slyšíme, že jsou divoké, nezvladatelné, je těžká spolupráce s rodiči. Jak to vnímáte vy?
Vnímám, že v dnešní době mají děti opravdu hodně energie, jsou akční a velmi hezky reagují na učení propojené s pohybem, s nějakým zážitkem. Já sama miluji sport a velmi mne baví propojovat jej i do různých jiných hodin. Baví mě s dětmi dělat různé sportovní aktivity a jezdit na turnaje. Líbí se mi, jak sport propojuje děti i mezi ročníky, jak navazují nová kamarádství a jak budují své vlastnosti do budoucna. Protože mnohdy řešíme i prohry, emoce, třeba i nespravedlnost při utkáních. Moc se mi líbí, že dnešní živé děti jsou pohybu hodně nakloněny. Občas se setkám třeba i s dětmi, které na první pohled působí, že zlobí, porušují pravidla. Mě vždy zajímá, proč to dělají. Velmi často se za tím skrývá nějaké trápení.

Čtěte také

Vítězka soutěže Zlatý Ámos o nejoblíbenějšího učitele Daniela Krátká má za sebou téměř rok kralování

Vy jste v jednom rozhovoru uvedla, že ticho ve třídě není podmínkou. Jak vypadá takový tvůrčí hluk?
Úplné ticho určitě není podmínkou, záleží ale na aktivitách a na našich pravidlech. Pokud máme například skupinovou práci, tak už si dopředu stanovíme jistá pravidla. My tomu říkáme padesáticentimetrový hluk. Mám radost, když děti ve skupinách spolupracují a diskutují, ale i to má nějaká pravidla. A zase naopak, když je samostatná práce, tak si vysvětlujeme, proč je zapotřebí být ticho. Potřebujeme se soustředit a někoho může hluk rušit. Myslím si, že když jsou pravidla dobře vysvětlena a dodržují se, je to možná i důvod, proč se pak děti cítí ve třídě bezpečně a dobře.

Líbí se mi termín padesáticentimetrový hluk. Ovšem stanovení pravidel možná vždy nefunguje hned na první dobrou.
Je to tak. Pravidla si budujeme postupně a moc se mi líbí i to, že si je budujeme společně s dětmi. Častokrát mne opravdu právě děti inspirují a naladí, co mám udělat jinak. Ta pravidla jsou naše. Jen je zapotřebí si je občas zopakovat, protože jsou důležitá, ale děti jsou skvělé a reagují na ně moc dobře.

Nevnímám školství skrze nešvary, ale spíše přes příležitosti, které máme. Propojovat nás pedagogy s dětmi i s jejich rodiči.
Adéla Svobodová, ZŠ a MŠ Úprkova v Hradci Králové

Zajímalo by mě, co jsou to plácačky. Prý jich máte velkou spotřebu, ale vůbec netuším, co to je.
Máme velkou spotřebu plácaček. Teď v zimě je to horší, protože plácačky v obchodě příliš neseženete. Ale je to hra, kterou děti mají rády a nejraději by ji hrály každý den. Plácačky jsou na jakýkoliv předmět, v matematice napíšeme třeba do kroužku násobky a děti mají klasické plácačky na mouchy, stojí ve dvou řadách a plácají výsledky. Nebo plácají měkké a tvrdé i, slovní druhy. To je plácání na tabuli. Opravdu se nestane, že by byl den, kdyby mi někdo neřekl, že chce hrát plácačkovou.

Čtěte také

Učitel má být autentický. Žáci vždy vycítí, když mám špatný den, směje se vítězka ankety Zlatý Ámos

Vy zase máte ráda motýlky, s jedním přišpendleným v klopě jste přišla. Děti jej vyráběly nebo vy osobně?
Motýlka mám spjatého i se soutěží Zlatý Amos. Ovšem má to delší historii, protože děti mi vyráběly motýlky i na svatbu. Já mám ráda žlutou barvu a před regionálním kolem Amose mi každé z dětí vyrobilo žlutého motýlka. Někdo se tam podepsal, jiný napsal nějaký vzkaz. Bylo to i z toho důvodu, že se mnou na soutěž do Prahy mohly jet pouze tři děti. Tak aspoň prostřednictvím těch motýlků jich jelo se mnou víc.

Vaše laskavost a úsměv jsou neuvěřitelné. Mnozí si možná teď říkají, takovou paní učitelku bych také chtěl. Přitom vím, že vy máte ve třídě i děti se specifickými potřebami, což musí být velmi náročné, aby to byl stále soudržný kolektiv, kde se nikdo necítí být jiný.
To je velmi důležité. Máme ve třídě děti, které se třeba potřebují občas projít, zalézt si pod lavici, mačkat míček pro uvolnění napětí, potřebují dopomoc. Myslím si, že je především klíčové o tom všem otevřeně mluvit. Bavíme se s dětmi o tom, jaké máme přednosti, co je dobré zlepšovat, bavíme se o tom, že to spravedlivé neznamená pro všechny úplně stejné. A jsem moc vděčná za to, jaké děti ve třídě jsou. Přijde za mnou třeba holčička a zeptá se: "Paní učitelko, jak to, že ten a ten tohle může? Mně to nepřijde fér." A pro mne to je impuls, že mám záležitost znovu otevřít a vysvětlit ji. Děti jsou velmi empatické a pak vše pochopí. A pro mě je opravdu důležité, aby se ve třídě všichni cítili dobře.

Čtěte také

Rád si hraji. Zůstalo mi to ze skautu, směje se nejoblíbenější fyzikář, vítěz ankety Zlatý Ámos

Kolik dětí máte ve třídě?
26 dětí, což není úplně málo. Takže jsem moc ráda, že je s námi ve třídě i paní asistentka Ilča, kterou mají děti moc rády. Ona je úžasná a také díky ní mám prostor věnovat se všem dětem.

Ve vaší nominaci zaznělo i krásné motto, že jste člověk, který nejdříve vidí děti a pak až učivo. Kdybyste měla kouzelnou hůlku, co byste v rámci školství změnila?
To je moc hezky položená otázka. Co se týče školství, já mám jen jednu zkušenost. Nastoupila jsem na Základní školu Úprkova v Hradci Králové, za což jsem nesmírně vděčná a jsem tam spokojená, protože jsem potkala úžasné vedení, potkala jsem nesmírně inspirativní kolegy. Zavádějící učitelkou byla pro mne paní učitelka Žaneta Špliňová, která mě učí dodnes, takže k učení mám pravdu výborné podmínky. A myslím si, že se na naší škole opravdu myslí nejen na děti, ale i na nás pedagogy. Abychom se tam všichni cítili dobře, pracovali v dobré atmosféře. Možná právě proto nevnímám školství skrze nějaké nešvary, ale spíše přes příležitosti, které máme.

Adéla Svobodová a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

11. března bude celostátní semifinále soutěže Zlatý Amos, finále se potom uskuteční 27. března symbolicky k výročí narození Jana Amose Komenského. Jste soutěživý typ, nebo si zkrátka půjdete soutěž opět užít spolu s dětmi?
Pojedu si to užít. Semifinále bude bohužel bez dětí, ale líbí se mi celý koncept soutěže. Propojuje nás to s dětmi i s rodiči. Děti teď mají za úkol vybrat tři předměty, které nás nějakým způsobem spojují, a naopak mým úkolem bude říci, proč si tyto předměty děti vybraly. Moc se těším, jak to bude celé probíhat.

Budeme vám určitě držet palce. Ať už to ale dopadne jakkoliv, tak věřím, že pro vaše děti ve školní třídě, i pro jejich rodiče, jste Zlatého Amose už dávno vyhrála. Děkuji za návštěvu a za rozhovor.